Brankář hokejového Hradce inkasoval po 245 minutách a 27 sekundách a posunul se ne druhé místo historického pořadí.

„Já jsem ale hlavně rád za naši šňůru,“ upozornil na vítěznou sérii Mountfieldu, která vykopla tým na čtvrté místo v extralize. Výhra 3:1 s Libercem byla šestým triumfem v řadě.

Byl jste hodně naštvaný? Absolutní rekord byl blízko, přibližně sedmnáct minut.
Ale já jsem na nulu nemyslel. Chtěl jsem co nejdéle udržet náskok, abychom soupeře znejistěli. Redenbach měl víc možností, jak zakončit, a trefil mi to přesně nad rameno.

Myslel jste na rekord?
Jsem Slovák, tak jsem neměl tak zmapované statistiky z české extraligy. Nevěděl jsem, jaké jsou rekordy, až teď před zápasem jsem to zjistil. Ale nedělal jsem si z toho těžkou hlavu. Mentálně je těžké udržet nuly za sebou. A bez výborného týmu bych to nedal.

Jak na tom byl s nulami váš táta Pavol, bývalý reprezentant Slovenska?
Jednu sezonu měl ve Slovanu Bratislava snad deset čistých kont. No, ještě mám co dohánět. (usmívá se)

Cítíte se v poslední době v životní formě?
Už v play off jsem se cítil neskutečně. To byla forma, všechno si sedlo. Teď je teprve začátek soutěže, ale snad to takhle půjde dál.

Vy jste přitom začal sezonu pozdě. Kvůli zranění nohyz minulé sezony jste stál celou přípravu i část září. Čekal jste tak vydařený návrat?
Nevím, jak to vypadá z tribuny, ale dlouho jsem se cítil takový těžký. Jenže pak přišly výhry a postupně jsem se do toho dostával. Ještě to pořád není stoprocentní, ale daří se týmu, a tak se daří i mně.

Trochu se zdá, že je to vámi, ne? Od té doby, co jste naskočil, tak Hradec válí.
Nevím, jestli je to mnou. Spíš je to tak, že si mužstvo sedlo, noví kluci se sladili s týmem, zapracovali se.

Máte před sebou zkušené hráče. Musíte je vůbec komandovat?
Samozřejmě komunikujeme. Občas zařvu záda, ale my jsme si to nacvičili už minulý rok. Hrozně mi pomohlo play off. Už dobře vím, kudy může projít střela, už jsme na sebe zvyklí. Ale občas je to i o štěstí. To musíte mít, abyste udrželi nulu. V minulých zápasech i s Libercem mě to občas trefilo - a ani jsem nevěděl, jak se to stalo.

S Libercem jste ale dlouho neměl moc práce. Jak vám takové zápasy vyhovují?
Pro brankáře je to samozřejmě těžší. Musím se mnohem víc koncentrovat, ale pak přišly zákroky, chytil jsem se a spustilo se to. Nakonec to byl hokej, co mi vyhovuje. O nich se říká, že nehrají dobře, ale v Hradci odvedli dobrou práci. V posledních pěti minutách nás nepustili z pásma, strachovali jsme se o výsledek. Liberec se tlačil do brány, takový hokej mi vyhovuje. Dobře jsem si zachytal.

Ale o rekord v neprůstřelnosti jste přišel. Nemrzí vás to nakonec?
Spíš jsem za ten výkon šťastný. V životě jsem snad neudržel dvě nuly za sebou… Doufám, že začíná nová série.