Kliknutím zvětšíte
Po postupu do ligy se loučil. Jako tvář mančaftu. Po půl roce může Radim Ottmar, dnes už bývalý brankář hradeckých Votroků, rekapitulovat, zda udělal dobrý krok.
Z pozice fotbalisty skočil rovnou mezi trenéry. Věnuje se dorosteneckým gólmanům černobílého klubu – a dumá, zda se nevrátit ke hře v nižších soutěžích.
Nabídky by měl, o tom žádná. „Jako kluk v kopačkách i rukavicích,“ směje se. Na mysli má fakt, že zvládne obě role, tu klasickou brankářskou i jako hráč v poli.
Jednoduchá otázka na začátek: Přibral jste?
(směje se) Jo, jo. Odhadem dvě až tři kila. Mám menší zápřah, než jsem byl zvyklý. Snažím se udržovat, ale něco nahoře je.
Nová práce vás chytla?
Moc, baví mě to.
Přitom jste měl v létě pochyby, že?
Ale ty vyplynuly z toho, že jsem přemýšlel, jestli mám s fotbalem opravdu seknout. Jestli nehrát dál, protože ho mám furt hrozně rád. Moc se mi nechtělo být bez něj, to mluvilo pro to, abych nešel do trénování.
Jak se na to díváte teď?
S odstupem času je jasné, že jsem zvolil dobře.
Proč?
Protože se mi povedl ten těžký přechod. Hned po kariéře jsem se dostal na takovou pozici – to není úplně běžné. Možná kdybych ještě půlrok čekal, tak bych nabídku prošvihl, vůbec by nemusela přijít.
Radim Ottmar v nové roli (vlevo)
To je dost pravděpodobné.
Přesně. Takže když to vezmu racionálně, byl to dobrej krok.
Chystal jste se na novou roli už během profesionální kariéry?
Jasně. V podstatě sedm let jsem pomáhal s trénováním mladších gólmanů. Jednou týdně jsem chodil na tréninky s klukama od dvanácti do šestnácti let. Proto, když jsem v létě nastoupil, tak jsem se nemusel učit úplné základy.
Jste svědomitý? Chystáte se na tréninky pečlivě?
Nejedu z podstaty. Dělám si přípravu, a to jak dlouhodobou, tak se chystám na jednotlivé tréninky. Věnuju se tomu dost.
Proč? Máte za sebou léta v oboru, přece.
Ale to nejde. Je podstatné, aby trénink odsejpal a dával smysl. Přijdu do kanceláře a chystám se na každý trénink zvlášť.
Kolik máte na starosti mladých pánů?
Čtyři dorostenecké kategorie od šestnáctky po devatenáctku. V každé jsou dva, takže osm.
Roste mezi nimi nový Ottmar?
Kluci jsou šikovní. Myslím, že když budou pracovat, jak pracují, tak… Neříkám, že se všichni dostanou do profifotbalu, ale někteří z nich šanci mohou mít.
Můžete jmenovat?
(směje se) Ne to nebudu.
Zvyšujete si trenérskou kvalifikaci?
Teď ukončím B licenci klasickou. Tedy ne gólmanskou. A v podstatě přemýšlím, jestli mám jít na béčko gólmanské nebo áčko klasikcé.
Takže byste opustil brankářskou branži a stal se „normálním“ trenérem?
Musím si to nechat projít hlavou. Už mě to napadlo, úplně to nevylučuju, ale v tuhle chvíli to vypadá, že gólmani budou priorita.
Jak jste na tom časově? Nejste vytíženější než jako hráč?
Prioritou je pro mě devatenáctka a sedmnáctka, s nimi jezdím i ven. Na osmnáctku a šestnáctku chodím na domácí zápasy. Takže mám zabitější víkendy než dřív.
Co na to říká paní?
(směje se) To je taky dobrý.
V létě jste mluvil o tom, že přemýšlíte o hraní v nižších soutěžích. Jak to vypadá?
Nějaká nabídka byla, časově bych to nedával. Ale přiznám se, že už mi to chybí, což jsem vlastně čekal. Hlavně kabina. (usmívá se) Odpočinul jsem si, doléčil šrámy, co mě bolely, a teď si s tou myšlenkou pohrávám.
Chcete hrát v poli, nebo chytat?
Spíš mě to táhne do brány.
V létě to vypadalo jinak.
To je pravda, ale v poli si to užiju poměrně dost. Když jsme na trénincích liší, jdu si kopnout. Takže pohybu mám docela dost. Navíc je tam ještě jedna věc.
Jaká?
Nedokážu odhadnout úroveň, na kterou bych dosáhl, kdežto v bráně si to troufnu.
