Jeho účastníci sami sebe označují jako šílence. Jací jsou ale doopravdy? „Nechceme žádné násilí, projevy rasismu, nacismu a všech těhle sraček, kterými úplně pohrdáme a do společnosti nepatří. Tohle tady absolutně nemá místo,“ zdůrazňuje Miloslav Urbanec, přezdívaný Čurby, který Obscene Extreme organizuje.

„Tady kdyby někdo zahajloval nebo někoho napadl, tak na něj lidi vlítnou a situaci rychle vyřeší. Byl jsem svědkem případu, kdy ožralej kluk napadl holku. Sedm týpků se na něj okamžitě sesypalo a vyhodilo ho za flígr za asistence hlavního pořadatele. Tady se problémy řeší ihned,“ říká Richard L. Havle, který vynechal jediný z devatenácti ročníků. Ten první.

Zatímco v roce 1999 kapely hrály na Bojišti na valníku, nyní se jich v pěti dnech střídá na pódiu 69 od Austrálie přes Japonsko po Kolumbii. „Festival nabyl takových rozměrů, že sem jezdí opravdu a doslova kapely a fanoušci z celého světa,“ poukazuje Richard na globální věhlas trutnovského festivalu.

„Je tady přísná komunita, která odsuzuje násilí, rasismus, náckovství,“ připomíná. Čurby přidává: „Hráli tady Arabové a před nimi tři izraelské kapely. To si myslím, že by se nestalo nikde jinde na světě při hudební či jakékoliv jiné události. A bylo to naprosto v pohodě, nemají problém spolu promluvit. To se mi ohromně líbí, tahle pospolitost. Přestože jsme každý vyrostl v jiném prostředí, tady jsme všichni pohromadě, jedna lidská rasa. To je úžasné.“