V sobotu 9. června - ve stejný den jako Tomáš Rosický - zakončil aktivní hráčskou kariéru Martin Moravec. Devětatřicetiletý kapitán fotbalistů TJ Lokomotiva Borohrádek ve svém posledním utkání dovedl svůj tým k výhře 1:0 nad Křivicemi. „Děkuji moc za skvělou atmosféru našim fanouškům, bubeníkům, klukům z oddílu, manželce a celé rodině, gril šéfovi, restauraci Sport, všem členům výboru a všem kdo nás přišel podpořit a pozdravit,“ řekl po utkání zkušený hráč.

Vzpomenete se ještě na své sportovní začátky?
Rodiče nás se sestrou od malička vedli ke sportu a nakonec jsem tělesnou výchovu i vystudoval na pedagogické fakultě UHK. Organizovaně jsem s fotbalem začínal asi v sedmi let. Pak jsem měl pár let odluku a věnoval se v Borohrádku tehdy velmi populárnímu zápasu řecko–římskému. Ale fotbal mi chyběl a tak jsem se vrátil, několik let jsem stíhal i oboje. Často se stávalo, že jeden den jsem zápasil na žíněnce a druhý den měl zápas ve fotbale. Až v dorosteneckém věku jsem se věnoval jen fotbalu. Svůj první zápas za muže jsem hrál asi v sedmnácti letech jako dorostenec.

Loučení kapitána fotbalistů Borohrádku Martina Moravce.Většinu hráčské kariéry jste strávil v Borohrádku. Proč?
Protože jsem srdcař a patriot (smích), tak jsem téměř celou svou fotbalovou kariéru hrál doma za TJ Lokomotiva Borohrádek. Pouze jednou jsem nabídkám neodolal, měl jsem domluveno jít hrát krajský přebor do Holic, ale nakonec se podařilo vyjednat dvouleté hostování v Týniště nad Orlicí, kde se hrála v tu dobu divize. Byla to pro mě veliká škola a zkušenost. Pamatuji si i první zápas v divizi, kdy jsem nastoupil v základní sestavě. Bylo to tehdy proti Českému Brodu. Já hrál pravého beka a hlídal jsem jejich tehdy nejlepšího černošského útočníka. No a gól nám nedal a vyhráli jsme.

Na jakém postu jste hrál nejraději?
Při soutěžních utkáních jsem si za ty roky zahrál na všech postech krom brankaře. Začínal jsem jako obránce. Vždy jsem byl spíše „pes obranář“, který neuhne z žádného souboje, rád jsem chodil do hlavičkových soubojů… V dorostu jsem hrával defenzivní střední zálohu. V mužích pak nejčastěji post předstopera, stopera a dokud byla fyzička tak i středního záložníka. V dorostu a i v mužích, když jsem již stabilně nastupoval v základní sestavě, jsem hrál s pětkou. Je to moje oblíbené číslo.

Budete se po skončení kariéry nějakým způsobem angažovat v borohrádeckém oddíle?
Přiznám se, že by mě to i lákalo. Přeci jenom za těch téměř třicet let by bylo hezké se oddílu trochu revanšovat. Určitě by mě bavilo trénovat děti, mám na to i vzdělání, tak bych ho trochu oprášil. Bohužel, při mém současném povolání (pozn.: starosta Borohrádku) to není časově možné. To je i jeden z důvodů proč jsem ukončil svou sportovní kariéru. Na tréninky jsem nestíhal chodit.

Co byste popřál borohrádeckému fotbalu?
Borohrádeckému fotbalu moc děkuji za vše, co mi dal a přeji mu jen vše dobré, tedy kvalitní zázemí, dostatek finančních prostředku, dostatek nadšených hráčů a členů výboru, dobré výsledky, pevné zdraví všech, hodně fanoušků a slušných diváků. Ať borohrádecký fotbal vzkvétá a dělá radost co nejvíce lidem.   (mt, dr)