Tři z osmi členů vokálního souboru Gentlemen Singers byli minulý pátek hosty pravidelného pořadu PéHá.  Ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové si povídali s moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou.

Souborů jako jsou Gentlemen Singers je kolem nás hodně.  Jak se stane, že osmička kluků, dobrých chlapců ze sboru  Boni pueri se vyšvihne až na ty gentlemany, kteří jsou světově uznávaní, reprezentují Českou republiku ve světě a jsou zkrátka dobří. Věříte na náhody, věříte na osud?
Někdy říkáme, že jsme uměle vytvoření, sestaveni nějakým počítačovým programem , ale tak to samozřejmě není.  Využíváme toho, že jsme především kamarádi a kromě toho se ještě  scházíme pravidelně na zkouškách. A k Boni pueri: protože jsme byli parta ve stejné věkové skupině, už jsme cítili, že v chlapeckém sboru na nás tlačí ti mladší a chtějí také jezdit na zájezdy, takže jsme jim uvolnili pozice, postupně jsme končili v Boni pueri a říkali si– co  budeme dělat, když nebudeme chodit dvakrát týdně na zkoušky? Tak jsme začali dvakrát týdně zase zkoušet, už jako Gentlemen Singers. 
A pak na pivo. Trvalo to tak dlouho, až  jsme dostali první nabídky na koncert.

Je vás osm – jak společně fungujete?
Jádro je osm členů. Občas, když je potřeba, tak se můžeme rozšířit na dvanáctku.  Předposlední album jsme natáčeli ve dvanácti lidech, protože tam bylo dílo Bohuslava Martinů, které je původně napsáno pro šedesátičlenný mužský sbor.   Tak jsme se rozrostli alespoň na  tu dvanáctku.
Gentlemanem můžete být 
v každém věku. Určitě vám to bude dobře zpívat i dlouho po padesátce.
Můj vrchol bude někdy 
v pětapadesáti, to budu mít nejhezčí hlas, pokusím se to tak všechno naprogramovat.

Uživíte se muzikou?
Já jsem před rokem změnil  zaměstnání, protože jsem se tam necítil dobře –  mimo jiné proto, že jsem neustále musel žádat dovolenou a neplacená volna a podobně. Už to tak nešlo dál, oboustranně.

Chtěli byste dosáhnout toho, abyste se muzikou uživili?
Určitě, na sto procent, bez debaty. Aspoň u mě to tak je. Nevím, jestli jsou na tom tak všichni… Můj kamarád, sólista Tomáš Král mně jednou řekl, když jsme na toto téma mluvili – samozřejmě  že se dá uživit, ale musíš si nastavit standard. Nemůžeš očekávat, že budeš jezdit v Rolls Royce 
a  bydlet ve vile. Musíš prostě vědět, co chceš a čeho můžeš dosáhnout. Ve světě, na západ od našich hranic,  je  běžné, že se soubory hudbou živí. My jsme rádi, že i ve  světové konkurenci máme srovnání. Když přijedeme do ciziny na koncert, tak se nás všichni ptají –  jak to, že se tím neživíte? Nebo si myslí, že se tím živíme, a my jim musíme složitě vysvětlovat, že jsme tu vlastně na dovolené.

Chystáte také letos nějaké předvánoční koncerty?
Připravujeme vánoční koncert se zbrusu novým  repertoárem, a to na 21. prosince. Všechny naše věrné příznivce zveme do Filharmonie Hradec Králové.