Finále, do kterého dovedli své týmy trenéři Miloš Říha a Vladimír Růžička, rozhodl až poslední sedmý zápas. V něm Pardubice podlehly Slavii 0:1 a braly stříbro. „To samozřejmě hned naskočí,“ vzpomíná tehdejší pardubický útočník JAROSLAV KUDRNA, který dnes působí jako hokejový skaut Třince a spolupracuje se svazem jako regionální trenér.

Na ČT Sport nyní běží hokejové zápasy z archivu. Taky jste se již podíval?
Je pravda, že když se dostanu k televizi, tak na to chvíli koukám, hlavně ráno. Nevydržím se dívat na všechno, spíše náhodně, když přepínám. Na Pardubice se asi podívám, ale to bude taky na dlouho (usmívá se).

Série Vsetína se Spartou, ale i další zápasy. Vybaví se vám vzpomínky na dobu, kdy jste extraligu hrál?
Když vidím ta jména, tak rozhodně. Spousta hráčů z mojí generace, k tomu velká jména. Třeba Vsetín, tam si přesně vybavuji ten zimák. Ty šatny a diváci hned vedle nás na střídačce, atmosféra tam byla neuvěřitelná. Vybaví se to, ale ne zcela do podrobností. To spíše chvilky jako ten sedmý finálový zápas. Když se něco vyhrálo nebo naopak smolně prohrálo. Třeba nějaké čtvrtfinálové zápasy se mi naopak z hlavy vymazaly.

Co vám tedy naskočí, když se řekne finále Pardubice – Slavia? Právě ten sedmý zápas doma?
Ten bolel a bolet bude asi do smrti. To samozřejmě naskočí. Vybavuji si i gól Supa, který rozhodl. Za nás už začala řádit lajna Kolář – Koukal – Průcha. Vím, že Ota Janecký s Petrem Sýkorou měli výbornou sezonu. Myslím, že já jsem hrál nejvíce s Lubinkou a Blážou (Ladislav Lubina a Tomáš Blažek). Taky jsme týmu nějakými body přispěli.

Na straně soupeře to, předpokládám, bude brankář Roman Málek…
Ten byl nejvýraznější postavou Slavie. Nebyli jsme schopni mu kolikrát dát gól. V tom sedmém utkání už to byla naše marnost, Málič to zavřel. Hodně nás tehdy trápil i Duda a další hráči.

První zápas série jste doma vyhráli, pak přišly tři prohry. Ani pátý zápas se nevyvíjel dobře. Jak složité bylo se ještě vrátit zpět?
Prohrávali jsme 1:3, vyrovnali a otočili v prodloužení. Tam byl taky jeden zajímavý moment. K mantinelu už tenkrát nesli pohár, aby byl připraven po utkání na předání. To nás ještě nakoplo a otočili jsme to. Jeli jsme pak na šestý zápas do Edenu a tam jsme je přejeli. Byla euforie a mysleli jsme, že to doma už ukopeme. Slávisti se sebrali, padali v obraně po držkách. S jejich defenzívou, kterou podpořil Málek v brance, jsme si nevěděli rady. Je to smůla, byl to jeden z hořkých okamžiků v kariéře.

Vybavuji si nejen dlouhé fronty na vstupenky. Pardubice byly po devíti letech ve finále, fanoušci to prožívali s vámi…
To byl blázinec. Všichni po mně chtěli lístky, i spousta lidí z Hradce jezdila na hokej. Jeden známej mi říkal, že snad jel ze Smiřic na kolečkových bruslích na zápas. Pak se vracel až druhý den. Bylo to velké, ale škoda toho výsledku. V mančaftu jsme měli osobnosti, ale i mladé kluky. Pak to bylo padesát na padesát. V tom rozhodujícím utkání je pak v nevýhodě domácí tým, pokud se nedokáže prosadit. Pak se hráči Slavie radovali u výjezdu pro rolbu, nejsou to moc příjemné pocity.

Pardubice navíc tehdy ovládly základní část, když získaly 111 bodů. Tento dílčí triumf zopakovaly i o rok později. Bylo to i pro vás nejlepší období během angažmá v Pardubicích, kde jste od roku 1995 strávil celkem devět sezon?
Každá sezona byla v pohodě, rád jsem tady hrál. Pardubice pro mě byly odrazovým můstkem. Byl jsem šťastný, že jsem tam dostal šanci do hokeje vstoupit. Když jsme přišel do Pardubic, tak jsme hráli baráž. Nastartovali jsme postupně lepší období, šlo to nahoru. Byly i peníze, přišli noví hráči a dostavily se úspěchy. Pardubice byly vždy velkou hokejovou značkou, já jsem si tam nastartoval kariéru.

Finále 2003
Finálová série hokejové extraligy: Pardubice – Slavia Praha 3:4

Jednotlivé zápasy: Pardubice – Slavia 1:0 a 2:4, Slavia – Pardubice 5:4 pr. a 2:0, Pardubice – Slavia 4:3 pr., Slavia – Pardubice 1:5, Pardubice – Slavia 0:1.

Sedmý zápas: Před vyprodanou pardubickou arénou rozhodl Michal Sup gólem ve 34. minutě.