Takže byste nešel chytat třeba okresní přebor?
Ne, tak to není. Času mám opravdu málo. Takže třeba třetí liga by byla moc. Ale krajský přebor už si dovedu představit.
Co divize?
Se zavřenýma očima. (usmívá se) Myslím, že to je pomyslný strop, aby byla spolupráce k něčemu. Výš se rozhodně neženu. Dal bych jeden trénink a zápas, vidělo by se, jestli by to na divizi stačilo. Ale myslím, že jo, jsem pětkrát týdně na hřišti, udržuju se.
Co říkáte na výsledky a výkony Hradce v lize? Sedmé místo je nad plán.
Nebudu lhát, že jsem to čekal. Věděl jsem, že je kádr kvalitní, ale těch bodů je opravdu dost.
Jsou Votroci zachráněni?
Není to tak, aby byl úplnej klid. Ještě něco budou muset zvládnout. Ale tím, jak je mančaft nastavený, jak je nebezpečný do útoku a pevný do obrany, tak si myslím, že s tím nebude problém.
Brankářem číslo jedna byl Vilém Fendrich, šanci dostal i Patrik Vízek. Zvládli gólmani roli?
Jsem rád, že si Víza čuchnul k lize. Hrozně mu to přeju. Nezklamal, odchytal dobré zápasy. Vilda měl od začátku stabilní výkony. Pro ligu je to dobrá dvojice.
Jenže ještě tu byl zraněný Michal Reichl, na jaře jednička. Měl by odejít?
Je v Dukle, nevím, jak to vypadá. Tři podobně staří gólmani, kteří už nepatří mezi mladé, to by bylo moc. Musím říct, že jsem očekával, že jeden z nich odejde, aby chytal. Pro mě jsou ideální dva zkušení a k ním jeden mladý.
Ve fotbale byl hnůj, říká. Jak se Ottmar cítil jako svědek u soudu?
Léta chytal nižší soutěže – druhou, třetí ligu, divizi. Pohyboval se tedy v šedém světě, které drsně ovládal Roman Berbr, bývalý místopředseda fotbalové asociace, nyní muž obvinění z korupce a defraudace.
„Všichni jsme věděli, že se něco takového děje. Ale překvapilo mě, jak to bylo velké,“ pronese Radim Ottmar, bývalý brankář Hradce Králové, který chytal třetí ligu například v Převýšově či v týmu Nové Paky.
Berbrova kauza se rozjela na podzim 2020, kdy byl Lord Voldemort či Taťka, jak se mu přezdívalo (záleží na tom, kdo o něm zrovna mluvil), zatčen. Ve vazbě strávil tře měsíce, z fotbalu se snad úplně vytratil.
Nyní čeká, jak případ dopadne a mezitím vylézají policejní odposlechy dokumentující zvrácené poměry v největším tuzemském spolku.
„No, je to pěknej hnůj,“ oklepe se Ottmar.
VYČISTÍ SE TO
Než začne dál mluvit o korupci, dlouze se zamyslí. „Je dobře, že se to vyčistí. Je hrozně dobře, že nějaké zajeté věci, které tady byly léta, zmizí. Je to úplně nejlepší, co se fotbalu mohlo stát,“ vykládá.
Pečlivě volí každé slovo. Proč? To je zřejmé. Také kolem něj se mihla jedna z afér, která zasáhl české prostředí v posledních deseti letech. V roce 2017 musel vypovídat u soudu ve Strakonicích v případu sázek na místní nižší soutěže.
Upozorněme, že byl svědek, ani náznakem se kolem něj nevznášelo podezření z čehosi nekalého. „Ale stejně to bylo nepříjemné,“ otřese se ještě teď. „Vůbec si nedovedu představit, že by mohl u soudu někdo lhát. Takový je tam tlak. Už bych to nechtěl nikdy začít – a to z žádné pozice,“ vypráví velmi přesvědčivě.
Tehdy šlo o zápas třetí ligy Převýšov – Domažlice. Za tým z vísky nedaleko Chlumce nad Cidlinou Ottmar občas chytal. Převýšov byl farmou Hradce, kde dělal třetího brankáře.
„Bylo mi naznačeno, že by bylo potřeba, aby v zápase padly nějaké góly. Ani jsem od něj nechtěl slyšet žádné detaily a rovnou jsem to odmítl. Šel jsem za vedením klubu, řekl, co se stalo, a zdůraznil, že s tím nechci mít nic společného a že v tom zápase chytat nechci. A tak jsem tam ani nejel,“ řekl tehdy Ottmar.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
