Ve věku šest let však náhle přichází o matku. Výchovu malého chlapce převzali dědeček s babičkou. Základní školu ukončil Karel v Kostelci nad Orlicí, kde se později vyučil v závodě TOS n.p. strojním zámečníkem. Po vyučení pokračoval ve studiu a navštěvoval Průmyslovou školu strojní v Rychnově nad Kněžnou.

V letech 1953 – 1955 vykonával základní vojenskou službu v Týně nad Vltavou. Dle časopisu „Táborita“, ze dne 3. května 1957, založil v kasárnách rytmickou skupinu a úspěšně se zúčastnil II. kola soutěže armádní tvořivosti. Zde se umístil na druhém místě ve hře na dechové nástroje. Spolu s ním byl úspěšný i vojín Jindra v sólovém zpěvu. Po ukončení základní vojenské služby se vrátil do závodu TOS a začal pracovat v konstrukčním oddělení. Na žádost členů instrumentální skupiny z Vamberka převzal i její vedení.

V roce 1960 se seznámil se slečnou Věrou Smutnou, která pocházela z Vamberka a bydlela v části zvané Obora. V roce 1961 uzavřeli sňatek a postupně se jim narodily tři děti: synové Roman a Karel a dcera Šárka. Po narození druhého syna onemocněla manželka žloutenkou a on se musel šest týdnů starat o novorozence, což dokonale zvládl.

Rodina nejdříve bydlela v Kostelci nad Orlicí, ale velice brzy se přestěhovala do Vamberka. Podstatnou část všichni prožili v nově postaveném domě na sídlišti Struha.

Riziková pracoviště

V roce 1964 Karel Rykala změnil zaměstnavatele a přešel do podniku ŽAZ n.p. Vamberk, kde pracoval v oddělení konstrukce. V roce 1967 zahájil studium na Institutu práce v Praze, které po pěti letech úspěšně dokončil získáním červeného diplomu. Ve funkci bezpečnostního technika pracoval v podniku od roku 1972 a to až do své náhlé smrti v roce 1991. S náplní jeho práce souvisela i velká míra zodpovědnosti za dodržování zdravotních a bezpečnostních předpisů. Je důležité připomenout, že řada pracovišť v podniku ŽAZ Vamberk byla rizikových: např. mletí minerálů, feroslitin a kovů, moření drátů, provoz tavírny s elektrickými obloukovými pecemi a další. Často proto musel ve složitých situacích vyžadovat nekompromisní a rychlé řešení závažných situací.

Svoji práci měl rád, byl obětavý, současně mu nikdy nechyběl humor, nadhled a objektivita. V podniku dokázal obhájit otevření oddělení rehabilitace při zdravotním středisku a pomohl vybavit zubní oddělení přístroji a zařízením, které v té době nebylo k dispozici ani pacientům Krajské nemocnice v Hradci Králové.

Funkcionáři dostali přednost před dětmi

Ne vždy se však jeho úsilí setkávalo s přízní a pochopením. ŽAZ v té době dodával tavidla do Švédska, a měl proto k dispozici určitou část deviz. Z těchto prostředků se podařilo, právě díky Karlovi, nakoupit kvalitní dentální materiál ze Západní Evropy. Ten měl být použit na stomatologické zákroky pro žáky ze Základní školy ve Vamberku. Karel byl nemile překvapen, když zjistil, že na základě rozhodnutí politických orgánů byl tento materiál přednostně použit při ošetření funkcionářů z Rychnova nad Kněžnou.

Jeho život však nenaplňovala pouze práce. Vraťme se proto k hudební skupině „Dixi“, do které postupně přicházeli noví hudebníci a neustále se měnil počet členů souboru. Hrál se dixieland, který vystřídala éra hudby swingové, boogi-boogi, rock and rollu, v neposlední řadě hudba taneční a beatová. Skupina měla velký vzor v orchestru Ferdinanda Havlíka, s nímž měl Karel později možnost si několikrát zahrát. V repertoáru skupiny byly skladby George Gerschwina, Duke Ellingtona, Glenn Millera, ale i našich skladatelů Ducháče, Krotila, Korbáře a dalších. Kapela „Dixi“ zvládla mnoho žánrů hudby: od jazzu, přes taneční hudbu až po „lidovku“.

Soubor hrál na zábavách, reprezentačních plesech, čajích ve vinárnách, doprovázel módní přehlídky, taneční kurzy i zpěváky na soutěžích. Úspěšná byla i spolupráce se skupinou Mistral z Brezové pod Bradlom i profesionálními soubory Karla Duby, Mirko Foreta a jinými. Oprávněné ocenění zaslouží i práce členů souboru při vlastních úpravách a aranžování zvolených skladeb. Hudebníci postupně úspěšně zvládli úpravy skladeb klasiků: např. W. A. Mozarta, J. S. Bacha, F. Schuberta a dalších.

Dixi - téměř tři destiletí

Z nejvýznamnějších akcí, kterých se soubor zúčastnil lze připomenout oslavy 700 let založení města Vamberka v roce 1965. V roce 1968 soubor vystoupil v programu, který byl součástí oslav tehdejšího podniku ŽAZ při příležitosti 30-tého výročí od příchodu společnosti Báňská a hutní z Bohumína do Vamberka a zahájení výroby materiálů z oboru hutní druhovýroby. Dále orchestr účinkoval na oslavách 70 let kapelníka Jana Malého v roce 1970 a při nahrávce programu pro Československý rozhlas v Hradci Králové v roce 1978.

Ve stejném roce Československá televize, redakce zábavných programů, natočila na státním zámku Opočno program s názvem „Návštěva v klubu“. V pořadu vystoupil i soubor „Dixi“. Dvě písně „Týdny“ a „Svážu stuhou déšť“ zazpívala Hana Synková. V další části programu skupina doprovázela módní přehlídku družstva umělecké výroby Vamberecká krajka.

Kapela „Dixi“ existovala téměř bez přerušení 28 let. Za tuto dobu bylo odehráno přibližně 1.500 koncertů, nejvíce potom v roce 1975, kdy skupina absolvovala 102 vystoupení. V souboru se za tu dobu vystřídalo přibližně 28 hudebníků , 11 zpěvaček a zpěváků. Někteří z členů dodnes působí profesionálně. Za všechny lze jmenovat Antonína Gondolána. K dalším členům souboru patřili: Karel Archleb, Eduard Coufal, Vlastimil Čáp, Vladimír Čižinský, Zdeněk Čižinský, Milan Dvořák, Jaromír Flekr, Vojtěch Gondolán, Stanislav Kašpar, Miloslav Kouřil, Petr Langr, František Laňka, Jaroslav Mazura, Miroslav Novotný, Josef Praus, František Slavík, Petr Synek, Ladislav Šubrt, Karel Švenka, Ivan Váša, Petr Vítek a jiní. Za mikrofonem se vystřídali tito zpěváci a zpěvačky: Dana Frejvaldová, Jana Kostková, Jarmila Kubíčková, Marta Morávková, Blažena Řezáčová, Hana Synková, Jindřiška Vorlíčková, Bohumil Jindra, Jaroslav Kotlář, Norbert Novotný, Ladislav Pohančaník a další.

Činnost souboru „Dixi“ by samozřejmě nebyla možná bez podpory podniku ŽAZ Vamberk, který přispěl na nákup drahých hudebních nástrojů a aparatur. Ke kapele neoddělitelně patřila skupina „skalních fandů“, kteří s ní prošli a protančili celé období od jejího vzniku a až po její rozpuštění.

Oldřich Zeman