Hokejová pohádka. Na mistrovství světa 1985 v Praze napsal svůj velký příběh pardubický útočník Jiří Šejba. Na šampionát přijel jako nováček, neměl jisté místo v sestavě, ale v památném duelu o zlato s Kanadou (5:3) si po svém třígólovém představení vydobyl přední místo v dějinách československého hokeje.

Zlaté hokejové MS 1985 v Praze

Československo – Kanada 5:3 (1:0, 2:2, 2:1). Branky: 6., 23. a 34. Šejba, 52. Rusnák, 59. Lála – 21. Yzerman, 27. Vaive, 53. Stevens. Rozhodčí: Juhola – Vanhanen (oba Fin.), Karlsson (Švéd.). Vyloučení: 4:8, navíc Tanti a Vaive 10 min.Využití: 1:1. V oslabení: 1:0. Diváci: 14 000. ČSSR: Králík – Benák, Uvíra, Kadlec, Hořava, Stavjaňa, Musil – Lukáč, Rusnák, Liba – Hrdina, Růžička, Richter – Lála, Pašek, Šejba – Válek, Kameš, Pivoňka. Kanada: Riggin – Murphy, Stevens, Halward, Lidster, Macoun, Konroyd – Dineen, Yzerman, Tanti – Taylor, M. Lemieux, Muller – Smyl, R. Francis, Maloney – Vaive, Nichols, Anderson.

Konečné pořadí MS 1985: 1. ČSSR, 2. Kanada, 3. SSSR, 4. USA. Tým Československa ve finálové skupině dále porazil USA 11:2 a celek tehdejšího Sovětského svazu 2:1.

V neděli 3. května uplynulo 35 let od zisku zlata na domácím šampionátu v Praze. Jak na to vzpomínáte?
Všichni jsme tehdy snili o zlatu. Vytyčili jsme si jasný cíl, kterému jsme podřídili úplně všechno. Když z mistrovství vidím nějaké obrázky,
nebo kluky, tak si vzpomenu na hodně hezkých věcí.

Především na váš zlatý hattrick proti Kanadě, viďte?
Tenhle hattrick byl výjimečný, že zápas šel v televizi a podařilo se mi ho vstřelit ve finále mistrovství světa. Ale na ledě jsem nebyl sám, byla to zásluha celého týmu.

Přitom první branku na MS jste vstřelil až v předposledním utkání proti USA (11:2). Proč se to nepodařilo dřív?
Góly jsem sypal v lize, ale na mistrovství světa jsem byl nováčkem. V útočné řadě jsem po zranění Petra Rosola nastupoval s mnoha zkušenějšími Dušanem Paškem a Jirkou Lálou. Od trenérů jsem dostal defenzivní úkoly. Ve smyslu: Hlavně ať nedostáváme branky a podpora útoku bude něco na víc. Do šancí jsem se dostával, ale smůlu jsem protrhl až proti Američanům.

Gólově jste explodoval v rozhodujícím střetu s Kanadou. Cítil jste před zápasem, že vám to takhle vyjde?
Vezli jsme se na vlně nadšení. Ve finálové skupině jsme porazili Rusáky a rozdrtily Amíky. To nám před Kanadou dodalo obrovské sebevědomí. Já osobně jsem se ohromně těšil. Měl jsem jet s národním týmem už na olympiádu v roce 1984, ale tehdy mi start překazil prasklý vaz v rameni. V Sarajevu jsme hráli finále, takže mě neúčast o to víc mrzela.

Proti Kanadě se probudilo pražské publikum, které bylo dlouho vlažné. Proč?
Naše výsledky ani hra nebyly v základní skupině optimální. Od olympiády se nám moc nedařilo. Na domácím mistrovství jsme chtěli vše odčinit. Trénovali jsme tak, že jsme to možná přepálili. Naší hře chyběla lehkost. Nakonec se ukázalo, že jsme měli nejen nejvíc sil ale především největší touhu po vítězství. A k tomu nám ve finále pomohli fanoušci, kteří chytili druhý dech při senzační výhře nad Ruskem.

Dostalo to do transu i vás?
Sportovní hala v Praze pro mě vždy měla zvláštní fluidum. Od první buly jsem si říkal: Hraj to svoje, tady se ti daří. Nic špatného se stát nemůže. A jak to dopadlo….

Třemi góly v síti Kanady… Ten nejslavnější a nejdůležitější padl v oslabení za stavu 2:2. Byl rozhodující?
Je možné, že jsme Kanadu psychicky nahlodali. Už potřetí musela dotahovat. Mohli jsme hrát více z obrany a vyrážet ke kontra útokům do přečíslení.

