Cítí, že nemohl dokončit úkol, pro nějž byl angažován. Pomoci hradeckým hokejistům v play off extraligy, v té elektrizující části sezony.

Koronavirová pandemie ji utnula hned v zárodku, poté se začalo jednat, zda bude trenér Vladimír Růžička v Mountfieldu pokračovat. Pochyby určitě byly, Hradečtí v základní části rozhodně nezářili.

Nakonec dostal od majitele Miroslava Schöna šanci - a k tomu ještě volnější pole. Už nebude na lavičce v rovnocenné dvojici s Tomášem Martincem, nýbrž jako hlavní šéf.

Tak to má rád.

Je to tak. Jste potěšený, že budete hlavním koučem sám?
Ono je to těžké říct, že je někdo šéf. Hokej není o jednom trenérovi, vždycky nás je na střídačce víc. A nejen tam – k tomu kondiční trenér, trenér brankářů, další lidé, vedoucí mužstva. Dřív jsem dělal s Ondrou Weissmannem, on byl asistent jen na papíře. Není to tak, že to vede jeden a ostatní tam jsou navíc.

Ale teď v Hradci jste byli oficiálně dva hlavní.
To je pravda. Zase mě to posunulo někam jinam. Ale nebylo to rozhodující.

Co tedy?
Novum bylo, že jsem přišel v rozehrané soutěži. To jsem neznal. Vždycky jsem byl zvyklý připravit si mužstvo přes léto. Tady jsem poznával prostředí a hráče v rozjeté sezoně.

Proto jste přivedl několik posil? Ani jedna z nich se příliš nepovedla.
Já přivedl? Tak to přece není. Radili jsme se všichni, Jarda Bednář, Aleš Kmoníček, trenéři. Není pravda, že jsem je přivedl já. Pořád se říká, že si všechno dělám sám, ale to není pravda. Shodli jsme se, ale nezříkám se zodpovědnosti. Moje jméno tam bude vždycky, jsem zvyklý.

Hradec šel nakonec do předkola play off proti Karlovým Varům, odehrála se však pouze dvě utkání. Měl jste od vedení ultimátum, že musíte postoupit, jinak skončíte?
To je dobrá otázka pro pana majitele Schöna. Bavili jsme se o tom, že si řekneme po sezoně. Pro mě jako pro trenéra je to jasné, každý chce uspět. Já také. Nemyslím, že by tam bylo ultimátum.

Ale po sezoně dlouho nebylo jasné, co bude dál. Hradec jednal i s jinými trenéry, například reprezentačním koučem Milošem Říhou či Pavlem Hynkem.
Táhlo se to, nebylo to příjemné. Navíc současná situace: Jsme zavření doma, člověk akorát sedí a může koukat z okna.
Jste rád, že jste nakonec angažmá získal? Je nejistá doba. Uvidí se, jak budou vypadat ekonomické podmínky.
Všichni to vidíme, sport je na druhé koleji. Ale to nebylo nejdůležitější. Vždycky jsem bral Hradec jako tým, který chce a může hrát o nejvyšší příčky. To mě určitě zajímá. Hrozně si vážím toho, že mě oslovil. A beru to tak, že jsem nedodělal práci, kvůli které mě angažoval.

Myslíte, že jste neodehrál s týmem play off?
Cítím dluh. Přesně, to mě nabíjí, to chci dodělat. Samozřejmě, nedalo se nic dělat, sport musel jít stranou. Ale my hokejisté to máme tak, že sezona má dvaapadesát zápasů. To je nějaký základ. A pak přijde vrchol, který se tentokrát nehrál. Bohužel.

Play off jste však hráli v Lize mistrů a došli až do finále. Je to povzbuzení?
Přesně tak. I když je to trochu jiné, hraje se jen na dva zápasy.

Jak je možné, že mužstvo hrálo v extralize na nižším levelu?
Dobrá otázka. V Lize mistrů to prostě bylo play off. I když na hráče pak byl tlak, tak v extralize bylo vidět, že budou další možnosti. Ale i v Lize mistrů jsme měli problém, nedávali jsme góly. Přesto jsme to zvládali.

No, měli jste famózního Marka Mazance v brance.
Jenže toho jsme měli i v extralize přece… Strašně moc nás srážela produktivita. Jeli jsme třikrát za třetinu sami na bránu a nedali jsme. V extralize jsme ze šestnácti samostatných nájezdů dali jeden. To nás stálo body.

Budete chtít kádr v létě hodně pozměnit?
Nejde o překopání, mužstvo je tady velice slušné. Má vynikajícího gólmana. Budeme pracovat na tom, abychom byli úspěšní. Není to o tom, co hrajete, ale jestli vyhrajete, nebo prohrajete. Můžete hrát krásně a je to na prd. Co to je hrát ošklivě, když vyhrajete?

Ale nějaký produktivní útočník by se hodil, ne?
Nejdřív se musí ustálit život. Nikdo nemůže nic dělat, lidi nechodí do práce, je to hrozný. Přeju si, abychom ten vir zastavili, aby děti mohly chodit do školy, aby se rozjel normální život. Hokej přece potřebuje fanoušky… Teď nikdo neví, co bude, jaké budou dopady. Uvidíme, co situace dovolí, ale určitě by se mužstvo mělo doplnit.

Budete na to tlačit?
Budeme se bavit. Uvidíme, jak to bude vypadat, jak bude vše fungovat. Mužstvo se nerodí v kabině, ale na ledě. Zápas vás posouvá. Když se začne vyhrávat, je z klubu najednou rodina.

Takhle to v Hradci v sezoně nefungovalo?
Viděl jsem, že je v týmu dobrá parta, ale na ledě se mi to úplně nezdálo. Představuju si to trošku jinak. Perfektní to bylo v Lize mistrů, tam jsme se tomu přiblížili. Ale přišel extraligový zápas a zase se to rozdělilo.

Proč?
Zatím si to neumím vysvětlit.

Říkáte, že chcete být úspěšný. Co to znamená?
Chci do elitní šestky. Beru jako neúspěch, že jsme se tam nedostali.

GLOSA Jiřího Fejgla: Poslední výstřel? Je to tak…

My v sedmdesátých letech narození jsme milovali indiánky Karla Maye, příběhy o Old Shatterhandovi, bílém muži ryzího charakteru, tvrdé pěsti a mimochodem naprosto neomylném střelci, i jeho rudém bratrovi Vinnetouovi, náčelníkovi hrdého kmene Apačů. Četli jsme knihy, hltali filmy.
Závěrečný díl se jmenoval Poslední výstřel. Vinnetou, ten hrdina, byl zabit padouchem Frederickem Santerem. To byl ale hnusák! Nikdo nechtěl být jako ten bandita…
Titul díla se dá lehce napasovat na situaci Vladimíra Růžičky, (staro)nového kouče hradeckých hokejistů v extralize. Trenér je muž s velkým jménem, jenže posledními roky pořádně pošramoceným.
Ať už koncem v národním mužstvu zaviněným úplatkářskou aférou, poté nepříliš blýskavým angažmá v Chomutově a aktuálně nepovedenou - necelou - sezonou v Hradci.
Teď dostal Růžička šanci, dobrou štaci v Mountfieldu. Musí v sobě najít to, co z něj dělalo mistra v oboru: intuici, živelnost, rozhodnost.
Jinak to bude jeho poslední výstřel.