Ano, do Pardubic dorazil v tomto týdnu Don Giovanni. K jeho provedení spojili své úsilí hráči pardubické filharmonie se sólisty opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde mají novou inscenaci tohoto veledíla, režírovanou skvěle Michaelem Tarantem, na repertoáru již třetí sezonu.

A není to představení ledajaké, vždyť pod novým překladem libreta Lorenza da Ponte je podepsán populární Jarek Nohavica.

Zajímavý nápad přenést to nejdůležitější z ostravské inscenace do Pardubic zajisté zaslouží ocenění. S interpretací nádherné Mozartovy hudby nemá orchestr sebemenší problém, již od úvodních tónů předehry bylo zřejmé, že dirigent Paolo Gatto si s ním naprosto porozuměl. Také výkony jednotlivých pěvců (Martin Gurbaľ v titulní úloze, Václav Živný coby jeho sluha Leporello, vždy skvělá Eva Dřízgová-Jirušová jako Donna Anna, ale i Peter Svetlík – Don Ottavio, Bogdan Kurowski – Komtur a zejména Mariana Pillárová jako Zerlina) působily velmi sympaticky.

Po pravdě však je nutno říci, že veškeré vynaložené úsilí, žel, naráželo na akustické možnosti Sukovy síně, což je u kusu, založeného z velké části právě na atraktivitě překladu, jistý handicap. Mimochodem, s problémem rozumět dobře pěvcům i mimo recitativy se potýkají i diváci v ostravském divadle. Ale i když si nevychutnáme šťavnatost a inteligenci kongeniálního Nohavicova přebásnění libreta, Mozartova hudba vše naštěstí zachraňuje. A o ni v opeře koneckonců jde především. I z tohoto důvodu pokládejme tedy netradiční abonentní večer za další úspěch nově pojatého dramaturgického směrování. (oa)