Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Hlavním cílem byla záchrana, což se podařilo. Ale byla to dřina, že?
To tedy byla. Upřímně řečeno si myslím, že se nám za stávající situace povedl zázrak. Na konci února jsem byl rozhodnut vzhledem ke stavu mužstva a jeho přístupu skončit, ale rozhodl jsem se i přes očekávaný sestup vypít kalich hořkosti až do dna. Nakonec se to povedlo, ale moc radosti z dobrého fotbalu jsme nezažili.

K podzimním třinácti bodům jste na jaře přidali dalších čtrnáct a udrželi dvanáctou příčku. Lze najít při hodnocení sezony nějaké klady?
Klady se určitě najdou – torzo mužstva se semklo, pomohli i hráči, kteří skončili a   manažer Pepa Kárník dokázal na poslední chvíli doplnit mužstvo, abychom vůbec mohli hrát.

Prakticky celý ročník jste se potýkali s úzkým hráčským kádrem. Někdy jste museli nastoupit doslova s torzem mužstva. Kdo byl tahounem a stabilním prvkem sestavy?
Dá se říct, že to byla neustálá improvizace a prakticky každý kdo nastoupil se svým dílem na záchraně podílel. Někdo více, někdo méně, ale jako vždy vyzdvihnu tým jako celek, protože právě ten týmový duch rozhodl o záchraně.

Záchrana se zrodila hlavně v domácích zápasech, ve kterých jste získali jednadvacet bodů. Naopak na hřištích soupeřů jste se ziskem šesti bodů za dvě výhry jasně nejslabším celkem. V čem byl takový rozdíl?
Domácí prostředí nám vždy svědčilo, tam jsme dokázali potrápit většinu soupeřů, menší hřiště bylo pro nás výhodou.

Co vás v uplynulé sezoně nejvíce zaujalo? Jaká byla úroveň soutěže?
Úroveň opět poklesla, nutno dodat, že  i s naším přispěním. Zajímavé byly pouze výkonnostní proměny některých mužstev a jako vždy rozhodčí a delegáti, kteří jsou až na několik málo výjimek zadarmo drazí!

Na lavičce Ohnišova končíte. S jakými pocity? Jak budete na tuto štaci vzpomínat?
Je pravda, že jsem se rozhodl po sezoně skončit, ať už to dopadne jakkoliv. Pocity po jedenácti letech mám dobré i proto, že se záchrana povedla a vzpomínat se bude jen na to dobré. Je pravda, že více vzpomínek mám na ty první roky, kdy se nám více dařilo hlavně proto, že zaujetí pro fotbal bylo u všech daleko větší. Ale i právě proto se „Ohájo" nesmazatelně zapsalo do mého fotbalového srdce a chtěl bych poděkovat všem, kteří mi při mém působení pomáhali. Jednu osobu musím zvlášť zmínit, a to je Pepa Kárník, bez jeho neskutečně obětavé práce by fotbal v Ohnišově vůbec nebyl a já taky ne.

Kam povedou vaše další kroky? Jaké máte cíle a plány?
Od fotbalu si chci odpočinou a připravuji se na letní tenisovou túru s kamarády ve čtyřhře.Věřte, bude to náročné ve všech směrech.