Pravé jihoamerické kostýmy

Od časného dopoledne až do večera bavili tito dva sympatičtí indiáni hudbou, tancem a svými u nás nevídanými indiánskými kostýmy.
Rychnovským vystoupením pobyt těchto dvou hudebníků v regionu nekončí, kdo jejich hraní na náměstí zmeškal, může je vidět o víkendu na rokytnické Anenské pouti.
„Ačkoli my už toho s původními obyvateli Ameriky tolik společného nemáme, ty kostýmy opravdu originály jsou, přesně takové nosili a stále nosí jihoameričtí indiáni. Většinu lidí nejvíc z celého kostýmu pochopitelně zaujmou čelenky, pravé tobas,“ vysvětluje celkem slušnou češtinou snědý Ernesto.
Téměř nepřetržité celodenní představení těchto dvou umělců sestává převážně ze hry na typické domorodé dechové nástroje – toyos, zampoñas, quenu a quenacho – vyrobené z dutých stonků bambusu.

S nahrávkou pomáhali přátelé

Svoji hudbu nejen živě hrají, ale také prodávají na několika CD, která nahráli vlastními silami. „Když vystupujeme, tak skoro vždy hrajeme jen ve dvou s Victorem,“ říká Ernesto, „ale s nahráváním nám pomáhalo několik dalších kamarádů, ve více lidech to totiž lépe zní.“
Na své si přijdou i milovníci šperků různých druhů v indiánském „obchůdku“, dřevěné náramky a náhrdelníky vyrábí Victor s Ernestem také sami.

Hrají až do Vánoc

Vystoupení mohou fanoušci jihoamerické kultury a etnické hudby vidět v českých městech prakticky celoročně, indiánská dvojice hraje od jara do podzimu, i když předem má málokdy jasno, kde budou zítra. „Možná by se dokonce dalo říct, že hrajeme celoročně, jen přes zimu totiž míváme krátkou přestávku, kdy nás většinou živí různé brigády,“ vysvětluje Victor. V České republice žijí již deset let, předtím ale kočovali také po jiných evropských zemích - Německu, Rakousku a Francii. „Proč jsme nakonec zůstali v Česku? Tady u vás je to klidnější, není tu tolik shonu,“ směje se Ernesto.

Filip Balcar