V Rychnově nejste poprvé, vzpomenete si, kdy jste tady byl prvně a s jakým programem?
To nevím, to po mě chcete moc. Vím, že jsem již v Rychnově nad Kněžnou vystupoval a určitě jsme si to společně s diváky užili, ale kdy to bylo a s jakým pořadem to už skutečně nevím. 

Jak na vás město působí a měl jste šanci si jej alespoň trochu prohlédnout?
Se mnou je to těžké. Já mám přes den spoustu práce, poté nasednu do auta, řidič mě sem přiveze, před začátkem představení natočím s vámi novináři rozhovor a pak mě čeká zkouška. Nakonec odehraji představení a po něm zase sedám do auta a musím mířit dál, kde mě čeká další práce. V tomto kvapíku zahlédnu město, kam přijedu, jen z okénka auta. Takže, abych se mohl plnohodnotně ke krásám Rychnova nad Kněžnou vyjádřit, to po mě nechtějte. Soukromě jsem jej nikdy nenavštívil. 

Do Rychnova jste přijel s pořadem Cestou necestou, což je večer plný příběhů a historek, které vyprávíte. Skutečně jste je sám prožil?
Lidé, kteří jsou nepřející, tvrdí, že jsem si některé věci jen vymyslel, ale není to pravda. Vše, co diváci ode mě slyší, jsou příběhy, které jsem prožil buď já sám anebo moji kamarádi. Jiné historky jsem nikdy nevyprávěl. A jakkoliv se někdo domnívá, že je tomu opačně, tak se mýlí. 

Toto vystoupení je klasickou one man show, tedy večerem jednoho muže. Vy však máte zkušenosti i s pořady, kam si naopak zvete hosty. Jaký typ pořadu je vám bližší?
Vzájemně se všechno doplňuje. A to nejen tyto typy pořadů, ale i divadlo, film. Já mám rád všechny tyto druhy, protože v pestrosti je síla. Když musíte před publikum vystoupit sám a dvě hodiny ho bavit, je skutečně náročné a dá to zabrat. No nechť si to každý zkusí. Ale o to větší je pocit štěstí z reakce publika. Na druhou stranu, když si pozvete hosty, kteří mají svou velikou lidskou kvalitu a zásluhy a můžete se s nimi bavit o jejich životech, i to je nádherná práce. Skvělý pocit mám také, když mohu se svými kolegy hrát divadlo v Národním. Jsem za to všechno velice rád, že se to takto doplňuje a do toho ještě mohu točit filmy a televizní inscenace a sem tam mít chvilku volna. Musím říct, že zatím se mi takovýto styl života líbí. 

Většina lidí si vás ve spojení s filmem vybaví v Pelíšcích Jana Hřebejka. Mnohé hlášky z tohoto snímku už zlidověly a používají je lidé v běžném životě. Máte to takto i vy?
Ne ne. Když točím nějaký film, tak jen co ho dotočím, už  mě čeká další práce, na kterou se musíte soustředit. Film si  už poté žije vlastním životem. Nás herců se to již příliš netýká, my jsme odevzdali práci a jdeme dám. 

Lidé si vás většinou vybaví v rolích či pořadech s komediálním nádechem, ale vy jste na divadelních prknech ztvárnil mnohé naopak vážné role? Jaká poloha je vám bližší, ta komediální nebo vážná?
Já nevím, jestli umím přesně určit, jaká moje poloha je nejpřesnější. Protože jak jste zmínila, tak jsem v divadle sehrál kolem pětasedmdesáti dramatických rolí a málokdy se potkávám s postavou komediální. Kromě dvou tří her nevím, že bych takovou roli měl. Sám sebe si rozhodně zařadit netroufám. Poslední role ve filmu jsem měl také spíše vážnějšího charakteru. Nevím, toto je pro mne skutečně těžké určit a rozhodnout. 

Co vás nyní ve vaší práci čeká?
Teď v divadle zkouším roli nepříjemného hraběte Almavivi ve Figarově svatbě, v televizi mě čeká natáčení jedné dramatické role a v československém filmu ztvárním také vážnou postavu. Takže ani tentokrát to nebude nic komediálního. 

Ve volném čase prý rád jezdíte na ryby…
To je pravda, a nejen jezdím, ale i chodím. Na Vysočině, kde trávím část léta, to mám k rybníku jen kousek. 

Vyrazil jste už někdy na ryby i do zahraničí, anebo je to jen „domácí“ záležitost?
Programově jak se jezdí třeba do Norska, kde vyrazíte k fjordům a naplníte bednu rybami, tak to by mě ani nenapadlo. Já to mám rád jako svůj poklidný relax, výdech. Ale když se naskytne při zájezdech příležitost, tak si rád zarybařím. V moři je to velmi zajímavé. 

Máte ryby rád i na talíři?
Tak to nemám. Občas udělám výjimku a s ním kousek candáta nebo pstruha, ale to je vše. 

Vy jste i velký fanoušek hokeje jak jsem si všimla. Brněnská Kometa se dostala až do finále české hokejové extraligy a vy jste nechyběl v hledišti při jednom ze semifinálových utkání. Komu budete fandit je asi zbytečné se ptát, ale kdo to podle vás vyhraje?
Já to mám jasné. Vyhraje určitě Kometa. S Jirkou Bartoškou se chystáme do Pardubic na zápas, už tam pro nás mají připravené dva rozdílné dresy. On Pardubák a já Brňák, tak jsem zvědavý jak to dopadne. Bude docela zábavné sledovat, jak do sebe půjdeme. Myslím si, že Kometa by si vyhrát zasloužila už proto, že Brno je veliký město, kde tradice hokeje je neskutečně dlouhá a silná. Ale tak to bohužel nechodí, oni se musí porvat kluci a musejí být lepší, a ten kdo bude lepší, tomu bude patřit titul.