Musel řešit nepříjemnou situaci a před sebou měl důležité rozhodnutí. Střední obránce či záložník bělohradského celku Jakub Lánský utrpěl v prvním jarním utkání krajského přeboru zranění hlavy, jehož vinou v dalším průběhu zápasu upadl do bezvědomí. Noc pak strávil v nemocnici a doporučení lékařů znělo jasně - zákaz všech kontaktních sportů.
„Fotbal miluji. Neumím něco vzdávat nebo opouštět," vysvětluje svoje rozhodnutí pětadvacetiletý fotbalista, který po doktorské diagnóze nejprve oznámil konec kariéry, potom ale své stanovisko přehodnotil.
Co se přesně v Novém Městě nad Metují 25. března stalo?
Byly to dvě situace. První byla horší a nejspíše zapříčinila vše. Ve 30. min. první půle jsem dostal po odpískání úder loktem na hlavu do oblasti spánku. Nějak jsem dohrál poločas, v kabině se zchladil a relativně se dostal do klidu. Dodnes nechápu, co protihráč chtěl či nechtěl udělat. Tohle jsou zákroky, které nikdy nepochopím. Osobně bych to trestal tvrdě. Sám jsem tvrdý hráč, který umí rozdat i přijmout, ale nikdy ne tímto způsobem. Z druhé půle si pamatuji jen to, že začala, poté už jen z videa. Dostal jsem úder loktem na trojúhelník a nic více si nepamatuji. Zdůrazňuji, že tento souboj byl naprosto přímý, kterých je na hřišti tisíce a absolutně s ním nemám problém. Jen to přišlo po zmíněném souboji z prvního poločasu a byl to asi poslední hřebíček. Více mě spíše zarazilo, že mi druhý den volal super hráč a očividně i člověk Josef Semerák a ne ten, který mi tohle doopravdy způsobil. Pepovi chci každopádně poděkovat za strach a omluvu, i když to ani dělat nemusel.
Jakého rázu zranění bylo?
Utrpěl jsem otřes mozku a pohmoždění žeber. Byl jsem přes noc hospitalizován a druhý den po obědě už propuštěn s nařízeným klidovým režimem.
Popište diagnózu do budoucna.
Objednal jsem se na vyšetření hlavy k doktorovi, který nás měl na starosti ještě v době, kdy jsem hrál ve Viktorii Žižkov. Po vyšetřeních byla diagnóza vcelku pochopitelná a asi jsem ji i očekával – zákaz všech kontaktních sportů. Kvůli špatné odezvě jedné části mozku upozorňuji, že nejde o nic, co by mě v současné době mělo omezovat. Samozřejmě se ale může stát, že se mi to stane znovu a už to veselé nebude.
Po vašem zranění šly zprávy, že jste ukončil kariéru. Zanedlouho jste se ale objevil opět v základní sestavě. Můžete celou situaci objasnit?
Když jsem se dozvěděl diagnózu, tak jsem opravdu řekl, že ukončím kariéru. Říká se, že zdraví je na prvním místě. Koupil jsem si kolo a začal jezdit. Ale 25 let života na hřišti prostě nejde ze dne na den hodit za hlavu a jít dál. Můj trenér mi jednou řekl: „Sport jako takový můžeš mít rád, ale fotbal musíš milovat." A já jsem bohužel ten typ. Kdo nesportoval na nějaké úrovni a neobětoval tomu tolik času, tak to nepochopí. Pochopitelně mě asi i odsoudí, ale jsem to prostě já, neumím něco vzdávat nebo opouštět.
Jak se nyní po zranění cítíte? Máte nějaké problémy?
Zatím problémy mám spíše po zápasech, ale nic vážného zatím nepociťuji. Občas mi není dobře nebo mě při zápase brní ruce, ale to je asi pochopitelné. Jinak se cítím normálně.
Podstupujete teď souboje přece jenom opatrněji nebo na to nemyslíte?
Tohle jé téma, na kterém jsem musel zapracovat nejvíce. Ne, že bych hrál opatrněji, ale spíše jen přemýšlím nad situací, jestli souboj podstoupit nebo si hráče dobrat po zpracování míče. A zatím to vychází. Trochu jsme s klukama upravili mou roli na hřišti a hlavně jsme se s naším kapitánem Péťou Kazdou domluvili. On teď chodí spíše do prvních soubojů a já si doběhnu to, co by on čistě náhodou nedoběhl (směje se). Není to jako dřív. Já chodil do všeho po hlavě a moc jsem nepřemýšlel nad tím, co se může stát. Teď přece jenom více přemýšlím.
Co byste řekl závěrem?
Chtěl bych říct, že každý může přispět sám a dovést sport ke kráse tím, že bude přemýšlet, co se může a nemůže stát. Jen my rozhodujeme, co uděláme a já si myslím, že v každé situaci by měla vyhrávat férovost, lidskost. Mně osobně je milejší prohrát s dobrým pocitem než vyhrát s pachutí čehokoliv. Přeji všem mnoho zdraví a úspěchů.