Co Vás přivedlo právě k jazzu – nikdy jste se nechtěla věnovat jinému druhu muziky?
Miluji hudbu jako takovou, nikdy jsem se nevyhýbala žádným žánrům…ale k jazzu mne přivedl táta (piano, saxofon, klarinet).

Máte za sebou úspěšnou volejbalovou kariéru, mnohokrát jste hrála v reprezentačním dresu. Proč jste se rozhodla pro tak radikální změnu v kariéře?
Nebyl to řez, muzika mne doprovázela celý život, zpívala jsem již jako volejbalistka. Dokonce o mně psali, jestli přestoupím jako hvězda z volejbalového nebe na nebe jazzové (úsměv). Začínala jsem hrou na piano, pak kytara a trochu saxofon. Logicky jsem po skončení profesionální kariéry ve volejbale začala dělat to, co mne nejvíc baví a dá se zvládat s dětmi a přináší i peníze.

Volejbal je kolektivní sport a neobejde se bez dobré nahrávky. Na pódiu platí to samé. S jakými „nahrávači" se Vám zpívá nejlépe?
Je to stejné jako v životě…čím jste starší, tak víte, co chcete a vybíráte si dobré lidi kolem sebe. V muzice je to stejné, nejraději mám ,,nahrávky" od profesně i lidsky výborných lidí, kteří i mne mají rádi.

V Týništi jste vystoupila 
už vloni na festivalu Jardy 
Marčíka v doprovodu 
formace Swing Sextet Náchod. Nyní budete hostem týnišťského big bandu. Kdy a proč jste kývla na spolupráci s tímto orchestrem?
Oslovili mne již na festivalu a pak potvrdili v říjnu, mám ráda mladé lidi, jejich nápady…je třeba je podporovat. Jsem často hostem různých big bandů i po Evropě. Vždy je to zážitek. A také mám ráda výzvy (úsměv) – to je to, co mi zůstalo ze sportu.

O novoroční koncerty je mezi příznivci orchestru velký zájem. Prozradíte, na co se ve Vašem podání mohou těšit?
Ať se lidé těší z toho, jaké tam vychovali muzikanty! Moc už si dnes vážím míst, kde podporují mladé lidi 
k jazzu. Já už budu jen ,,třešnička" se svými procítěnými baladami i bláznivými improvizacemi. To já už se těším.

Dana Ehlová