„Když jsem se dozvěděl, že mě chcete takto poctít, tak jsem se zarazil. Pak jsem si ale řekl, že když tady máte tak rádi Věka a všechno kolem něj, tak jsem se uvolil a přijel jsem. Moc se stydím a moc vám děkuji. Jsem vám vděčný.“ Promluvil i na téma herci: „Měl jsem většinou kliku na herce. Byli dobří, měl jsem je rád, nechal jsem je hrát, co chtějí. Když je člověk neznervózňuje, tak se chovají přirozeněji. Hercům jsem nic nenařizoval, spíš jsem ze sebe dělal blbýho a vděčnýho… A to jsem i dnes.“

Jaké byly proměny doby, které zažil? „Většinou jsem točil v pohnutých a výjimečných dobách - pamatuju Hitlera, pamatuju, jak jsme pookřáli v roce 45, že skončila válka. Těch proměn, co bylo - byl jsem smířlivej s cenzurou a přežil jsem to. Byla klika, že jsem se nedostal nikdy do strany - já tam nechtěl a to mě zachránilo,“ uvedl.

Překvapilo ho, jak u diváků seriál F. L. Věk zabral: „Vzpomínám si, že i na titulní straně Dikobrazu vyšel obrázek „Praha F. L.Věka“ - na Staroměstském náměstí za každým oknem svítily obrazovky, díval se i zloděj schovaný pod postelí, nevěrný manžel se svým sokem. Kupodivu tenkrát to opravdu zarezonovalo. Za to jsem vděčný Dobrušce a F. L. Věkovi, také Jiráskovi a samozřejmě také Otovi Zelenkovi, který to sepsal. Hned tak někdo těch pět knih nepřečetl. F. L. Věka psal během Pražského jara. Díky dějinám máme my, kteří točíme, čím se živit.“