Urostlí kanadští lamželezové totiž během proslulé bitky v závěru zápasu neváhali napadat své soky pěstmi zezadu a třeba i v trojnásobné přesile. Zatímco doma v NHL by si něco podobného nikdy nedovolili, na mezinárodní scéně se nestyděli předvést odvrácenou stránku zámořské hokejové školy.

Právě akční tečka za mačem s Kanadou zůstala navždy v paměti tuzemského publika a přebila ostatní vzpomínky na šampionát, včetně zaslouženě vydřeného bronzu.

Show české lajny

Je to škoda, protože český tým se tehdy do hokejových dějin zapsal zcela opačně: místo pěstí a drvoštěpských mravů nabídl neskutečnou fantazii a hravost. „Občas ty kombinace vidím před očima, až mě z nich mrazí v zádech,“ vzpomínal po letech Vladimír Vůjtek mladší, který právě na tomto turnaji nahradil nemocného Otu Vejvodu v útoku vedle „dvojčat“ Pavla Patery a Martina Procházky.

Tahle trojka si ze šampionátu udělala jakousi soukromou show a univerzitu hokejové vynalézavosti v jednom. „Neuvěřitelně nám to spolu šlo, byli jsme dokonale propojeni. Pomalu co rána, to gól,“ popsal Vůjtek spolupráci s kladenskými P+P.

A statistiky nelžou: Procházka s Vůjtkem ovládli kanadské bodování MS shodně se čtrnácti body (oba měli po sedmi gólech a sedmi asistencích), vrchní stratég Patera zaznamenal tři branky a osm přihrávek.

Existuje-li tedy něco jako „typický český hokej“, předváděli ho právě oni tři v roce 1997, podobně jako rok předtím ve zlaté Vídni Patera, Procházka a Vejvoda. Neustálou rotací motali obráncům hlavu, v každou chvíli dokonale věděli jeden o druhém a největší rozkoší pro ně bylo rozebrat soupeřovu obranu a puk poslat do prázdné klece.

V Helsinkách se o tom přesvědčili i zmínění Kanaďané. „Nic instruktivního, všechno nápaditost a souhra nejvyšší úrovně,“ popsal ve své autobiografii trenérský bard Luděk Bukač, který Pateru, Procházku a Vejvodu vedl na šampionátech v letech 1995 a 1996. O rok později prožil v této lajně své životní chvilky i Vůjtek, jehož pozdější kariéru bohužel zkomplikovaly různé zdravotní neduhy. Ostatně i bitku s Kanadou v semifinálové skupině odnesl po ráně zezadu otřesem mozku.

Marný Hlinkův křik

Co však bylo nejdivnější: obě mužstva vyfasovala stejné tresty, ačkoli vina za vyprovokování byla jednoznačně na zámořských rabiátech. Češi se snažili zachovat chladnou hlavu, jako třeba Roman Čechmánek, pro něhož si s válečnickými úmysly přes celé kluziště dojel jeho brankářský protějšek Sean Burke. Na rány lapačkami nedošlo. „Jen tak fakoval a já jsem se mu smál do očí,“ shrnul to český gólman lakonicky.

Zdroj: Youtube

Trenér Ivan Hlinka zuřivě svolával účastníky šarvátek na střídačku. Všechno marně. Oslabený a vyčerpaný tým pak v klíčovém duelu se Švédy prohrál 0:1 a postup do finále mu unikl. Z titulu mistrů světa se pak navíc radovali Kanaďané.

Někteří čeští účastníci turnaje jsou dodnes přesvědčeni, že za normálních okolností by do finále prošli oni a třeba by i obhájili vídeňské zlato. Kdo ví… „Měli jsme ohromně silné mužstvo, skvělou partu. Mrzí mě to, mohli jsme být mistry světa. Cítil jsem, že by to vyšlo,“ řekl jeden z hrdinů šampionátu Vůjtek.

Hlinkova družina si alespoň trochu spravila chuť v duelu o bronz, v němž zdolala 4:3 silné Rusy. Do startu zimních olympijských her v Naganu v tu chvíli zbývalo necelých devět měsíců…

Utržení ze řetězu. Prát se chtěl i slušňák Reichel

Ty vzpomínky jsou dodnes živé. Končila 58. minuta a Češi vedení kapitánem Robertem Reichlem vedli na mistrovství světa v Helsinkách nad Kanadou 5:3. A pak to přišlo, frustrace Kanaďanů vybuchla…

„Útočník Owen Nolan trefil na vlastní modré předloktím Vejbu (Davida Výborného, pozn. red.) do hlavy, až mu uletěla přilba. Po ledě klouzala alespoň dvacet metrů až za kanadskou bránu,“ popsal Reichel začátek památného incidentu.

„Nolan vzápětí krosčekem bez puku sestřelil Vláďu Vůjtka, který naskočil za Vejbu. Později se zjistilo, že mu způsobil otřes mozku. Rozhodčí Andersson mezitím přerušil hru. Naštvaný Vůjtek se sebral a hrnul se na Nolana. Kanaďané ho nepustili, Keith Primeau ho zezadu chytil za hlavu a strhnul ho na led. Když klečel, ještě do něj strkal Rob Blake,“ ohlédl se Reichel ve své knize „Kapitán zlaté generace“.

Přeskočilo jim? Doma bývají v pohodě

„Strhla se mela, kterou Andersson a spol. absolutně nezvládli. Travis Green, můj spoluhráč z New Yorku, vyzval na souboj Gumu (Jiřího Šlégra, pozn. red.), ale to neudělal dobře. Guma ho povalil a pár mu jich naložil, ačkoliv mu na zádech visel Nolan, kterému asi přeskočilo. V klubu bývají Kanaďani v pohodě, kdežto v nároďáku jsou jako utržení ze řetězu. Na ledě jim občas přeskočí,“ vrtěl hlavou Reichel.

Českého kapitána tehdy štvala ve vypjatém okamžiku řežby na ledě i další věc: zatímco trenér nároďáku Ivan Hlinka se snažil dostat své hráče zpět na střídačku, aby je pokud možno ušetřil trestů, tak kanadský kouč Andy Murray se choval opačně.

„Jirka Vykoukal mě v jednu chvíli držel kolem krku. Neumím se rvát, ale štvalo mě, že nemůžu jít našim pomoct. Nejradši bych tam skočil. Hlinka nám to nedovolil, kdežto kanadský kouč Murray pustil na hřiště i další pětku. Skoro bych ho podezříval, že to udělal schválně. Každopádně jeho hoši měli několikanásobnou přesilu. Hrdinové,“ dokreslil Reichel.

Tvrďák Procházka šel na pomoc

Mezi účastníky hromadné bitky byl i vyhlášený tvrďák Libor Procházka. Nebojácný chlapík, který míval v extralize pravidelně kolem stovky trestných minut, se ale do rvačky s Kanadou zapojil poměrně dietně.

„Já původně z ledu odjel, ale Kanaďané tam byli dva na jednoho, tak jsem se vrátil,“ popisoval s odstupem let chvíle, když rozběsnění hokejisté ze zámoří mlátili soupeře v nesportovní přesile. Na pomoc obleženému Vůjtkovi vyrazil i Procházka.

„Problém byl v tom, že se na mě vrhli hned tři, Recchi, Blake a ještě někdo. Mám doma fotku, jak ležím na zemi a dostávám na budku,“ směje obránce, jehož pak Kanaďané honili až na střídačku.