Děda Miroslav, syn Luboš a vnuk Jakub Jedlinský vyběhli na fotbalové hřiště ve Zdelově, kde rozhodovali utkání okresního přeboru II. třídy domácího týmu s Kosteleckou Lhotou. Bylo to už jejich druhé společné utkání, premiéru si odbyli v duelu Borohrádek versus Lukavice.

„Splnilo se mi přání setkat se na hřišti se synem a vnukem při rozhodování,“ řekl k „rodinnému“ vystoupení Miroslav Jedlinský, jeden z nejzkušenější okresních arbitrů. Na domácích i zahraničních trávnících by se asi našlo jen několik podobných případů. Pádný důvod vyzpovídat trojici mužů v černém.

Kdy jste začali s pískáním?
Miroslav: Pískám od roku 1993.
Luboš: V létě 2016 – přesně 11. července jsem obdržel přístupové kódy do IS FAČR
Jakub: S pískáním jsem začal loni.

Kdo vás k tomu přivedl? Co rozhodlo?
Miroslav: Hrál jsem aktivně fotbal za AFK Častolovice, později za JZD Častolovice, kde jsem jednu sezonu vyhrál pohár nejlepšího střelce s 37 brankami. Po vyléčení přetržené Achillovy šlachy už musel fotbal stranou. Proto jsem kývl na nabídku přechodu k rozhodování a v roce 1993 jsem začal pískat od malých žáčků až do dnešních dnů, kdy pískám dospělé. V roce 2000 – 2001 jsem byl vyhodnocen na prvním místě v okrese, ale do kraje jsem už částečně pro svůj věk a malé zkušenosti nepostoupil a i nadále působím v okrese.
Luboš: Již v minulosti jsem se zabýval myšlenkou nad činností rozhodčího, hlavním impulzem bylo ukončení trenérské činnosti. Když jsem trénoval děti, tak jsem si opakovaně stěžoval na výkony rozhodčích. Otec mi několikrát řekl, tak si to pojď zkusit. Tak jsem šel, abych dokázal, že jde rozhodovat spravedlivě.
Jakub: K pískání mě přivedl děda. Chtěl jsem si zkusit fotbal i očima rozhodčího a ne jen očima hráče.

Pamatuje si na svůj první zápas, který jste rozhodoval?
Miroslav: Už ne.
Luboš: V červenci jsem absolvoval školení, několikrát jsem byl se staršími zkušenými arbitry jako pomezní, svůj první odpískaný zápas jsem měl v srpnu 2016 derby Doudleby B – Vamberk B. Dopadlo to dobře, do řeky mě nehodili.
Jakub: První zápas jako pomezní jsem rozhodoval ve Vamberku a první zápas jako hlavní rozhodčí jsem pískal souboj Lípa B proti Kostelecké Lhotě B.

Vedete si statistiku dosud odpískaných zápasů? Máte přehled, kolik jste udělili červených karet?
Miroslav: Statistiku utkání a červených karet si nevedu, nevěděl jsem, že budu takhle dlouho aktivní rozhodčí.
Luboš: Sám si žádnou statistiku nevedu. Myslím si, že jsem dosud udělil čtyři červené karty. Nicméně všechno je pěkně evidované na IS FAČR.
Jakub: Statistiku si nevedu a jelikož nemám moc odřízených utkání jako hlavní rozhodčí, tak jsem ještě žádnou červenou kartu neudělil.

Měli jste nějaký fotbalový a rozhodcovský vzor?
Miroslav: Rád vzpomínám na pana Pirkla z Rychnova nad Kněžnou, který mě hodně naučil a i dnes používám některé jeho rady jak jednat s hráči na hřišti a posuzovat jejich zákroky. Nelze zapomenout i na pana Svatoše z Kostelecké Lhoty, se kterým jsem také na hřišti strávil mnoho času.
Luboš: Když jsem ještě před více než dvaceti lety hrál za Kostelec obdivoval jsem Paola Maldiniho z AC Milán, z rozhodčích se mi líbil anglický sudí Howard Webb. Možná i proto, že má stejně krásný účes jako já.
Jakub: Jako velký slávista jsem měl vzor Stanislava Vlčka skvělého útočníka Slavie a ze světových fotbalistů je to Steven Gerrard a Zlatan Ibrahimovič. Svůj rozhodcovský vzor nemám, ale líbí se mi styl pískání sudího Skominy ze Slovinska.