Kanadské hráče není radno naštvat. Nadávali vám?
S tím musí člověk počítat a umět se s tím psychicky vyrovnat. Nemá cenu před nimi dělat nějaký biják a provokovat je. Hokej je kontaktní hra a fauly se dají dělat skrytě. Kdo ho chce provozovat, tak musí něco vydržet. Ale Kanaďané nervy na pochodu měli. Něco jsem si vyslechl.

Zlatou tečku udělal Jiří Lála trefou do prázdné branky. Jeho gól byl potom hodně ukazován. Nemrzelo vás to?
Vůbec ne. Byli jsme jeden tým. Já jsem to začal a kluci dávali další góly. Každý byl důležitý. I ten Jirkův. Zámořští hráči jsou známí gólovými závěry a při power play to vážně umí svým důrazem sehrát. On ale skvěle puk vyvezl, když udělal čtyři rychlé kroky. Poté prokázal přehled.

Pravda, i váš třetí gól v oslabení byl několik let ve znělce sportovního pořadu Branky body sekundy. Asi bylo super vidět tu akci každý den?
(směje se) Jo bylo to pěkné. Vždycky jsem kluky v Teslei nároďáku štval řečmi, že za něj dostávám prémie od Československé televize.

Prý kdybyste už nevstřelil žádný jiný gól, zůstanete legendou. Neštvaly vás ty řeči v době, kdy jste měl ještě celou kariéru před sebou?
Legendou se člověk stane, když se mu povede právě takový zápas jako je vyhrané mistrovství světa. Je pravda, že jsem pak dal ještě spoustu gólů. I v reprezentaci. Ale žádný z nich nenabyl věhlasu jako trefy proti Kanadě.

Zase vám to otevřelo dveře do hokejového světa, ne?
Nepopírám, že mě vydařené finále s Kanadou posunulo někam jinam. Na vavřínech jsem však neusínal a tvrdě pracoval dál i když jsem měl zaručenou, jak se říká, nesmrtelnost. Na druhou stranu je pravda, že mě ten gól v oslabení provází celým životem.

Na co jste myslel při hymně?
Já jsem si užíval radost všech okolo. Hloubat ani nešlo, protože vyprodaná hala zpívala naši hymnu. Celý národ našel v té nelehké době k sobě bližší cestu. My jsme to podpořili tím, že jsme porazili Rusy a šampionát vyhráli.

Co se dělo po příchodu do kabiny? Nosili vás na rukou?
Ale vůbec ne. Všichni jsme tam skákali radostí. Navíc tam za chvíli přišly naše politické špičky i vedení československého sportu.

Nikdo tedy nic neprohodil?
Olda Válek ke mně přišel a povídal: Ty vole, tři kusy Kanadě a ještě ve finále… (smích)

Jak jste titul oslavili?
My jsme dlouho slavili v kabině. Povídali jsme si, šampaňské tam teklo proudem. Potom jsme se přesunuli do Paláce kultury, kde bylo závěrečné vyhlášení. Tam někteří z nás přijeli už lehce navátí. Pokračovali jsme v oslavách i tam. Hodně jsme pili hlavně šampaňské. V té době se za něj neplatilo.

Byl o vás po šampionátu zájem v zámořské NHL?
Draftovalo mě Buffalo Sabres. Měli eminentní zájem. Prý by mi pomohli i s útěkem.

Tehdy v roce 1985 se z komunistického Československa odcházet nemohlo. Uvažoval jste o emigraci?
Některé případy před i po byly celkem drsně řešeny. Rodinní příslušníci perzekvováni. Já jsem nechtěl dělat problémy své rodině ani budoucí ženě Magdě, s níž jsem v té době už pět roků chodil.

Do zámoří jste odešel až v roce 1990 po sametové revoluci. Nedali vám v Buffalu „sežrat“ hattrick, když se vám nedařilo?
Možná by mě to dali sežrat, kdybych tam přišel bezprostředně po šampionátu. Ale takhle ne. Od mistrovství uplynulo hodně času.

Ani žádná odveta z kanadské strany nepřišla?
Žádnou mstu jsem nevnímal. Prahu už neřešili. V klubu chtěli jen vyhrávat, reprezentace je moc nezajímala. Angažmá v Sabres jsem měl ztížené v tom, že jak jsem počkal na legální cestu, už to bylo náročnější. Chtěli mě úplně změnit a v tomvěku už to šlo hodně těžko.

Zdroj: Youtube

"Elektronická tužka" Deníku rozebírá Šejbův střelecký den

Zlatý hattrick. Tři góly Jiřího Šejby na mistrovství světa v Praze proti Kanadě (5:3) se nesmazatelně zapsaly na přední místo v Síni slávy československého hokeje. Deník se s pardubickým útočníkem, který v době šampionátu kroutil vojenskou službu v Jihlavě, k slavným brankám po 35 letech vrátil.

