Dobrušský rodák Václav Šenkýř, vysvěcený 1765 na kněze, který u emauzských benediktinů přijal řádové jméno Augustin, se stal významnou osobností pražského hudebního života 18. století - byl nejen ředitelem kůru v Emauzském klášteře, ale také znamenitým varhaníkem, houslistou, hráčem na violu nebo pedagogem, proslul však i svými kompozicemi.

Přestože jméno skladatele Augustina Šenkýře upadlo neprávem v zapomnění, dočkala se jeho gratulační kantáta Dies Numini et Principi věnovaná opatovi břevnovského kláštera Friedrichu Grundmannovi novodobé premiéry. Jedná se o pozoruhodné dílo, jehož název je možné do češtiny volně přeložit jako Den věnovaný nejvyššímu a otci země, dílo, jež se dočkalo jediného uvedení v roce 1770.

Až po 248 letech se díky iniciativě Jakuba Hrubého díla ujal orchestr Národního divadla v Praze, a tak skladba zazněla v sobotu 15. prosince v kulturním centru Pražská křižovatka v kostele sv. Anny. Poté už pastýřská hra oslavující prostý, přirozený, s přírodou harmonicky spjatý život pastýřů zamířila do rodiště autora.

Zcela zaplněný kostel sv. Václava dával v úterý 18. prosince krátce před 18. hodinou tušit, že se očekává výjimečná událost, a provedení skladby Dies numini et principi z pera Augustina Šenkýře orchestrem Národního divadla v Praze a sólisty Markétou Böhmovou, Jarmilou Balážovou, Jakubem Košem a Jakubem Hrubým, k nimž se navíc připojil dětský sbor Základní umělecké školy v Dobrušce pod vedením Šárky Potůčkové, se jí bezpochyby stalo.

Většina přítomných netajila nadšení z krásné hudby, libozvučných partů, dojmy posluchačů jistě umocňoval fakt, že autorem byl právě dobrušský rodák, i to, že novodobá premiéra navždy ponese další dobrušskou stopu v podobě hlasů dětských zpěváků.

Poděkování Dobrušských tak míří za všemi interprety stejně jako za Jakubem Hrubým a spolkem Canticum, kteří ojedinělého skladatele Augustina Šenkýře, který byl zhruba o generaci starší od velkého vlastence Františka Vladislava Heka (F. L. Věka), pro Dobrušku 21. století znovuobjevil.

Dana Ehlová