Výstava karikaturistů, besedy se spisovateli a zajímavými osobnostmi patří k akcím, které v Týdnu knihoven hýbou těmito zařízeními, kam lidé míří nejen za knihami.

V kostelecké Městské knihovně se návštěvníci potkají s Afrikou a jejími obyvateli, krásami, ale i problémy rozporuplného kontinentu. „Na výstavě, která nám byla zapůjčena z Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze, si můžete prohlédnout fotografie Maroka, masajských válečníků z Keni, keňských měst Mombasy a Nairobi, Angoly a jejích čokveských obyvatel. Najdete tu i řadu hmotných exponátů, například oděvů, masek, sošek, loutek, stolků a dřevěných lžic,“ přiblížila výstavu Simona Kňourková z kostelecké knihovny. Vedoucí instituce Iva Havlová upřesnila, že se jedná o nákladný projekt hrazený grantem. Každý den ho doprovázejí tvůrčí dílny, jichž se účastní děti ze škol. Projekt však neskončí tento týden, výstavu si mohou zájemci prohlédnout do konce měsíce. Havlová rovněž vysvětlila, že až v knihovně utichne ruch dětských dílen, doprovodí výstavu 20. října beseda s Petrem Rybářem, čestným členem Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe s projekcí cestopisného videa.

„Proč název Afrika plná rozporů? V africkém národním parku Serengeti najdeme poměrně velký národ Masajů, kteří na prahu třetího tisíciletí žijí stále stejným způsobem života, a jinde vysoké mrakodrapy velkých měst. Jsou tu naleziště drahých kovů, místa, kde je největším bohatstvím voda. Krásná panenská příroda a velké hory skládek s umělohmotným a toxickým elektrotechnickým odpadem,“ vysvětlila Simona Kňourková.

Výstava také ukazuje, že Afrika má novou noční můru – igelitové tašky. Město Nairobi se stává symbolem africké krajiny stejně jako lvi a široké pláně. Miliardy igelitových tašek zde létají vzduchem, vlají z korun stromů, plní ulice od Kapského Města po Casablancu. Keňa musí likvidovat čtyři tisíce tun igelitových sáčků měsíčně. Plastové tašky a sáčky, které se masově vyrábí i vyhazují na ulici, ucpávají odpady, plní skládky, roznáší malárii, protože se v nich drží voda potřebná pro růst komárů.

Projekt dokládá, že fenomén, který odstartoval v 90. letech poté, co se výroba umělých hmot stala finančně přijatelná také pro chudé africké země, pokračuje. Ovšem africké vlády se přece jen pomalu snaží najít cestu, jak stále větší problém řešit. Kromě omezení výroby se na pořad dne dostává recyklace a nahrazení plastů jinými materiály. Mnohé státy již zakázaly dovoz jakýchkoliv plastů do země. (zr, zen)