Máte cíl, kam byste chtěli kariéru rozhodčího dotáhnout? Do kdy chcete pískat?
Miroslav: V mém případě to je hlavně otázka zdraví a rozhodnutí, proč bych si měl nechat nadávat.
Luboš: Vzhledem k mé vytíženosti pracovní i osobní jsem již teď na vrcholu své kariéry. Ale nějakou dobu to tady (jak říká mezinárodní delegát p. Liba v lize lesních samot) se mnou budou muset ještě vydržet.
Jakub: V kariéře rozhodčího bych to samozřejmě chtě dotáhnout co nejdál a zapískat zápasy na velkých stadionech. Pískat bych chtěl, dokud to půjde.

Jak je rozdílný pohled na hru očima hráče a rozhodčího? Je těžké potlačit emoce a zachovat si racionální uvažování?
Miroslav: Jako bývalý hráč si myslím, že dnes roste agresivita na hřištích jak od diváků, tak i od hráčů. Už přestává platit, že dříve byl rozhodčí autorita a podle toho jsme se k němu chovali – s úctou a respektem.
Luboš: Každý by si to měl vyzkoušet ze všech stran. Ten rozdíl je obrovský, stačí odřídit pár zápasů a už na to nahlížíš úplně jinak. Znám to jako hráč (15 let) i jako trenér (10 let). Nejhorší na tom je, že někteří hráči určité věci vidí jinak, případně z jiného úhlu. Člověk už jim nevysvětlí, že to prostě vidět nemohl a nechce jim úmyslně uškodit. I v okresních soutěžích jsou fotbalisté, kteří toto dokáží uznat, bohužel je jich málo. Zejména mě mrzí, že někteří starší zkušenější hráči dokáží svým chováním strhnout většinu týmu a ať člověk pískne cokoliv (převážně správně) mohou se zbláznit. Nicméně co je vůbec nejhorší je mizivá znalost pravidel fotbalu. To, že je neznají fanoušci a fanynky beru (ony se určité poznají, na rozhodčího křičí, že je ču…, přestože nesporně rozhodl přesně podle pravidel fotbalu), ale neznalost hráčů a funkcionářů je zarážející. Jsem v podstatě klidný člověk, než mě někdo naštve… Takže s tímhle problém nemám.
Jakub: Spousta hráčů, kteří na rozhodčí pravidelně nadávají, by si měli vzít dres a píšťalku a zkusit si to sami. Je to strašně rozdílné. Být hráčem je o poznání snazší, než být na place jako sudí. Potlačit emoce je v některých situacích těžké, ale od toho máme semináře a sezení s rozhodčími, abychom věděli jak se v složitých okamžicích zachovat.

Radíte se navzájem a probíráte situace?
Miroslav: Syn i vnuk to dotáhli jako hráči na krajské soutěže v kopané. Po diskuzích o rozhodování v utkáních, které hráli, jsem je přesvědčil, aby zkusili, jaké to je být na místě rozhodčího. Jako bývalí a aktivní fotbalisté mají výhodu praxe.
Luboš: Určitě, vzhledem k mým prakticky žádným rozhodcovským zkušenostem si rád nechám poradit od starších zkušenějších. Po skončení utkání je požádám o zhodnocení mého výkonu, probereme jednotlivá rozhodnutí
Jakub: Samozřejmě, když v televizi vidíme nějaký sporný moment, tak diskutujeme jak se zachovat v takovém případě. Situace co se stanou během zápasu se snažím rozebírat i se zkušenějšími kolegy, kteří vždy rádi poradí.

