Muziku obstarala jičínská ZUŠ, třída Zdeňky Svobodové. Čím začali? Ta naše písnička česká. Nemusí být jen koledy.

Výstavní chodba byla v pátek 30. listopadu plná. Betlémů i diváků. Aby bylo zřejmé kolik rozličných materiálů je k dispozici. Že si tvůrci jen tak hrají? Hrají a baví je to. Ještě při tom zvěční stavby svého města. Některé jen v tom betlému budou zachovány. A řemesla. Které už nejsou, či brzo nebudou. Ku připamatování byli tam vyřezáni i členové rodiny
Parádním řečníkem byl pan muzejní ředitel z Jilemnice Jan Luštinec. Jičíňáci vědí, proč ho pozvali. Sbírku frází a klišé umí každý. Ale povědět zajímavě, nově, o něčem jiném a při tom k věci, na to je pan doktor Luštinec.

Přečetl kousek z Lukáše Evangelisty, aby se zopakovalo proč ono putování z Galileje do Jutska. Připomněl i svatého Františka a věděl proč. Jsou dnes v církvi rozličné názory. A byly. Josef 2. betlémy z kostelů vykázal – tím větší tvořivost vlastní.

Všechno mělo své rituály a jejich důvody. Týden před stavbou domácího betléma šlo se na půdu, aby se pastýři probudili. Pak se každý musel dát na sví tradiční místo, jako loni i předpředloni. V domácnostech byly figurky popsané.

Až úsměvné bylo, že se do betléma vnášel současný tehdejší svět se svým životem. Pochodovali tu krojovaní Sokolové s nápisem: Nazdar Ježíšku!

Na závěr pomohl panu Janovi Karel Čapek: „Dejte nám pokoj všichni, kteří si myslíte, že budeme napravovat svět.“

Bohumír Procházka