S Ruskem se vždy jedná o velké bitvy, teď jste ji poznal poprvé v reprezentačním A-týmu. Jaký to byl zápas?
Vítězství jsme ubojovali, s Ruskem to tak bývá. Byl to můj první duel mezi dospělými, tak jsem se s tím v první třetině celkem srovnával. Potom už se to zlepšilo, věřil jsem si na puku. Jsem rád, že jsme vyhráli třikrát v řadě, navíc před domácím publikem.

V závěru první třetiny jste se zapojil do šarvátky u střídačky. Jak k tomu došlo?
Myslím, že to byl Sošnikov, o kterém kluci říkali, abychom si na něj dávali pozor. Šel ostře do Filipa Chlapíka, což se mi nelíbilo. Ze začátku jsem se držel, ale pak mě složil. To k hokeji patří. Pro příště už vím, co udělat lépe.

Jaká byla reakce vašich spoluhráčů?
Kluci ze střídačky na mě řvali, ať mu dávám. Já bych do toho asi nešel, ale i Michal Jordán křičel, ať mu dám. Je to kapitán, tak ho musím poslouchat (usmívá se).

Mluvil jste dříve o tom, že může jít na nějakou dobu o váš poslední zápas na pardubickém ledě. Prožíval jste ho i z tohoto důvodu?
Před zápasem jsem to měl v hlavě, protože jsem tady zažil skvělé tři roky. Uvidíme, co bude příští sezonu. Mám tady ještě na rok smlouvu, ale jak už jsem říkal, tak se chci porvat o NHL. Uvidíme, jak dopadne draft. Je možné, že půjdu cestou jako Martin Nečas a řeknou mi, abych se vrátil ještě na rok do extraligy.