Je to pravda jen z části. V Hradci se hraje hokej od roku 1920, v Pardubicích vznikl první klubu o tři roky později. Dynamo má, samozřejmě, mnohem více úspěchů. To je nezpochybnitelné a obdivuhodné.

Jenže v současnosti je mu to k ničemu. V Pardubicích dělají hokej hůř než od dvacet kilometrů dál. V Hradci mají všichni jasně nastavené role na ledě i v zákulisí.

Může za to silný majitel - firma Mountfield. Ta samozřejmě stojí za finančními možnostmi, které klub má, ale především vede klub striktně a tvrdě.

Dokud nebude mít Dynamo podobného majitele, dál se nepohne.

Zatím zkrátka v Pardubicích platí parafráze slavné písničky Richarda Müllera: Historie je krásná věc. Ale prachy si za ni nekoupíš…

Vydržet víc než minule. I to bude měřítko

Pro Pardubice prakticky nic nového.K utkání na led Mountfieldu pojedou s tím, že nemají co ztratit. Dynamo se neupíná k zápasu v Hradci s tím, že by zisk či ztráta znamenaly fatální důsledek pro další vývoj sezony.

I tak je o co hrát, to ani není třeba v regionálním souboji zdůrazňovat. Co může Dynamo případným vítězstvím získat? Jednak další porci potřebného sebevědomí. A může ukázat, jakým směrem se od 9. prosince, kdy doma podlehlo Hradci, posunulo. Tehdy Pardubičtí skvěle začali, ale se soupeřem neudrželi krok až do konce.

Z tehdejší sestavy už v Dynamu osm hráčů není. I to značí, že se tým pod vedením Ladislava Lubiny určitým způsobem formuje.

Když dnes vydrží víc, bude to další dílek do hokejového rébusu, který Pardubice řeší.