Na začátku letošního roku vystřídal Miloslava Vrátného na trenérském postu hokejistů TJ Sokol Semechnice JINDŘICH KRATOCHVÍL, jenž v nadstavbové části dovedl tým ke třem výhrám.

Všeobecně se očekávalo, že Semechnice skončí na posledním místě, což se také stalo. Jak hodnotíte působení v nejvyšší krajské soutěži?
Ano, počítalo se s tím, ale byla to pro nás velká zkušenost. Myslím, že jsme některé zápasy odehráli jako bychom tuto soutěž už hráli. Škoda, že nám některé zápasy utekly o gól. 

Nebylo to pro váš tým příliš velké sousto?
Před sezonou bych řekl, že ano. Ale jelikož žádná soutěž není je to vlastně nejnižší soutěž v kraji tak jsme s výsledkem spokojeni. Získali jsme deset bodů a s tím nikdo nepočítal. Chtěl bych poděkovat členům vedení TJ Sokol Semechnice, že to zkusili. Zjistili jsme, že se dá krajská liga hrát. 

V základní části jste sehráli řadu vyrovnaných zápasů, ale taky jste několikrát odešli s dvouciferným přídělem.
To je pochopitelné. Týmy z první šestky jsou na tom znatelně lépe jak po stránce hokejové, tak i fyzické. S týmy ze spodní šestky se dá hrát, ale musíme bojovat a hlavně bruslit. 

K týmu jste přišel na začátku letošního roku před 20. kolem, jímž bylo derby s Opočnem. Co jste chtěl změnit a na čem jste nejvíc pracovali?
Sezonu jsem začal jako hráč a skončil jako trenér. Chtěl jsem vetší tlak na bránu a ne jenom bránit. Přizpůsobili jsme přípravu a začali jsme na tom pracovat. Škoda, že nás na tréninky chodilo tak málo. 

Nadstavbová část byla už vyrovnanější. V závěru jste předváděli kvalitní výkony, což dokumentují tři výhry, jedna dokonce s lídrem z Jičína.
Ano soutěž se srovnala a každý mohl vyhrát s každým. Jsem rád, že se klukům podařilo vyhrát aspoň tři zápasy. Kdybychom hráli i další zápasy podobně jako s Jičínem nebo s Novou Pakou, tak jsme určitě udělali víc bodů. 

Který zápas pod vaším vedením byl nejlepší a naopak nejhorší?
Tak to je jasné. Zápasy, které jme vyhráli, tak byly výborné. S Novou Pakou jsme vyhráli navíc s nulou. Nejhorší zápas bylo pro mně derby s Opočnem, Když vedete po dvou třetinách 4:2 a máte navrch, ale prohrajete 4:6, tak to mrzí. Potom to byl zápas v Novém Bydžově, kde jsme prohrávali během dvou minut o tři góly. Ale takové zápasy zkrátka přijdou. 

Co bylo největší slabinou vašeho týmu?
Nedokázali jsme se soustředit celý zápas. Důkazem je fakt že během třiceti vteřin jsme prohráli celý zápas. Další slabinou byla nedisciplinovanost v rozhodujících momentech . 

Na co jste spoléhali?
Na vyrovnanost našich útoků a dobře chytajícího gólmana. 

Kdo patřil k největším oporám?
Hokej je týmová hra, takže všichni hráči. 

Příští sezona je daleko. Přesto, uvažovali jste, zůstane-li stejný model soutěží, zda opět budete mezi elitou nebo zamíříte do okresního přeboru? Jaké jsou pro a proti?
Kdyby záleželo na mne, tak bych zůstal v krajské lize. Je to kvalitní soutěž a pokud se bude trénovat, tak ji můžeme hrát. Není to o trenérovi, ale o hráčích. Pokud hráči ze sebe vydají všechno, tak věřím, že bychom mohli mít bodů víc. Navíc získají zkušenosti a mohou se jen zlepšovat. Když budeme bruslit, střílet a tlačit se do branky, tak můžeme vyhrávat. Ale musíme hrát na tři kompletní lajny. Myslím si, že přechod do okresní přeboru by nikomu neprospěl.