Útočník Mountfieldu litoval především špatně odehraného závěru první třetiny, nepěkných gólů v hradecké síti a slabě odehraných přesilových her ve zbytku utkání.

Petře, co podle vás finálový duel rozhodlo?
Rozhodla zkušenost našeho soupeře. Výborně odehráli první dvě třetiny, v té třetí si už mohli jen kontrolovat náskok. Do toho ta naše nemohoucnost v útoku.

O výsledku rozhodl závěr první třetiny, ve kterém jste třikrát inkasovali. Co se tam stalo?
Byla to naše blbost. Chyby ve středním pásmu. Co mě ale ve finále nejvíc štve, je to, že to byly takové brambory. Kdyby to tam hráč aspoň vymetl do víka, tak neřeknu, ale tohle byly doopravdy haluze. Jenže my jsme se ani k takovým nedostali. Abychom takový gól dali.

Přitom vy jste do utkání velmi dobře vstoupili.
Pro všechny z nás je to obrovské zklamání. Rozehráli jsme to dobře, ale v podstatě poslední dvě minuty první třetiny rozhodly o celém výsledku. Frölunda ukázala svoji kvalitu a až do konce zápas kontrolovala. Klasicky se nám nevedly ani přesilovky, které nás mohly nakopnout zpátky do zápasu

Jediný gól jste sice vstřelili v početní výhodě, jinak vám ale ve finále přesilovky příliš nešly.
No, to fakt ne. Přesilovky byly hrozné. To snad je lepší říct rozhodčím, ať nám žádnou nedává, že budeme hrát raději pět na pět. To vůbec nemělo cenu. Než aby nás ty situace nakoply, to nás spíš srážely dolů.

Švédi odehráli zápas skvěle. Byl mezi vámi opravdu takový rozdíl?
Hráli fakt dobře. Když už vedli, nemuseli dát další góly, ale výborně drželi puk. S přibývajícím časem to pro nás bylo těžší a těžší. My jsme je tam nezavřeli, takže oni si to v klidu odehráli. Vedli jsme 1:0, ale svými chybami jsme jim umožnili přesilovky, které oni trochu náhodně využili. Pokud jsme chtěli mít nějakou šanci, museli bychom to odehrát bez těch faulů a teprve pak by zápas mohl být jiný. Bohužel jsme nebyli schopni si to pohlídat. Naopak oni si to ve třetí třetině pohlídali. Navíc nikam nezalezli, byl jich plný led, takže asi ukázka, jak se má dohrát zápas, když se vede o dva góly.

Jak těžká byla ta třetí třetina na psychiku, když vás soupeř vlastně k žádnému tlaku nepustil, ani přesilovku nějakým faulem nebo jinou chybou nedaroval?
Člověk se pořád snaží, snaží se být pozitivní a čeká, chce se dostat do nějakého tlaku, do nějaké šance, ale bohužel jak říkáte, na konci už ty síly i psychické začaly odpadávat. Člověk to vidí, ještě čtyři minuty do konce v oslabení, snažíte se věřit, že se stane nějaký zázrak, ale prostě se to nepovedlo.

Bylo i znát, že jste nemohli nastoupit v ideálním složení?
To si nemyslím, že se projevilo. Samozřejmě koncem přestupového období přišli noví kluci, ale ta pravidla jsou stejná pro všechny. Je prostě určitý počet míst na soupisce a z tohoto pohledu bych problém neviděl.

Samostatnou kapitolou byli vaši fanoušci. Co říct k podpoře, jakou jste měli?
Diváci byli skvělí. Dávno dopředu bylo jasné, že je o finále velký zájem. O to víc nás to mrzí.

Dokážete říct, jakou zkušenost vám účinkování v Lize mistrů přineslo, co to týmu dalo?
Ukázalo nám to hlavně to, že když se dokážeme soustředit celých šedesát minut, tak jsme schopni hrát dobrý zápasy s kýmkoliv. Teď je jen na nás, abychom přesně na tohle dokázali navázat i v extralize.