Málokdy se vidí někdo, kdo si své „řemeslo" takto užívá, málokdy se do hry na kytaru vejde tolik emocí, kolik jich v neděli znělo dobrušskou synagogou.

I kdyby posluchače oddělovalo od hudebníka sklo, které by nepropustilo zvuk, mohli by vytušit, jaká hudba právě zní. Pavel Steidl totiž na kytaru nehrál, on s ní souzněl natolik, že při hře vystřídal bezpočet tváří, jeho mimika mluvila stejně jako kytara. 

Svou zásluhu měla i bravurní technika, která byla podtržena programem postaveným na kontrastech. První část nabídla díla skladatelů 19. století, druhá byla poctou české skladatelce Janě Obrovské.

Pro vynikající dojem z koncertu však byly důležité ještě dva faktory – nástroje a akustika. Skladby 19. století se hrály na kytaru vyrobenou kolem roku 1820. V druhé polovině se představil „František".

Tak totiž říká Pavel Steidl kytaře z roku 1926, jejímž stavitelem byl Simplicio, křestním jménem Francesco. Druhým faktorem je akustika.  A co jí říká Pavel Steidl? „Fantastická!" Další koncert festivalu je na programu v neděli.