VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Dobrodružné cestování s knihou v ruce

Mokré – Léto se blíží mílovými kroky a někteří již přemýšlejí, kam na dovolenou, za sluncem… Brouzdají po internetu, půjčují si cestopisy v knihovnách a sní o dobrodružství a romantice.Jen málokdo se však odhodlá navštívit země zcela neznámé, pro nás sice s vůní exotiky, ale také s příchutí nebezpečí. Ale jak se přesvědčit, že všechno je tak trochu jinak? Jedině tím, že se vydáme do oné vzdálené země sami a přesvědčíme se na vlastní oči. Tak to udělal i Martin Lejsal, který navštívil pro nás stále rozporuplný Írán a o své cestě napsal knihu s tajemným názvem Život ve stínu minaretů aneb Cesta k duši Persie.

17.3.2010
SDÍLEJ:

Autor cestopisu Ve stínu minaretů Martin Lejsal (vpravo) s kmotrem knihy Alim Amirim, íránským rodákem, finalistou zpěvácké soutěže SuperStar. Foto: Archiv obce Mokré

Když se do ní začtete, ocitnete se rázem v zemi starobylé Perské říše, dnes moderního Íránu, aniž vytáhnete paty z domova.
Jak jsem knihu objevila? Zhruba před rokem Knihovna U Mokřinky tuto knihu získala právě od Martina Lejsala. Pana Lejsala jsem oslovila. A jemu se naše knihovna tak zalíbila, že knihu naší knihovně věnoval.
Shodou okolností se v tuto dobu konal její křest v Klubu cestovatelů Karavanseráj v Praze . Kmotrem knihy se stal účastník soutěže Česko hledá Superstar Ali Amiri, který také ochotně napsal věnování pro čtenáře v Mokrém.
A jak říká Martin Lejsal: „Život ve stínu minaretů někdy není snadný. Pokud se však rozhodnete tuto zemi navštívit, poznáte i jeho krásu. A právě o takovém životě, o souladu i rozporu protikladů se pokouším na stranách této knihy vyprávět.“


Kniha Ve stínu minaretů je cestou k duši Persie. Hluboko pod povrchem mediálního obrazu Íránu leží ukryto bohatství dávných civilizací, které se navzdory mnoha režimům a systémům moci vrylo hluboko do srdcí všech, kteří zde žijí.
Mnohá místa dovedou okouzlit svojí krásou a nevšedním půvabem, ale objevit daleko od domova člověka jiného a přesto tak podobného, nalézt pod nánosy věků a předsudků sebe sama v tom druhém, byl skutečný cíl této cesty.
Kniha je opravdovým pohlazením na duši. Nahlédnete do života a kultury tajemné Persie. Je v ní mnoho fotografií a poutavé vyprávění vás přenese do míst, kde žijí lidé, kteří vás ochotně přijmou mezi sebe, dají vám najíst a poskytnou vám přístřeší ve svém domě.
Snad právě díky hřejivému vyprávění o životě lidí v zemi, která je pro nás stále vzdálená, a to nejen díky její vzdálenosti v kilometrech, se tato kniha umístila na druhém místě v anketě TOP 30 nejlepších česky psaných cestopisů.
Martin Lejsal při svých cestách nedávno zavítal i do Mokrého .

Víc než před rokem jste zaslal do naší knihovny nabídku na Vaši knihu o cestě do Íránu – Ve stínu minaretů. Jak jste takovou malou knihovnu vůbec objevil? Byla to náhoda nebo jste ji prostě poslal do všech knihoven v Čechách jen tak bez nějakého výběru a čekal kdo se ozve?
Náhoda to rozhodně nebyla. Ačkoliv jsem mohl spoléhat na marketingovou propagaci nakladatelství, přesto jsem raději podle seznamu knihoven v ČR obeslal všechny, které v něm byly. Práce to byla úmorná, ale jak je vidět, ne zbytečná.

V únoru 2009 proběhlo na veletrhu Holiday World slavnostní vyhlášení TOP 30 nejlepších česky psaných cestopisů. Vaše kniha Ve stínu Minaretů se umístila na 2. místě. Přeběhl jste třeba oblíbenou Pavlu Jazairovou nebo Hanzelku se Zikmundem. To je skvělé, určitě Vás to moc potěšilo!
Umístění mne potěšilo, to je pravda, ale způsob, jakým jsem se to dozvěděl, mi vyrazil dech. Obyčejným mailem přišla informace, že jakási soutěž proběhla a jak jsem se umístil. Snad nejsem příliš ješitný, když řeknu, že soutěž takových rozměrů si dle mého soudu zasloužila trochu větší propagaci a snad i účast těch, kteří se umístili na veletrhu. Ale radost jsem měl, to ano.

