Nulu v brankovišti si připsal bezchybný Oliver Štěpánek, ve střelecké listině byl zase nejčastěji uváděn útočník Michal Pochobradský (21). Ačkoliv v dosavadních duelech vyšel střelecky naprázdno, proti soupeři z Moravskoslezského kraje gólově explodoval a během jediné třetiny nastřílel hattrick.

Jednadvacetiletý odchovanec pardubického hokeje je součástí spolupráce mezi extraligovým Dynamem a ligovým Vrchlabím. Jako řadě dalších mladíků se mu dostává výrazné minutáže a jak vidno, talentovanému hokejistovi tato zkušenost náramně prospívá.

Michale, ve vrchlabském dresu za sebou máte hádám nejpovedenější večer. Cítíte to podobně?
Jo, určitě cítím. Utkání se mi povedlo a povedlo se i celému týmu. Máme ve Vrchlabí velmi dobrý tým, skvělou partu a myslím, že je na našich výkonech i vidět, jak táhneme za jeden provaz. Soupeř byl tentokrát bez šance na lepší výsledek a jsem moc rád, že jsme duel nijak nepodcenili. Byl to určitě můj nejlepší večer v sezoně. Pro mužstvo už byly i vydařenější zápasy, třeba ten poslední na ledě Poruby, kde jsme po celých šedesát minut hráli velice dobře.

Na všech vašich třech gólech se asistencí podílel váš kamarád Ondra Machala. Už jste mu stihl nějakou pozorností zvlášť poděkovat?
Tak poděkoval jsem mu už v samotném zápase, ale nic speciálního neproběhlo. Víceméně si pořád říkáme, že Ondra je rychlým typem hokejisty, budeme z toho těžit a on mi do šancí bude přihrávat. Teď to konečně vyšlo. Také on ale zažil povedený večer, když ke třem asistencím přidal i jednu vstřelenou branku.

Čím si vysvětlujete, že za úvodních deset utkání v dresu Stadionu jste posbíral jen čtyři asistence a zrovna proti Frýdku-Místku přišly tři trefy?
Těžko říct. I ze začátku sezony jsem si nějaké ty šance vytvářel, bohužel mi to tam ale nepadalo. Někdy v tom měla prsty i smůla. Pak přišla dlouhá pauza kvůli covidu a mně se kvůli nemoci ještě o dva týdny prodloužila. Postupně jsem se dostával zpátky a snad už jsem ve formě. Kéž by mi vydržela a podařilo se na pondělní střelecký večer navázat.

Utkání jste perfektně zahájili. Všiml jste si, že v každé ze tří třetin jste skórovali už v první minutě? Čemu to přičítat?
Všiml. A jsem rád za to, že nám začátky zápasů v poslední době vycházejí. Nevím, čím to je, ale na Frýdecké měly naše brzké góly zlý účinek. Bylo vidět, jak je rychlé trefy psychicky srážely. Přitom v první třetině měl i soupeř velké šance a nás podržel výborný Oliver Štěpánek. Vždycky je každopádně výhodou, když se vám povede vstřelit rychlý gól.

Vaše mužstvo se po čtrnáctém tříbodovém vítězství v sezoně (žádný jiný tým neposbíral výher více) posunulo již na druhou příčku tabulky. Jaký je to pocit?
Pocit je to skvělý. Vše nám momentálně funguje a já věřím, že i bude fungovat dál. Teď nás čekají těžké zápasy. Ve středu Sokolov a pak hlavně rozjetá Třebíč a v tabulce třetí Kladno. Rádi bychom se před play off udrželi mezi nejlepší čtyřkou a na vrchol sezony se následně mohli v klidu připravit. I proto potřebujeme v nejbližších duelech posbírat co nejvíce bodů.

Vy jste hráčem Pardubic a ve Vrchlabí dostáváte formou střídavých startů především herní příležitost rozvíjet svůj talent. Berete to jako výhodu pro svou kariéru.
Je to tak. Cítím to jako výhodu. Mezi extraligou a první ligou je samozřejmě velký rozdíl. Nejvyšší soutěž je o dost náročnější a rychlejší, ale pro mě jako mladého hráče jsou minuty v první lize velkým přínosem. Pomáhají mi se zlepšovat, získávám zkušenosti v přesilovkách, při oslabeních a celkově i icetime mám ve Vrchlabí vyšší. Pro mě velká výhoda.

Jako velká výhoda se tento systém jeví pro vás, pro samotné Vrchlabí, ale zdá se, že z něho může výrazně těžit i budoucnost pardubického hokeje. Vidíte to podobně?
Myslím, že mít dobrou mládež a odchovance, je základem úspěšné organizace, která chce dobře a hlavně dlouhodobě fungovat.

V lednu jste odehráli už deváté ligové utkání, další dvě vás čekají. Jak si užíváte tak bohaté herní vytížení a víte vůbec ještě, jak vypadá opravdová plnohodnotná tréninková jednotka, na které teď takřka nezbývá čas?
Pravda, v tak bohatém herním vytížení jsme už dlouho. Já jsem ale jenom rád, že pořád hrajeme. Minimálně my mladší si to užíváme. Chápu, že pro starší chlapy to je docela záhul, hlavně proto, že jim může chybět důkladná regenerace. Hrajeme de facto ob den a pořádný trénink jsem v tomto měsíci ještě neměl. Když se totiž mezi zápasy sejdeme, řešíme jen taktiku na další utkání, styl hry soupeře a připravujeme vlastní přesilovky.

Už ve středu vás čeká další duel proti Sokolovu. Nechali jste si nějaké góly také na nadcházející zápas?
(usmívá se) No já věřím, že jo. Sám doufám, že nějakým gólem zase přispěji, ale nejdůležitější je, abychom vyhráli jako tým. Potřebujeme dál sbírat body.

Zmínil se před vámi někdo z klubu o tom, že pro Stadion půjde proti bývalému druholigovému rivalovi o dost prestižní záležitost? Máte v záloze na tento duel dostatek sil?
O tom se před týmem zatím nikdo nezmiňoval. Sám vím, že Sokolov ještě před dvěma lety hrál druhou ligu. Teď jsou na tom podobně dobře jako my a daří se jim v Chance lize. Osobně nějak speciálně zápas nevidím, ale jsem si jist, že jsme na soupeře dobře připraveni.

Co také přineslo pondělní utkání:

Vrchlabští hokejisté v každé ze tří třetin udeřili gólem hned v úvodní minutě. Ondřej Machala na startu zápasu potřeboval na první gól 40 vteřin. V prostřední části se Michal Pochobradský trefil ve chvíli, kdy bylo odehráno pouhých 26 sekund a v závěrečné periodě udeřil Ondřej Rohlík po rovných 50 vteřinách hry!

Michal Pochobradský skóroval ve 21., 25. a 38. minutě. Hattricku tak dosáhl během jediné třetiny a stačilo mu na něj pouhých sedmnáct minut.

Východočeši v sezoně dosáhli čtrnáctého vítězství za tři body a v soutěži jsou jediným takovým týmem. Zároveň si výrazně vylepšili skóre. To mají v Chance lize nejlepší, navíc nastříleli suverénně nejvíc branek (91), s číslem 51 jsou pak po Jihlavě (50) druhým nejlépe bránícím týmem.