Přišel jako jasná jednička, jako chlap, co vychytal titul Plzni a sedm let se protloukal v Americe. Zkusil si i NHL, to je známka první jakosti.

Jenže Marek Mazanec v bráně hokejového Hradce úplně nezáří. Po třinácti zápasech má podprůměrnou úspěšnost zákroků kolem 88 procent.

Proto přišla kritika, a to i od vedení Mountfieldu. „Myslím, že mi to nepřísluší komentovat. Jestli vedení klubu hlásí, že je krize, tak je holt krize,“ promluvil.

Byl úterní večer, pár minut poté, co Hradec porazil doma úřadujícího mistra z Třince. 1:0 po samostatných nájezdech. Mazanec byl excelentní. A to i v nájezdech, které nemá moc rád…

Ba co víc, gólman zapsal třetí nulu v posledních pěti utkáních. Výrazně se mu nevyvedl jen nedělní duel se Zlínem, v němž byl střídán po čtyřech inkasovaných gólech po dvou třetinách.

„Ale my jsme ani chvíli nepochybovali, že ho nasadíme proti Třinci,“ řekl asistent Petr Svoboda. „Je to naše jednička, věříme mu,“ dodal.

Vyplatilo se.

„My jsme předtím hráli tři čtyři zápasy dobře dozadu, zodpovědně. Se Zlínem nás potrestala chvilková nekoncentrovanost. Na Třinec jsme se připravili lépe, což bylo znát. Může to znít jako klišé, ale byl to výborný týmový výkon. Proto nám to vyšlo,“ prohlásil Mazanec. „V kabině jsme si říkali, že to musíme urvat pro sebe. Nemůžeme myslet na to, co se řeší nahoře, na vedení klubu,“ naťukl téma možné výměny trenérů - příchodu Vladimíra Růžičky místo Tomáše Martince.

Nakonec si bude i Mazanec muset zvykat na nového nadřízeného.

Hokejový trenér Vladimír Růžička.
Hokejistům Hradce pomůže Růžička. Ale zůstává i Martinec

Udělal želvu, i tak stopl mistra
Hned dvakrát v úterním zápase s Třincem si Marek Mazanec pomohl trochu kaskadérským zákrokem. Puk zastavil hlavou - a také tím přispěl ve 32. kole hokejové extraligy k vítězství Hradce nad mistrem.

Nejprve vyrazil v první třetině dorážku Tomáše Marcinka, ve třetí části pak tvrdou ránu Matěje Stránského.

„Když už to letí takhle zblízka na makovici, tak člověk jen udělá želvu,“ vykládal. A ukazoval jak zastrčí hlavu mezi ramena. „Aby to moc nebolelo,“ vysvětlil.

Ani po jednom tomto momentu rozhodčí hru nezastavili. Už nějaký čas totiž platí pravidlo, že zapískají jen v případě, že je brankář viditelně otřesený. Dříve to bylo jinak, sudí zasáhli při každé ráně do masky.