Německý laureát Nobelovy ceny za literaturu četl ze své autobiografické knihy

Blíže vysvětlil název knihy: „Když někdo z mé generace, která patří k těm poznamenaným dětem doby, vzpomíná a píše a loupe tu cibuli vrstvičku po vrstvičce, objevují se stále nové věci, které byly potlačené, zapomenuté, jenom nejasné, je to vždy bolestný proces. Patří to k psaní takové knihy.“ Hovořil rovněž o tom, jak byl loni po vydání knihy napadán, že diskuse se míjela s tou knihou a vlastně se točila jen kolem pár stránek, kde se psalo o Waffen-SS. K těm byl Grass jako sedmnáctiletý na sklonku války odvelen. „Ale to se nepřihodilo jenom mně, ale mnohým z mého ročníku v letech 1944 a 1945. Byl kolem toho ohromný rozruch a já se mohu pouze domnívat, že určitou roli hrála moje levicová pozice, že jsem sociální demokrat. Měli pocit, že se mnou musí zamést, že mám držet hubu, mám sklapnout podpatky a všechno, co jsem dosud udělal, či napsal, mělo být oštemplováno jako znehodnocené. Bylo to pro mě velice bolestivé období, ale ozývalo se mnoho opačných hlasů jak doma, tak i v zahraničí.“ Tehdy byl Grassovi také vyčítáno, že se svým doznáním vystoupil příliš pozdě. „Pro mě to bylo prolomení určitých autobiografických tabu, musel jsem také přesáhnout určitý věk, abych tu knihu vůbec mohl napsat,“ uvedl spisovatel.

Vzhledem k tomu, že kniha končí dobou, kdy byl vydán Plechový Bubínek (roku 1959), zajímá čtenáře, zda bude mít nějaké pokračování. „Když jsem vydal tu knihu, stal jsem se veřejnou osobou. A všechno, co se stalo potom, bylo reflektováno ve všech možných článcích, novinách či dizertacích, takže v podstatě by mě ani nelákalo o tom psát. Ale dokážu si představit, že v nějaké jiné podobě mě na to téma ještě něco napadne. O tom teď opravdu mohu hovořit jen stěží. Ale ještě nejsem u konce,“ prohlásil Günter Grass.