Vzpomenete si na svůj nejvíce „hororový“ zápas? Například co do počtu udělených žlutých a červených karet nebo dokonce předčasně ukončený zápas?
Miroslav: Na jeden zápas mám schovaný výstřižek z novin. Červené karty: domácí 4 – hosté 2.
Luboš: Nejvíc karet jsem rozdal v utkání Rokytnice – Žďár, kdy jsem dal osm žlutých a dvě červené karty. Nicméně můj nejspornější zápas bylo asi finále okresního poháru Rychnov B – Lukavice, kde se hosté nedokázali vyrovnat s předsudky (za Rychnov hrál můj syn Jakub) a prakticky od začátku utkání mi podsouvali, že nadržuji Rychnovu. Z pohledu několika nezaujatých diváků bylo z mé strany vše v pořádku, dokonce jsem prý několikrát ukřivdil Rychnovu. Následně jsem pro zranění hráče Lukavice nastavil hrací dobu, v této dal Kuba gól na 1:1 a v následném pokutovém rozstřelu Rychnov vyhrál. Kdybych v 90. minutě pískl konec, tak jsem měl klid. Ale nebylo by to v souladu s mým přesvědčením o spravedlnosti, se kterou jsem do pískání šel. Nicméně teď už nikomu nevysvětlím, že bych nastavil i obráceně.
Jakub: Jak už jsem říkal, moc utkání jako hlavní jsem neodřídil. Z těch co jsem odpískal žádný hororový ani nějak extrémně vyhrocený nebyl.

Okresní přebor III. třídy ve fotbale: Rychnov nad Kněžnou B - Javornice B.

A naopak – utkvěl vám v paměti nějaký pohodový zápas? Třeba co se týká návštěvy, atmosféry, nějakého parádního gólu či činu fair play?
Miroslav: Všeobecně mohu říct, že jsem na hřištích při rozhodování zažil mnoho pěkných chvil i vypjaté okamžiky. Tak to bývá, někdy je chvála, jindy kritika.
Luboš: Byl to již zmíněný zápas Rychnov B – Lukavice, finále okresního poháru, kde se o výbornou atmosféru postarali fanoušci Lukavice. Před větším počtem diváků jsem ještě žádné utkání neřídil.
Jakub: Nejlépe se mi pískal asi zápas krajského přeboru dorostu v Týništi. Pohodová atmosféra, fantasticky připravený trávník, hráči se chovali slušně a hrál se pěkný fotbal v tempu bez nějakých zákeřností nebo přehnaných zákroků.

Máte „svého“ nejproblémovějšího hráče či klub?
Miroslav: Každé utkání je jiné a po tolika letech nemám problém někde rozhodovat utkání. Všichni hráči mě už natolik znají, že pískám „v duchu pravidel“ a potom vyloženě záleží na nich, jak se rozejdeme!
Luboš: Jak jsem již uvedl, snažím se pískat spravedlivě a bez nějakých emocí. Je mi v podstatě jedno o jaký klub či hráče se jedná. Samozřejmě jsou někteří hráči trošku „divočejší“. Nicméně i s těmi se dá v pohodě vyjít. Já osobně nemám s žádným klubem ani hráči problém. Lukavice má problém se mnou.
Jakub: Žádného problémového hráče ani klub nemám. Zatím jsem toho moc neodpískal a ve všech mých zápasech bylo chování hráčů v pořádku.

Vaše oblíbené hřiště?
Miroslav: Vyloženě žádné nemám
Luboš: Asi nejhezčí hřiště je ve Zdelově. Nádherný trávník a zázemí, ale zvláštní fanoušci. Všem začínajícím rozhodčím bych přál řídit utkání Javornice, která je podle mého názoru nejslušnější z celého okresu
Jakub: Samozřejmě hřiště v Rychnově, kde odmalička hraji fotbal. Dále mají skvělé hřiště ve Zdelově a v Týništi.

Co byste popřáli fotbalistům na Rychnovsku do nového roku?
Miroslav: Přeji všem hodně dobrých utkání a mnoho spokojených hráčů a diváků.
Luboš: V první řadě samozřejmě zdraví, hodně úspěchů jak ve sportovním tak v rodinném životě, málo špatných rozhodnutí rozhodčích a hlavně hodně příjemných zážitků při fotbale. A hlavně nesvádějme svoje chyby na rozhodčí, na soupeře, na hřiště, ale hledejme je sami u sebe a uvědomme si, že fotbal na téhle úrovni hrajeme hlavně pro zábavu.
Jakub: Přeji všem hráčům skvěly fotbalový rok 2018. Ať se jim vyhýbají zranění a padá jim tam co nejvíce branek.

Okresní přebor II. třídy ve fotbale: Zdelov - Kostelecká Lhota.