Je to Vaše první kniha nebo jste jich napsal už víc? Jak Vás vůbec napadlo napsat knihu a cestopis obzvlášť? Musí to být hodně náročné.
Je to moje první kniha. Ale protože píšu nesmírně rád, nijak zvlášť přesvědčovat jsem se k jejímu napsání nemusel. Nápad to byl okamžitý. A těžké to nebylo. Prostě jen zavřete oči a promítáte si film, který pak popíšete. Horší to mají romanopisci, ti musí celý děj vymyslet.

Knihu Ve stínu minaretů křtil i zpěvák Ali Amiri, znáte se z dřívějška nebo jste si ho vybral, protože pochází z této země?
Nikdy předtím jsem ho neviděl, ale protože mi nakladatelství dalo volnou ruku ve výběru kmotra, jal jsem se usilovně přemýšlet. A jednou v noci, kdy jsem bolestí zubů tloukl hlavou o zeď, mne napadlo jméno Aliho. A jsem moc rád, že mne tenkrát ty zuby bolely. Je to velmi příjemný člověk, kterého jsem rád poznal.

ÍRÁN
Persie, dnešní Írán, je šíitský muslimský stát v Přední Asii. Na západě sousedí s Irákem, na severozápadě s Tureckem, Arménií a Ázerbajdžánem, na severu s Turkmenistánem, na východě s Afghánistánem a Pákistánem. Na jihozápadě ho omývají vody Perského zálivu a Arabského moře, na severu je to moře Kaspické. Počtem obyvatel (71 milionů) a rozlohou cca 1,6 milionu km² náleží Írán mezi 20 nejlidnatějších a největších zemí světa. Hlavní město je Teherán, úřední jazyk je perština. Zdroj: internet

Proč zrovna Írán? Co Vás na téhle zemi zaujalo?
Protože se mi líbí jezdit tam, kam ostatní nejezdí nebo se bojí tam jezdit. Zásadně jsem přitahován zeměmi, které jsou v médiích očerňovány. Nikdo si nebude dělat názor místo mne. A potvrzuji, že médiím se věřit nedá. Obraz zemí jak jej vykreslují, je v naprostém rozporu s tím, jakou realitu tam potkáte.
A co mne zaujalo? Nejvíce ze všeho mírumilovnost a pohostinnost místních lidí. Na tu jsem prostě nebyl připraven. Byl to obrovský šok, ze kterého jsem se po příletu bohužel velmi rychle vzpamatoval.

Íránem jste cestoval měsíc. Které místo Vás nejvíce oslovilo?
V každém městě jsem prožil nějakou příhodu, díky které na ono místo nemohu zapomenout. Ale asi nejkrásnější prožitky jsem měl ve městech Mašad a Jazd. Pokud si přečtete moji knihu, sami zjistíte proč.

Každá cesta se musí předem pečlivě naplánovat. Vyšel plánovaný rozpočet na cestu ve výši 20.040 Kč?
Myslím, že jsem ho asi o tisíc korun překročil. Ale i tak to bylo oproti cenám v cestovních kancelářích velmi, velmi levné. Do celkového rozpočtu pochopitelně počítám nejen náklady na dopravu, ubytování a stravu, ale veškeré vstupy i dárky. Dokonce jsem si přivezl i poměrně velký perský koberec.

Neměl jste přeci jen strach cestovat úplně sám do islámské země?
Ne. Cestovat sám mne baví a strach nemám. Jsem příjemně vzrušen myšlenkou, jaké dobrodružství mne čeká. Nikde neočekávám zlo, a tak se mi nestává. Zatím.

Na co jste myslel, když Vás zatkla náboženská policie za focení historických památek ve městě Qom?
Že už je to hodně dlouho, co jsem dostal pěkně na zadek. A taky že jsem doma nechal polštářek, který jsem si vždy dával do kalhot.

Které země jste ještě procestoval? Co Vás vůbec na cestování láká? Určitě nejste plážový typ…
Také si rád pohovím na pláži, ale nevydržím to dlouho. Pak se zase potřebuji zvednout a někam jít. Na cestování mne láká objevování mne samotného, jiný rytmus, který cesta přináší.

Určitě také přednášíte, byl byste ochotný přijet i do Mokrého a udělat přednášku pro zdejší obyvatele?
Určitě by nebyl problém takové setkání domluvit. Rád přijedu.

Který dopravní prostředek na svých cestách máte nejradši, kromě letadla ovšem? Letadlo je spíš nutnost.
Tak to nevím. Ale asi nejraději autobusem.

Umíte připravit nějaké dobré orientální jídlo? A vůbec, co strava? Z cestopisných filmů je vidět, že orientální kuchyně je hodně pestrá a hodně zvláštní. Ale na své cestě jste hodně zhubl…
Zhubl a už zase nabral. Jídlo nějak neřeším. Rád se najím, kuchyně mi chutná všude, kam přijedu. A pravda, v Íránu jsem si docela pochutnal. Ale uvařit to neumím.

Píšete také články do Českého rozhlasu, o čem?
Od 1. ledna letošního roku už ne. Prý nejsou peníze. Bylo to o maloplošných chráněných územích. Ale forma, kterou požadovali, mi nebyla příliš blízká. Nebyl prostor popsat emoce, které člověk prožíval na místě, o kterém psal.

