Ostatky, popravky, fašank, fašinek, voračky, voráčí, končiny, šibřinky, karneval a vůbec nejčastěji masopust. Oslavy, které předcházejí období velikonočního půstu, mají v České republice sice mnoho názvů, ale snad každému člověku se shodně vybaví průvod pestrobarevných masek a bujaré veselí před čtyřicetidenním odříkáním.

Právě třídenní slavnosti jsou to, co většině lidí vyvstane jako první na mysli, když se řekne masopust. Pod tímto pojmem se však skrývá daleko širší a zajímavější tradice, kterou si rozhodně stojí za to připomenout i v dnešní moderní době. Ale hezky popořádku…

První písemné zmínky o masopustních radovánkách na území Čech a Moravy lze vystopovat až do 13. století. Jak připomíná například server České tradice, naši dávní předkové přikládali bujarému masopustnímu veselí velký význam. Tehdy bývaly oslavy ještě hlučnější a rozpustilejší, než je známe dnes, což často nebylo po chuti církvi. Ačkoliv masopust předchází křesťanskému období Velikonoc, jedná se původně o pohanský svátek. Církev jej do svého kalendáře zařadila až později.

„Rej masek a další tradice jsou zřejmě spojené s předkřesťanskými slovanskými obřady a oblíbily si je všechny vrstvy společnosti. Žádným panovníkům ani církvi se tedy nepovedlo je zakázat,“ připomíná například web společnosti Homago s tím, že počátek tohoto zvyku nejspíš sahá až do starořímského období, kdy lidé pořádali oslavy spojené s plodností a příchodem jara.

Muzeum v Milevsku je jeden velký masopust. Je jediné svého druhu v republice

Zajímavý je i původ samotného slova masopust. Výraz odkazuje na slovní spojení „opustit maso“ či „pustit maso“. S největší pravděpodobností jde o doslovný překlad z románských jazyků. Dokazuje to například italské slovo carnevale složené ze slov carne (maso) a levare (odložit). To je mimochodem také důvod, proč se počeštělé slovo karneval občas používá i ve významu masopust.

Od Tří králů do Popeleční středy

Zatímco pro naše předky měl masopust velký význam, dnes je pro mnoho lidí jen důvodem k víkendovému veselí, a blíže tuto tradici neznají. Ne každý tak ví, že masopustní období ve skutečnosti začíná už svátkem Tří králů (6. ledna) a končí v úterý před Popeleční středou. Vlastně jde o období radosti a jídla vložené mezi dvě postní období – Vánoce a Velikonoce.

Pojem masopust tedy není synonymem k slovům jako fašank, popravky či ostatky. Zatímco ta totiž odkazují na třídenní oslavy začínající masopustní nedělí, masopust je období mnohem delší.

Tím, že se konec masopustu odvíjí od data Velikonoc, jsou v kalendáři pohyblivé i jeho nejdůležitější dny. Těmi jsou tučný čtvrtek, masopustní neděle, masopustní pondělí a masopustní úterý. Letos tyto dny, kam bývá směrována většina veselí, vycházejí na 16., 19., 20. a 21. února.

Do víru tance s nemravným medvědem

Pro poslední den období masopustu, tedy úterý předcházející Popeleční středě, je typický průvod masek. Bujaré obchůzky maškar byly součástí masopustu už od nejstarších časů. Původně masky zobrazovaly zvířata, později dostaly převleky i lidskou podobu.

Stejně jako jsou pro různé oblasti republiky typické trochu jiné konkrétní zvyky, také vzhled masek se území od území různí. Shodně však platí, že maškary symbolizují různé role. Například medvěd představuje plodnost a jedná se o jednu z nejstarších masopustních masek vůbec. Kam přišel medvěd, tam s ním musely jít ženy tancovat bez ohledu na to, že se choval často velmi lascivně.

VIDEO: V Nesměni zavládlo veselí. Vypukla doba masopustních průvodů

K nejčastějším a nejstarším masopustním maskám patří dále například klibna představující kobylu či šimla, bába s nůší, žid, turek, kominík, slaměný, nevěsta, šašek, ras, cikánka či laur neboli strakatý, což je v podstatě voják.

Oblibě se také těší převleky, které reagují na aktuální společenské či politické události a známé osobnosti. Množství masek se tak během let objevuje a zase mizí v zapomnění.

Obchůzky masek jako světové kulturní dědictví

Oslavy závěrečných dnů masopustního období patří i v dnešních dnech k oblíbeným akcím a v té či oné podobě se dodržují napříč celou republikou. Některé jsou však přeci jen o něco zajímavější než jiné. Pojďme se na ně podívat.

Masopustní průvod na Hlinecku. Pochod maškar v mikroregionu Hlinecko to dotáhl až na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. Komise v roce 2010 při svém výběru zhodnotila, že tamní průvod se dochoval v téměř autentické podobě.

Z konce 19. století jsou doloženy podrobné popisy masopustních obchůzek a masek na Hlinecku, které se v některých vesnicích konají v prakticky nezměněné podobě dodnes. Přísná pravidla platí pro počet masek i jejich pořadí v průvodu. Hamry, Studnice a Vortová dodržují dokonce i to, že se za masky převlékají muži. Pouze v několika vsích jako Blatno a Studnice se nedodržuje tradiční uspořádání a za maškary chodí i ženy, případně děti.

Skakúni se šavlemi v Komni. V čisté podobě se daří zachovávat i masopustní tradici na Uherskobrodsku. Na tamních oslavách lze potkat zcela unikátní fašankové masky, takzvané skakúny z Komně. Podle tradice se jedná o odvedence, které lze na první pohled rozpoznat podle výrazně namalovaných obličejů a specifického tance.

RETRO: Víme, jaké byly masopusty napříč celou republikou. Podívejte se

Ačkoli masopustní tanečníci existují ve více obcích, tanec skakúnů je skutečný originál. Skakúni vystupují ve čtveřicích a od klasických podšablí se jejich tanec odlišuje například tím, že je v něm méně prolézání. O půlnoci, kdy masopustní zábava končí, předvádějí skakúni poslední tanec a předávají šavle budoucím odvedencům.

Komeňský fašank se několikrát prezentoval nejen na Strážnických slavnostech a Uherskobrodských dnech, ale třeba také na Světovém festivalu šavlových tanců ve Velké Británii. 

^{Zdroj: www.denik.cz, cs.wikipedia.org, www.unesco-czech.cz}