V závěru minulého týdne se zástupci hokejového Vrchlabí, které se po devíti letech vrací do druhé nejvyšší soutěže, dohodli na spolupráci s extraligovými Pardubicemi, do jejichž čela se postaví bývalý majitel podkrkonošského klubu Petr Dědek.

V I. lize tak budou v příští sezoně v dresu Stadionu dostávat kupu příležitostí k hokejovému rozletu mladí talentovaní hráči Dynama.

Leckterému vrchlabskému příznivci se rázem vybaví jména dvou hráčů, kteří před devíti lety horalům vypomáhali v prvoligovém play off, kde svěřencům trenéra Josefa Řeháčka vystavilo stopku až favorizované a posléze extraligové Ústí nad Labem.

Vedle Lukáše Radila to byl tehdy i další nadějný útočník Robert Kousal, v současnosti opora Pardubic. Oba borci sice v bráně Krkonoš odehráli malý počet zápasů, přesto tu zanechali stopu.

„Hokej ve Vrchlabí jsme si užívali, nějak nás to v dospělém hokeji i nakoplo,“ vzpomíná Kousal na svou podkrkonošskou štaci, během níž měl například v dresu již zmiňovaného Ústí za soupeře brankáře Pavla Francouze, který momentálně působí v NHL v týmu Colorada.

Z Kousala i Radila se později staly opory české reprezentace. Společně s Pardubicemi získali dva mistrovské tituly a následně dosahovali dalších úspěchů. Radila talent dovedl až do slavné NHL. Zde donedávna oblékal dres San José Sharks, odkud před novou sezonou putoval do Spartaku Moskva. Kousal, jenž se rozpovídal pro Deník, si zase kariéru obohatil o angažmá v Rusku, Švýcarsku a Švédsku.

Roberte, před týdnem oživily spolupráci dva východočeské kluby Pardubice a Vrchlabí. Co se vám ve spojení těchto hokejových bašt vybaví jako první?
Samozřejmě je to mé angažmá ve Vrchlabí, doufám, že úspěšné. Věřím, že mladí kluci, kteří teď do Krkonoš budou jezdit jako já nebo Ráďa (Lukáš Radil – pozn. aut.), tak to dotáhnou třeba na stejnou úroveň jako my.

Zní to neuvěřitelně, ale od vašeho posledního zápasu za Vrchlabí uplynulo devět let. Vzpomenete si, kterým duelem jste se tehdy s Lukášem Radilem loučili?
Určitě si vzpomenu, že to bylo proti Ústí. Zároveň mám pocit, že Lukáš odehrál o dva zápasy méně. Měli jsme tehdy sérii proti favoritovi soutěže dobře rozehranou. Na zápasy jsme vedli 2:1 a ve čtvrtém utkání jsem neproměnil proti Pavlu Francouzovi trestné střílení. Šel jsem tenkrát do blafáku a on mi tam zůstal. To byla velká škoda.

Máte pravdu. V sezoně 2010/2011 jste nejprve v předkole porazili Beroun a pak dlouho trápili suverénní a posléze extraligové Ústí nad Labem (2:4). Jak jste tehdy bral a jak si užíval své střídavé starty za Vrchlabí?
Musím přiznat, že ze začátku jsem byl hlavně dost nervózní. Byl jsem ještě mladej a nevěděl, jestli týmu vůbec pomůžu. Myslím si ale, že jsme to s Ráďou zvládli velice dobře. Hokej jsme si užívali, nějak nás to v dospělém hokeji i nakoplo. Uvědomili jsme si, že na to máme a tu další sezonu jsme to potvrdili i v Pardubicích, kde jsme oba nastříleli po čtrnácti gólech.

S Lukášem Radilem vám tehdy bylo dvacet let. Už jste na svém kontě měli titul s Pardubicemi. Byl jste rád za možnost výraznějšího herního vytížení? Je to pro mladé kluky velká výhoda?
Stoprocentně. My jsme ještě před tím chodili hrát do Chrudimi a pro mladé kluky, kteří hrají v extralize třeba ve čtvrté lajně a na led se moc nedostávají, tak je to, řekl bych, až nutnost. V I. lize se mohou obehrát, dostat větší ice time a získávat zkušenosti.

Rok poté, co jste hráli za Vrchlabí, přišel druhý titul s Pardubicemi. Tam už jste na ledě měli výraznější slovo. Jak vzpomínáte na jaro 2012 a finále s Kometou?
Jsou to samozřejmě krásné vzpomínky. My jsme sice zase byli až ve čtvrté lajně, ale už jsme nehráli nějakých sedm, osm minut za zápas. Naopak nám trenéři věřili víc, protože základní část jsme měli dobrou. Myslím, že jsme to potvrdili i v play off a byla to jízda. Nebyl to tak suverénní titul jako v roce 2010, ale o to víc jsme si ho vážili, protože to bylo těžší.

