Kvůli roli Emericha Ratha, dlouhé roky opomíjeného sportovce, který sehrál významnou roli při legendárním závodě v běhu na lyžích na hřebenech Krkonoš v roce 1913, se Marek Adamczyk učil jezdit na historických lyžích pod vedením známého vrchlabského trenéra Aleše Suka. Během přípravy na roli se chodil koupat do Vltavy, v Teplicích ho do tajů otužování zasvětil David Vencl. To jen ten, který před dvěma týdny uplaval 80 metrů pod ledem na jeden nádech v plavkách a překonal světový rekord. "Jsem rád, že jsem mohl osobnost Emericha Ratha blíže poznat, protože to byl neuvěřitelný charakter a sportovec. Přitom se jeho postava tak málo připomíná," říká Marek Adamczyk. Deníku poskytl rozhovor během natáčení v Hostinném.

Co jste natáčeli v Hostinném?
Závěr filmu, což je pohřeb Hanče a Vrbaty, a scény ze začátku filmu, závod z roku 1912.

Máte před sebou natáčení na hřebenech Krkonoš v místech, kde se před více než sto lety odehrával legendární závod s tragickým koncem. Bude to náročné?
Bude to nejtěžší část natáčení, která nás čeká. Těším se. Nebojím se. Doufám, že vyjde dobré počasí, abychom dokázali situace dobře nasnímat a mohly se použít. S počasím asi budeme bojovat. To je faktor, který se nedá ovlivnit. Doufáme, že se podaří natočit všechno.

Jak se lyžuje na dobových lyžích?
Jsou to repliky. Ale úplně perfektně udělané. Lyžuje se na nich různě. Hrozně záleží na tom, jaký je právě sníh. Ještě před natáčením jsme absolvovali dvoudenní soustředění na Labské boudě, kde jsme lyže zkoušeli. To docela šlo. Ale při natáčení byl sníh dost měkký. Pořád jsme řešili, čím je namazat. Dávali jsme na ně tulení pásy, které se používají na skialpové lyže, abychom mohli na nich stoupat do kopce.

Jste zdatný lyžař?
Řekl bych obstojný.

Máte doma partnerku Evu Samkovou, olympijskou medailistku, která zná hory více než dobře, je z Vrchlabí. Radila vám kvůli této roli?
Určitě jsme o tom mluvili. Shodou okolností Aleš Suk, který nás učil lyžovat na historických lyžích a je trenérskou legendou ve Vrchlabí, učil také Evu, když chodila do školy ve Vrchlabí. Měli jsme tedy stejného učitele.

Natáčení filmu Poslední závod v Hostinném.
FOTO: Podívejte se na herce v Hostinném. Judit Bárdos byla jako na výletě

Byla Eva Samková u toho, když herci ve Vrchlabí trénovali na historických lyžích?
Přišla nás podpořit. Historické lyže si ale nezkoušela.

Jak máte natrénováno?
Vedle tréninku na běžkách jsme byli na kurzech otužování. Do toho jsem se snažil hodně sportovat, abych si vybudoval fyzičku.

Jak jste se otužovali? Chodili jste do ledové řeky?
Ano, skákali jsme do řek a rybníků.

Eva Samková a Karolína Erbanová.
Od Krčmáře po Samkovou aneb Začínali u Suka

Kde?
V Praze ve Vltavě, přilehlých vodních nádržích a také v Teplicích. Tam jsme spolupracovali jsme s Davidem Venclem, který nedávno pokořil světový rekord v plavání pod ledem. Absolvoval jsem u něj kurz zaměřený na výdrž s dechem a také jsem se s ním otužoval, což by se mi při natáčení mohlo hodit.

Musel jste více dbát i na jídelníček? Hlídala vám Eva Samková stravu?
To ne. Jen jsem se snažil udržovat ve formě. Zvláštní jídelníček jsem nepotřeboval mít. Na rozdíl od Emericha Ratha, který byl vegetarián. Já jím všechno.

Emerich Rath
Hanče před 105 lety zachraňoval Emerich Rath

Hrajete postavu Emericha Ratha, který se snažil zachránit Hanče a Vrbatu. Jak tuto roli vnímáte?
Hlavně jsem hrozně rád, že jsem mohl postavu Emericha Ratha pro sebe objevit, protože to byl neuvěřitelný charakter a sportovec. Přitom se velmi málo připomíná. Hrozně mě to oslovilo. Pokud hrajete takovou reálnou postavu, nechcete jí stavět pomník. Člověk si musí dávat pozor, aby se nesnažil postavu příliš idealizovat a spíše vytvořil místo ideálu někoho skutečného.

V seriálu Kukačky hrajete jednu z hlavních rolí. Tvůrci divákům předkládají velice zajímavé téma…
Jde tam o dvě rodiny, z nichž každá pochází z úplně jiného sociálního prostředí a má zcela jiné zázemí. Najednou se zjistí, že jim před šesti lety v porodnici vyměnili děti. Je to zajímavá výzva, protože jde o velice nezvyklou situaci. Člověk si dovede jen těžko představit, jak by se v takovém případě zachoval. Není totiž žádné optimální řešení. Vždycky půjde o nějaký kompromis, se kterým se musíte vnitřně smířit. Rozhodně nezávidím lidem, kterým se něco podobného opravdu stalo, ale na druhé straně jde z hereckého hlediska o skvělou příležitost, protože je tam co hrát.