Loňskou sezonu odehrál v týmech Prostějova a Přerova, do té současné naskočil ve žlutozelených barvách druholigového Dvora Králové, v soutěži, která je už pouze poloprofesionální.

Bergrův odchod z profi scény je – samozřejmě – ovlivněn koronavirovou situací. „Bavil jsem se s manažerem Přerova, a ten mi říkal: Ber, co je. My nemáme možnost teď nikoho podepisovat,“ vykládá útočník.

Přesto nějaké nabídky měl, ale… Narodil se mu syn, nechtěl být sám daleko od rodiny. Nabízené podmínky nebyly dostačující. „První liga se rozšířila, nesestupuje se. Úroveň půjde dolů, protože manažeři a majitelé nebudou mít motivaci podepisovat hráče se zkušenostmi. Radši zvolí levnější řešení.“

Proto pedagog, který si pro titul došel na hradecké univerzitě, zvolil návrat do rodného kraje.

A s ním se mu připomněla dva roky stará událost. Tehdy ho jeden z kamarádů, který si chodí zahrát pouze s partou, požádal, zda by mu nepomohl. „Na ledě bylo asi osmnáct kluků, bylo to super. Měli chuť,“ vybaví si. „Vypadalo to, že bychom se mohli scházet dlouhodobě, ale pak mě odveleli z Hradce,“ připomene, že poslední sezony strávil především v moravských klubech první ligy.

Takže to byl první krok. Druhý přišel letos na podzim, tedy v době, kdy byly ještě zimní stadiony otevřené. Hokejista přemýšlel, co bude dělat, a proto začal nabízet „hobíkům“, jak se amatérským hráčům říká, tréninky.

Místa si zvolil tři: Dvůr Králové, kde působí, poté přišlo Nové Město nad Metují a také Hradec Králové.

„Rozhodil jsem sítě mezi lidmi, co se pohybují v odborkách nebo kolem kluků, co si chodí zahrát jen tak,“ popisuje. Využil také sociální sítě – a už to jelo.

„Čekal jsem, co to udělá. První trénink byl ve Dvoře a povedl se. To mi dodalo chuť i energii a přidal jsem i další místa,“ říká.

A nejen místa. Když se mu sejde plný led, přibírá k sobě další, jednoho až dva kouče, aby měla příprava úroveň. „Zaměřujeme se na indviduální činnost jednotlivce. Bruslení, práce s holí. Proto máme skupinky po čtyřech až pěti,“ objasňuje. „Já ukážu základní techniku. Pak přidáme nějaké nadstandardy. Každý zkouší, co dokáže.“

Další vychytávkou byl brankářský trénink, na nějž dorazil také Jaroslav Pavelka, v současnosti gólman Bílých Tygrů z Liberce.

„Nejlepší na tom je zápal a pozornost kluků. Trenér na něj fakt nemusí být tvrdej. Myslím, že je to mnohem jednodušší než trénovat třeba mládež,“ glosuje Berger. „Hokej je hlavně kvůli bruslení strašně náročný sport a mě strašně těší, jak se kluci posouvají.“