Po úspěších v Dynamu jste si vyzkoušel zahraničí. V Rusku Podolsk, Novokuznětsk, ve Švýcarsku Davos, pak ještě švédské Brynäs. Na jakou štaci vzpomínáte nejradši a co vám která dala?
Tak nejradši vzpomínám určitě na Davos. Díky těm životním podmínkám, ale i hokej tu byl zábavný. To byla moje nejoblíbenější destinace. V Rusku jsem se zase naučil psychické odolnosti. Některé věci už od toho systému, od trenérů, jak tlačí na cizince, to byly zkušenosti k nezaplacení.

A jako poslední zahraniční destinace Švédsko?
Ve Švédsku se mi vybaví strašně těžká liga, těžký hokej. Tam se lítá nahoru dolů. Já jsem už v půlce sezony byl úplně zavařenej. Do toho jsem si ještě přivodil otřes mozku, takže to byla taková nešťastná sezona. Ale jinaki tam se mi líbilo a všechno bylo fajn. Organizace úplně perfektně šlapala, ale bohužel mi to tam hokejově nevyšlo podle představ i zásluhou zmíněného zranění.

Sparťan Jaroslav Hlinka před časem Vrchlabí překřtil na český Davos. Napadlo vás někdy podobné srovnání?
(usmívá se) Snad se to nikoho nedotkne, ale musím říct, že stadion v Davosu je přece jen o něco hezčí. To je doslova dřevěný chrám, ve kterém je radost už jen trénovat, natož hrát zápasy před plnými tribunami. Aréna ve Vrchlabí je opravdu moc pěkná, Davos je ale ještě o level výš.

Po sezoně 2010/2011 Vrchlabí dlouho první ligu nehrálo. Sledoval jste třeba po očku, jak se tomuto klubu daří?
Věděl jsem, že pokaždé hrají na špici tabulky. Když ale loni do klubu začaly chodit legendy typu Jaroslava Bednáře či Petra Sýkory, sledoval jsem jejich výsledky ještě víc. Věděl jsem, že chtějí postoupit a moc jsem jim to přál. Ač mé angažmá ve Vrchlabí bylo krátké, vzpomínám na něj opravdu velmi rád.

Nyní má klub ambice v druhé nejvyšší soutěži vydržet několik let. Bude podle vás spolupráce s Dynamem tím pravým pro oba kluby?
To se ukáže časem. Nechci nějak predikovat, jak to bude vypadat a jak se tam naši mladí kluci budou adaptovat, ale doufám a věřím, že vrchlabskému hokeji pomohou a budou v první lize hrát důstojnou roli.

Vy jste v minulé sezoně ukázal pardubické srdce a klubu pomohl k záchraně extraligy. Byla to pro vás nejtěžší sezona v kariéře?
No (povzdechne si), těžko říct. Vlastně máte pravdu. Celá ta sezona byla nejtěžší. Ten tlak, ta vidina sestupu, ještě navíc v tak velkém klubu s tradicí, to nebylo nic jednoduchého. Já to bral ještě jako lídr mužstva, že bych nesl velkou zodpovědnost. Je to vážně těžké s tím každou noc usínat, ale nějak jsme to přežili, nějak ukopali a upřímně se mi po závěrečném 52. kole hodně ulevilo.

Troufnu si říct, že oslavy záchrany se v lecčem mohly podobat oslavám titulu…
(úsměv) Musím říct, že ty po titulu byly divočejší. Ale samozřejmě jsme i záchranu oslavili. Bylo to hlavně o té úlevě. Každý byl šťastný, nikdo nechtěl být podepsaný pod historickým sestupem.

Nyní do čela klubu přichází podnikatel Petr Dědek. Věříte, že s ním se Pardubice zase vrátí do popředí, kamz pohledu historie patří?
Já jsem o tom přesvědčenej. Ta laťka není moc vysoko, o moc horší to ani být nemůže. Já věřím, že člověk, který do toho chce dát své finance, vložit svoji energii, který tomu i rozumí a má do hokeje chuť, tak se to projeví a Dynamo bude zase tam, kde dřív roky bylo.

Poslední sezona HC Vrchlabí v první lize (2010/2011)

Vrchlabí po třiceti odehraných kolech základní části obsadilo 11. místo. V nadstavbové skupině o dvě postupové příčky do předkola play off skončili Východočeši druzí a ve vyřazovací fázi je čekal Beroun. Ten horalé zaskočili i díky vynikajícímu brankáři Koutskému, jenž vychytal tři čistá konta (4:0, 2:3, 3:0, 3:0). Ve čtvrtfinále Vrchlabí dlouho trápilo hlavního kandidáta na postup do extraligy. Nad Ústím nad Labem vedlo 2:1 na zápasy, nakonec ale slavil postup favorit, který pak již vyhrál všechna zbývající utkání v sériích s Havlíčkovým Brodem (4:0) a Chomutovem (4:0).