Sportovci často říkají, že nejhorší pocit je stát na straně poražených finalistů. Po rozhodujícím souboji sledovat, jak slaví soupeř, jak přebírá pohár, křepčí slastí.

Richard Nedomlel to má trošku jinak. Tedy pokud se týče zážitku z února 2017. Tehdy si v dresu Sparty vrcholový duel zahrál - Pražané podlehli ve finále hokejové Ligy mistrů švédské Frölundě 3:4 v prodloužení.

Vysoký zadák v úterý vstoupí do stejné řeky, tentokrát jako opora Mountfieldu. Hradečtí se v souboji s Frölundou pokusí stát prvním českým klubem, který evropskou soutěž vyhraje.

„Můžeme jen překvapit,“ uvědomuje si Nedomlel sílu švédského obra.

On by mohl k nečekané výhře výrazně pomoci, v šestadvaceti letech se stal klíčovým bekem mužstva,i když v minulé sezoně měl pozici o poznání slabší.

Richarde, jak vzpomínáte na finále 2017?
Mám, samozřejmě, hezké vzpomínky, protože přijelo spoustu českých fanoušků. Byla jen škoda, že se nehrálo ve velké hale, ale ve vedlejší tréninkové. Přesto tam byla skvělá atmosféra.

Počkejte, prohráli jste. To vám je nekalí?
Ne, i tak to bylo krásné. Tehdy byl velký úspěch, že jsme se do finále vůbec dostali. Až doteď jsme byli jediný český tým, který to dokázal. Frölunda byl favorit a my jsme mohli jen překvapit. Bohužel se to nepovedlo.

V čem je její síla? I letos je ve finále. Ligu mistrů vyhrála už třikrát.
Mají skvělý první útok. Ale vlastně ne, mají velice kvalitní obránce, gólmana, prostě všechno. (usmívá se)

Švédská liga je obecně považována za kvalitnější než česká. Vidíte to stejně?
Úplně bych to neporovnával. Jsem hlavně rád, že se s nimi můžeme měřit, že nehrajeme jen s českými soupeři v extralize.

V Lize mistrů je to trochu jiný hokej, že? Na první pohled je to znát.
Jo, jo. Myslím, že se hraje víc do těla, je tam víc soubojů a je to rychlejší. Rozhodčí to víc pouští. Nevím, jestli mají jiná měřítka, ale hra víc plyne, nemotají se do toho.

V Hradci byla Liga mistrů brána za nutné zlo. Změnil úspěch tento náhled?
U sebe jsem to ale vůbec necítil. Mně je jedno, jaký hraju zápas: přátelák, Ligu mistrů, extraligu, připravuju se pořád stejně. Myslím, že další kluci to mají stejné. Teď jsme hrozně vděční, že jsme ve finále.

Pociťujete nějaký tlak? Klub chce uspět, fanoušci vykoupili lístky za dvacet minut.
Ne, vůbec. Můžeme jen překvapit. Frölunda je favorit, každý to ví.

I vy jí to můžete znepříjemnit. Je z vás opora mužstva. Co se změnilo?
Dobrá otázka. (usmívá se) Já ale opravdu nevím, proč hraju najednou podstatně víc než vloni. Nic jsem nezměnil na hře, připravuju se pořád stejně…

Ale sám cítíte posun, ne?
Samozřejmě. Čím je člověk víc na ledě, víc ve hře, tak kouká na různé situace jinak, než když tam jde třikrát za třetinu. Ale jak říkám: Já se pořád snažím hrát stejně, hlavně pomáhat týmu.

Stal jste se také asistentem kapitána Radka Smoleňáka.
To mě hlavně hodně překvapilo. Vůbec jsem to nečekal, protože v hierarchii týmu jsou starší hráči, kteří by to měli dostat. Je to čest, ale nakonec to písmeno není tak důležité. Hlavní je logo klubu a města, co máme na dresu.

Projevujete se v šatně?
Přijde mi, že jsem hecíř. Hodně se snažím klukům pomoci, protože vím, že to pomáhá i mně samotnému. Snažím se mluvit na střídačce i v kabině.

Jste někdy zlý?
(směje se) Jen na sebe…

Dokáže Hradec rozbít švédskou vládu?

Tuhle diktaturu by bylo moc fajn rozbít. Švédské kluby si totiž udělaly z hokejové Ligy mistrů takové malé národní mistrovství. Z pěti ročníků triumfovaly čtyřikrát, pouze předloni slavilo finské Jyväskylä. Frölunda, soupeř Hradce v úterním velkém finále v ČPP Aréně, se radovala třikrát. Je to hegemon.

„Jsou favorit. Můžeme jen překvapit,“ uznává obránce Richard Nedomlel. „Bude to velký zážitek,“ připojuje se kapitán Radek Smoleňák. Pokud Mountfield uspěje, stane se prvním českým vítězem soutěže.