Kam se chystáte v dohledné době? Slyšela jsem, že opět do islámské země, tentokrát do Iráku? Proč zrovna tam, omrzel Vás život?
Není to jisté. Stejnou měrou mne láká i Afrika. Ale pravda, jihovýchod Turecka a severní Irák by byl bezesporu velmi zajímavý.

Napíšete opět ze své cesty knihu?
Nejsem si jist. V současné době se snažím psát spíš svoje věci, příběhy, které mne napadají a zajímají. Ale je dost možné, že zážitky z cesty budou natolik zajímavé, že neodolám.

Jak se domlouváte? Kolik jazyků umíte?
Opravdu dobře umím jen česky. Ale domluvit se jsem schopen kdekoliv na světě. Anglicky to jde asi nejlépe.

Cestujete nejradši sám a rád poznáváte nové lidi, nebo máte nějaký sehraný tým cestovatelů?
Ne, raději sám. Ale i to se postupně mění.

Nemyslíte, že člověk by měl nejdříve procestovat svoji rodnou zem? Byl jste například někdy u nás na Rychnovsku? Pokud jde o šlechtická sídla a jejich historický vývoj, víte, že patří tento okres k nejbohatším v České republice?
Tak to opravdu nevím. Určitě je dobré znát svoji rodnou zem, ale nikdy v ní neprožijete to, co v cizích zemích. Každá země poskytne něco.

Jak se Vám líbí Mokré? Sice je teď s ubývající zimou hodně šedivé, ale v létě je zde nádherně. V okolí byste mohl zahlédnout i nějakou tu bludičku…
Je tu hezký klid. To je něco, co už dnes na mnoha místech chybí. Nádherný výhled na vzdálené Orlické hory člověku dává pocit, jako by byl téměř v Alpách….

Dagmar Honsnejmanová,
Knihovna U Mokřinky
Mokré

Ukázka z knihy
„…když jsem se vrátil do hotelu, bylo kolem poledne. Na divanu v zahradě jsem seděl sám. Kousek ode mne byli dva mladí Íránci (chlapec a dívka) a majitel hotelu. Mladí hráli dámu a popíjeli limonádu. Jakmile ale majitel odešel, scéna se velmi rychle změnila. Mě asi nepokládali jako cizince ze západu za ohrožení, a tak už déle nedokázali skrývat svoji lásku v rámci na veřejnosti povolené hranice. V jeden okamžik přestali pít každý svoji limonádu a brčka vložili pouze do jedné láhve. Nejdříve jsem nechápal proč, ale když jsem viděl, jak jim tento jednoduchý trik umožnil dotýkat se navzájem svými hlavami a poskytovat si tak nepřeberné množství důkazů o své lásce, pochopil jsem. Láska nedokáže skrývat svoji krásu. A byť ukryta pod splývavými hábity, prýští-li ze srdce, touží se dotýkat, pohladit, či jen tak zlehka se dotknout tváře milého. Měl jsem v tu chvíli pocit, že uprostřed pouště vyrostla a rozkvetla nejkrásnější z květin v lidské zahradě. Růže lásky. Možná když na chvilku zavřete oči, jemně chytnete svého partnera za ruku, ucítíte to samé a voňavé, co dva mladí obyvatelé dalekého Jazdu.“

17.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Křovice slaví zisk titulu podzimního mistra

Fotografie, která se stane symbolem letošních voleb.
DOTYK.CZ
6

Internet se baví: Babiš líbá a Benda je stejnou jistotou jako smrt a daně

O vítězi nebylo pochyb. Trpkost prohry okusily TOP 09 a STAN

Královéhradecko - O vítězi sněmovních voleb nebylo pochyb. V Královéhradeckém kraji, stejně jako jinde, s velkým náskokem vyhrálo hnutí ANO (31,77 %) vedené Klárou Dostálovou.

Novým ředitelem muzea se stal Petr Grulich

Hradec Králové - To, o čem si Hradec povídá už dva týdny, se stalo skutečností. Rada Královéhradeckého kraje schválila novým ředitelem Muzea východních Čech historika z hradecké univerzity Petra Grulicha. Rada ho vybrala ze sedmi adeptů, kteří se o místo ucházeli.

Magnet kola ovládla Javornice

Rychnovsko - Okresní přebor II. třídy ve fotbale: Výhru Ohnišova nad Kosteleckou Lhotou zařídil Jan Macek čtyřmi brankami.

Úspěšní i neúspěšní: Něco končí a něco nového začíná

Královéhradecko - Zatímco ANO získalo ve volbách pět mandátů, zbylé strany, které v hlasování rovněž uspěly, mohou do sněmovny poslat jen po jednom zástupci. Na mnohé známé tváře tak místo nezbylo. Štěstí naopak přálo některým dosud málo známým politikům.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení