Béčko Lokomotivy Hradec Králové jednoho takového borce ve svém středu má a rozhodně není jenom do počtu. Ba naopak, Miroslav Bartoněk patří mezi nejlepší hráče mužstva, což ukazuje týden co týden v zápasech III. třídy Hradecka. I ve svém úctyhodném věku je stále velmi vitální.

V 80. letech byl hráčem ligového Spartaku Hradec Králové, kde v týmu po jeho boku nastupovali například Černý, Frýda, Hůlka, Kotal, Kubík, Macháček, Mráz, Mudruňka, Pečenka, Polák, Votruba a další legendy Votroků.

Jak je možné, že jste se fotbalově dopracoval až do tohoto úctyhodného věku?
Jéžiš, já vůbec netuším. Fotbal mě pořád baví. Nevím, jestli mladí dnes nejsou pohodlnější. Mně to vydrželo až takhle dlouho. Táta hrál taky, byl dlouho na v Hradci Lokádě a pak ještě někde na Moravě. Sám nevím, co ve mně je, ale pořád můžu běhat a nikdy jsem neměl nějaké větší problémy se zdravím. Asi ve mně něco je, ale nevím, co to je (usměje se). Všichni říkají, že jsem blázen, ale já asi jsem. Jinak nedokážu říct, proč to tak mám, že stále hraju. Po boku mladých kluků se asi cítím mladší. Člověk si pak hned pár let ubere.

Říkáte, že zdraví vám po celou kariéru drží. Měl jste někdy jinou pauzu od fotbalu? Nebo pořád hrajete v kuse?
Ne ne, zatím jsem žádnou přestávku nikdy neměl. Hrát jsem začínal někdy v osmi letech. Od té doby jsem vyloženě delší pauzu neměl. Snad jen na vojně jsem nehrál, přestože mi to slíbili. Dali mě potom do Karlových Varů, kde byl zrovna fotbal, ale já ho tam stejně nehrál.

Jinak tedy jedete sezonu po sezoně?
Přesně tak. Všechno se podřídilo fotbalu, jak rodina, tak i všechno ostatní. Asi jsem na to nějak ujetej (zasměje se).

V tomhle úctyhodném věku je asi těžké nějak plánovat, přesto do kdy byste chtěl kopat? Dokud to půjde?
Řeknu vám, že jsem nad tím už takhle několikrát přemýšlel. Že bych hrál pořád, dokud nemám nějaký problém. Na druhou stranu kdybych cítil, že mladé kluky už běžecky nestíhám nebo bych tam byl jenom do počtu, tak už bych to asi nedal. Ale teď co je ten Covid-19, tak je to takové divné. Ne snad že by mě to úplně přestalo bavit, jenom je zrovna taková doba, kdy je to pro mě prostě jiné. Na delší čas se na jaře přestalo. Třeba se to znovu rozjede do starých kolejí a zase mě to víc chytne. Nebo naopak jestli už je to takové, že to bude mít sestupnou tendenci. Nevím, nedokážu to vysvětlit. Ale baví mě to, někdy si jdu zahrát i odborářskou ligu. Třeba skončím jen u toho a občas si půjdu zahrát tenis, uvidíme.

Mají k vám spoluhráčii protihráči úctu a respekt?
(zasměje se) Asi mě berou jako takovou nějakou výjimku. I když někteří taky ne, ti vás přejedou. Ale vesměs mě asi svým způsobem berou, samozřejmě si ze mě i dělají srandu. Občas slyším „dědku“ a podobně, ale to už k tomu patří.

Miroslav Bartoněk.Zdroj: Lubomír DouděraKdyž odehrajete celý zápas, jak se vám druhý den vstává?
Míval jsem to tak, že se mi nedobře vstávalo. Nicméně poslední dobou je to lepší. Třeba naposledy jsme hráli v neděli, v pondělí jsem si byl dát na dvě hodiny tenis, v úterý jsem byl na odborářské lize a ve středu jsem byl docela v pohodě, až jsem se sám sobě divil. Že se mi občas natahují svaly, to je přetížením. Teď mi ale přijde, že jsem docela v pohodě a nic moc mě nebolí. Třeba jsem chytil nějakou pátou mízu nebo co, nevím (zasměje se).

Co byste poradil mladším, aby vydrželi co nejdéle? Máte nějaký recept na fotbalovou dlouhověkost?
Těžko říct. Jako že bych nějak dodržoval životosprávu, to se zrovna říct nedá. Nikdy jsem nějak zvlášť nepil. Občas si dám dvě pivka, nebo jednou za delší čas ujedu a dám si víc, ale to je asi normální. Spíš jsem celý život sportoval. Jinak nevím, čím by to mohlo být. Jak říkám, ani ta životospráva není nejlepší, spíš toho občas splácám, že mi je potom blbě. Někdo vyloženě dodržuje životosprávu, ale to já rozhodně nejsem. Asi to ve mně nějak je a nedokážu posoudit, proč to tak je. Těžko někomu něco radit.

Ve fotbale jste zažil už mnoho. Jak se tento sport změnil za ta dlouhá léta?
Je to samozřejmě daleko rychlejší, to rozhodně. Tenkrát byla hra spíš techničtější. Dneska mi přijde, že je to takové poblázněné. Budu to brát podle sebe. Když jsem třeba hrál i za Hradec, tak jsem se naučil nějakým návykům, myšlení, technice a všemu dalšímu. Asi to bylo na vyšší úrovni, oproti tomu teď hraju s mladými. Tu vyspělost v sobě asi člověk má, ale samozřejmě už to není takové jako zamlada. Dřív mi přišlo, že se u toho více přemýšlelo, dneska je to takový hurá styl. Nebo mi to aspoň tak přijde. Ale zase jsou ti kluci třeba rychlejší, což třeba dříve tak nebývalo.

Teď jsou ty možnosti jiné. Na druhou stranu jsou kluci lajdáčtější. My jsme to měli hrozně rádi. Když byl třeba člověk v žácích, tak byl rád, že vůbec mohl podávat těm starším balon a měl z toho velkou radost. Dneska když něco chcete po mladém, tak vás ještě pomalu přejede, když se pak hraje. Nezájem, že jsem starší a mohl bych být i jejich děda. Taková úcta u těch mladých už dneska vymizela. Když se třeba po zápase člověk baví, tak už ani pomalu nevědí, že se hrál fotbal. Radši mají zážitky, kde se upili a tak. Ta doba tomu taky nahrává. My jsme tenkrát nic moc jiného neměli, byl fotbal a pár dalších sportů. Dneska jsou hlavně počítače.

Hansl - nestor mezi třemi tyčemi

František Hansl.Zdroj: Lubomír DouděraNeuvěřitelná fotbalová dlouhověkost charakterizuje stále aktivního gólmana SK Převýšov. František Hansl mezi třemi tyčemi působí nepřetržitě od roku 1967 až do dnešní doby, kdy ve věku 65 let nastupuje za převýšovský tým ve IV. třídě OFS Hradec Králové.

Jeho hráčská kariéra je velmi bohatá. Fotbal začal hrát v Chlumci n. C. za žáky (poté i dorost a dospělí). V letech 1974 až 1976 v období základní vojenské služby nastupoval za Karlovy Vary. Zahraniční angažmá strávil v období 1992 až 1995 v Německu. Po návratu chytal za Nepolisy a od roku 2007 až doposud ho stále najdeme v zápisech o utkání i aktivně na hřišti za Převýšov. Jeho brankářské kariéře trvající více jak půl století nezbývá než smeknout.

Klamoš a Libřice: táta válí se synem

Co mají společného fotbalové týmy mužů SK Klamoš a SK Slavia Libřice? Působí ve stejné soutěži, když kopou v okresní III. třídě Královéhradecka. Vedle toho také v obou mužstvech hrají prim táta se synem. Libřický celek má ve svém středu Petra a Davida Ličmanovy. Druhý jmenovaný je mladší (ročník narození 1997) a ještě to není tak dlouho, kdy nastupoval v podstatně vyšších soutěžích (Česká fotbalová liga, divize či krajský přebor).

Teď ale obléká dres Libřic se svým otcem (ročník 1974) a daří se mu střelecky, neboť je druhým nejlepším kanonýrem celé soutěže (dal patnáct gólů). To za Klamoš zase nastupují ve stejné soutěži Ladislav mladší a Ladislav starší Dosedělovi (ročníky narození 1971 a 1994 a 1971). Zdá se, že oběma týmům to jen a jen prospívá. Libřičtí vévodí tabulce, Klamoši zatím patří průběžná šestá příčka.

Exligista Lesák táhne Dobřenice

Michal Lesák.Zdroj: Lubomír DouděraVminulosti kopal za SK Hradec Králové, Bohemians Praha 1905, Příbram, Baník Ostrava či Třenčín. Bývalý důrazný obránce Michal Lesák má na svém kontě 137 prvoligových startů, v nichž zaznamenal sedm branek. Nedávno oslavil 45. narozeniny a fotbal hraje stále, jenom už ne na té nejvyšší úrovni.

V současnosti nastupuje za mužstvo AFK Dobřenice, které působí v okresní III. třídě na Hradecku. Na hřišti je nepřehlédnutelný a to nejen svým pronikavým hlasem, ale především uměním. I v pokročilém věku stále ukazuje, že ze svého kumštu nic neztrácí. Dokonce se mu také daří střelecky. V loňské neúplné sezoně nastřílel jedenáct branek, v té současné jich stihl už sedm.