Komorní prostředí zrekonstruované synagogy v Dobrušce se stalo základem nezapomenutelné atmosféry provázející vystoupení Jany Bouškové, a tak se návštěvníci recitálu dozvěděli, že hudební geny zdědila harfistka po obou rodičích - tatínkovi flétnistovi Jiřím Bouškovi a mamince Libuši Váchalové, která ji brala s sebou už jako tříměsíční miminko. Hrát na harfu začala zhruba v sedmi letech a už jako dítě cvičila velice pilně, aby mohla s rodiči vyjet na „západ".

Její harfa vážící 45 kg pochází od zřejmě nejlepšího výrobce těchto nástrojů na světě, americké firmy Lyon & Healy, která je ochotna připravit Janě Bouškové harfu kdekoliv na světě, protože ta, jejíž struny rozezněly dobrušskou synagogu, letadlem s majitelkou nelétá. Tento nástroj je obdobně jako ostatní velmi citlivý na změny teploty, a tak se umělkyni už stalo, že při koncertu ve Španělsku musela začít hrát jednu a tutéž skladbu dokonce třikrát, protože ji pokaždé praskla struna. Pro Janu Bouškovou je přitom stejným zážitkem vystupovat v dobrušské synagoze, kam se vejde zhruba osmdesát návštěvníků, jako v sále s kapacitou 3000 sedadel.

Posluchači obou koncertů byli nadšeni. Vždyť slyšet například melodii Smetanovy Vltavy hranou na královský nástroj v provedení světově proslulé umělkyně se milovníkům vážné hudby - zvlášť v malých městech - nestává často a je pro ně velkým svátkem. Jana Boušková sklidila zasloužený obdiv a dlouhotrvající potlesk. Nutno konstatovat, že zcela oprávněně.

Podobný potlesk si dle názorů nejednoho návštěvníka festivalu zaslouží i jeho umělecký ředitel Pavel Svoboda. To, jaké umělce dokáže na přehlídku přilákat, je totiž naprosto mimořádné.

V neděli 17. listopadu MHF F.L.Věka napíše svoji poslední letošní kapitolu. Stane se tak v kostele sv. Václava v Dobrušce, kde také 29. září začínal a kde tentokrát vystoupí soubor Barocco Sempre Giovane a jako sólisté Adam Viktora (varhany) a Iva Kramperová (housle).

Co říkáte projektům jako je MHF F.L.Věka?
Takovéto festivaly mám opravdu velice ráda, protože atmosféra, která se vytvoří, je nenapodobitelná a nezapomenutelná. Jsem opravdu šťastná, že takové festivaly existují. Moc jsem se sem těšila a oba koncerty byly nezapomenuté.

Co je při hře na harfu nejtěžší?
Je to podobné jako u všech nástrojů. Hlavně technická stránka a tvoření tónu. U harfy je obtížných faktorů hrozně moc. Říká se, že to je jeden z nejobtížnějších nástrojů - po varhanách. Protože my právě koordinujeme nejen hraní rukou, ale také hraní nohou, takže musíme dát do pohybu a do práce celé tělo. Je opravdu těžká skloubit koordinaci rukou i koordinaci nohou. Pamětně to také není lehké, protože je mnoho věcí, které musíte sledovat. Co se týká hraní, tak nejtěžší jsou technické stránky a tvoření tónu.

Hrajete po celém světě, je nějaké místo, kam se ráda vracíte?
Publika jsou krásná všude, takže já nemám konkrétní místo, kam bych se ráda vracela. Vždycky bylo všude krásně. Velice ráda hraju v Americe, ale i v Německu, vlastně v Evropě úplně všude. Nádherně bylo i v Jižní Americe, protože tam je publikum velice emociální a temperamentní.

Učíte na Královské konzervatoři v Bruselu hru na královský nástroj. Nemáte mezi svými žáky někoho z královské rodiny?
Nemám. Z osmi žáků tam mám vlastně jen jednoho přímo z Belgie, jinak všichni ostatní jsou z celého světa.

Co vás v nejbližší době čeká?
Koncert v Praze s Talichovým komorním orchestrem, kde zahraju koncert Jana Křtitele Krumpholze.

Dana Ehlová