Jde o zkrácenou verzi expozice, jejíž součástí byl v pražské Galerii Klementinum i originál Ďáblovy bible zapůjčený ze sbírek Královské knihovny Švédska ve Stock〜holmu. Codex gigas byl sepsán na počátku 13. století nedaleko Chrasti - v benediktýnském klášteře v Podlažicích, a tak se nyní symbolicky vrátil do rodného kraje.

O kodexu se záhy mluvilo jako o jednom z divů středověkého světa. Pozornost přitahoval již svými rozměry - bezmála jeden metr výšky a půl metru šířky, jimž žádná z jiných středověkých knih nemohla konkurovat, a váhou 75 kilogramů.

Četné dohady budilo rovněž vyobrazení ďábla, díky kterému se této knize říká také Ďáblova bible. S ním ovšem sousedí vyobrazení Obce boží neboli Nebeského Jeruzalému. Jejich spojení není náhodné – jde o symbolické vyjádření podstaty světa, jak ji vnímal středověký člověk, světa, v němž proti sobě stojí Bůh a ďábel.

Výstavu Codex gigas – Ďáblova bible (Tajemství největší knihy světa) zhlédlo od 20. září loňského roku do 9. března v pražské Galerii Klementinum 61 768 návštěvníků.

Ďáblova bible se navíc dočkala i mimořádného ohlasu v literatuře a ve filmu – při příležitosti výstavy vyšly čtyři knihy (včetně českého překladu historického románu z němčiny), byly natočeny dva dokumentární snímky a režisér Jiří Strach nyní připravuje hraný film Ďáblova lest.
V Chrasti je představena zkrácená verze klementinské výstavy, která kombinuje především exponáty ze sbírek chrasteckého muzea, archeologické nálezy z Podlažic a kolekci z Národní knihovny ČR.

Samotné členění výstavy jinak zůstalo stejné jako při pražské premiéře. Expozice líčí okolnosti vzniku Ďáblovy bible i její dramatické putování z Čech až na sever Evropy. Zvláštní část je věnována rovněž samotnému obsahu neobyčejného rukopisu, kde jsou na 312 pergamenových listech zaznamenány kromě bible i další texty včetně Kosmovy kroniky, dvou historických prací Josepha Flavia, lékařských spisů a zaklínacích formulí proti nemocem a zlodějům.

(zr)