1. GÓL: ZACHOVAL KLID

Padl už v 6. minutě. Šejba ukořistil tzv. mrtvý puk a prokázal klid a přehled. „Dušan Pašek zabojoval před brankou, já jsem vyjížděl zpoza ní a vykulil se tam puk. Jenže po souboji to bylo zavřené. Tak jsem si puk potáhl, vyhnul se bránícím hráčům i nadskakujícímu Jirkovi Lálovi a prostřelil Riggina.“

2. GÓL: VYUŽIL CLONY

Druhou trefou ve 23. minutě, kdy prostřelil kanadského gólmana, dával na 2:1. Na začátku akce podstoupil ve svém obranném pásmu hit…

„Vypíchli jsme Kanaďanům puk a ten se odrazil k Jirkovi Lálovi. Abych s ním mohl vyrazit do brejku, musel jsem odstavit protihráče,“ vypráví Šejba. „Jeli jsme v přečíslení a já na něho řval, ať to přihraje mně, protože za mnou ještě najížděl Dušan Pašek. Jirka ode mě odtáhl bránícího hráče a nalil mi to.“

Šejba se nerozmáchl k příklepu, ale z poměrně velké dálky se rozhodl pro střelu měně obvyklým tahákem. „Ten bek to měl ke mně relativně daleko. Takže jsem nemusel střílet z voleje. Navíc jsem vždy preferoval švihy. Tento typ střely má člověk víc pod kontrolou. Kdežto příklepem, si musíte puk strčit před sebe a na chvíli ho opustíte,“ dává Šejba lekci z hokejové učebnice.

„Zvedl jsem hlavu a vidím před sebou urostlého obránce a otevřenou levou stranu gólmana. Moc možností nebylo. Buď mu to poslat mezi nohy nebo pod hokejkou. Brankáři totiž nemají rádi, když jim bek cloní. A pokud se to trefí, nemají šanci,“ správně vytušil.

3. GÓL: TREFA HISTORIE

Třetí gól, který padl ve 34. minutě v oslabení při předchozím tlaku Kanady za stavu 2:2, vešel do hokejové encyklopedie. Československou reprezentaci nakopl a vystřelil ho k titulu mistra světa.

„V naší obranné třetině jsem vyhrál souboj jeden na jednoho. Přemítal jsem, jestli mám puk vyvézt, nebo ho vyhodit, abychom si mohli odpočinout,“ popisuje Šejba.

„Všiml jsem si ale, že za mnou nikdo nevystartoval. Akorát z modré se vracel bek. Tak jsem si to namířil po křídle, ale byl jsem strašně blízko mantinelu. Abych se dostal před branku, musel jsem se zbavit křižujícího Stevense. Sil ubývalo a bylo mi jasné, že ho neubruslím, takže jediná možnost byla puk zaseknout. Hodil jsem si ho nahoru do volné ruky a on jen proplachtil vzduchem. Tím se mi otevřela cesta k brance,“ směje se Jiří Šejba při vzpomínce na třetí trefu.

Zbývalo už jediné, překonat gólmana Riggina.

„Nahrálo mi, že chytal v obráceném gardu a já na něj najížděl z výhodnější strany. On zareagoval na můj prudký pohyb a šel na zem, tak jsem udělal blafák. Tušil jsem, že jako pravák se mi posune na stranu vyrážečky. Pak bude padat dozadu hlavou, a objeví se tam velká díra. A vyšlo to. Levák by to ale vyřešil jinak. Ten by stál a na tu stranu, kam jsem puk zasouval, by mi vletěl,“ poukázal.

Záznam ukazuje, že Šejba byl v průběhu celé akce dvakrát hákovaný. Ale ustál to.

„Nechtěli jsme proti Kanaďanům uplatňovat, že na nás sáhnou a my spadneme. Je pravda, že turnaj byl fyzicky náročný a nikdo neměl moc sil na rozdávání. Člověk umí padat, ale v tu chvíli jsem to vyhodnotil, že zkusím jet dál.“

Při jeho čertovském kousku pražská hala bouřila. Jak se blížil k brance, aplaus sílil.

„Člověk se soustředí jen na činnost na ledě. Říkal jsem si, žádný pohyb na víc a puk drž pod kontrolou. Hráli jsme v oslabení, takže už jsem toho měl plné zuby, ovšem ti diváci byli fantastičtí. Od té doby, co jsem poslal Stevense na párek, byl slyšet takový řev, že už jsem ten gól dát musel,“ dodal Jiří Šejba.