U svého milovaného sportu však zůstává. Nově bude dělat asistenta trenérav Lázních Bělohradě, jaks oblibou říká – v klubu mého srdce. Na jeho případě je krásně vidět, jak fotbal spojuje. Lánský za svoji bohatou kariéru získal spoustu nerozlučných kamarádství, zážitků i zkušeností. Díky své píli okusil, jaké je to dostat se na vrcholnou úroveň. Oblékal dres Blšan, Mladé Boleslavi či žižkovské Viktorky.
Teď aktivní kariéra, která začala před čtyřiadvaceti lety v rodných Chomuticích, končí. Začne se však psát nový příběh, který velkému fanouškovy ostravského Baníku, rozhodně přinese další nezapomenutelná dobrodružství.
Kubo, jak těžké bylo rozhodnutí skončit s aktivní fotbalovou kariérou?
Rozhodnutí bylo asi lehčí, než se zdá. Prakticky poslední tři roky mě provází zranění, koleno jsem měl sedmkrát operované. Tělo prostě řeklo, že dál to půjde těžko. Měl jsem na výběr mezi operací a více než rokem a půl rekonvalescence, nebo prostě skončit. Rozhodl jsem se pro druhou možnost. Co jsem ve fotbal chtěl, to se mi povedlo. Koleno mi nebrání si jít jednou týdně zahrát, ale to není srovnatelné s tím, co jsem měl, což byly tři tréninky a jedno utkání o víkendu. Určitě mi bude fotbal jako takový hodně chybět, ale rozhodně s ním i nadále zůstanu.
Zažil jste toho opravdu mnoho, na co budete nejraději vzpomínat?
Budu vzpomínat na celou svou kariéru, která mi ukázala, že kluk z vesnice se může dostat do vrcholového fotbalu. Těch momentů je určitě hodně. Vyhrát turnaj ve Francii s Viktorií Žižkov, kterou jsem vedl jako kapitán. V Praze jsem zažil vrchol své kariéry a byl nezapomenutelný. Měl jsem spoustu výborných trenérů, včetně Jindřicha Trpišovského, který je opravdu nejlepší kouč. Mezi spoluhráče patří Kuba Brabec, Tomáš Vaclík, Pavel Kadeřábek. Těch momentů bylo hodně, ale nejvíce mi asi zůstane celková cesta až sem k dnešnímu dni. Bylo to super období, které mi nikdo nevezme.
Když se zamyslíte, co vám fotbal do života hlavně dal?
Dal mi hlavně to, že můžeš dokázat vše. Dal mi spoustu kamarádů a zážitků, které mnohdy nejdou publikovat. (směje se) Dále mix emocí, které člověk musí zpracovávat. Dal mi rutinu, že není to jen o zábavě, ale i o zodpovědnosti za další x hráčů, kteří jsou s tebou v týmu, a nechceš a neměl bys je zklamat.
Zůstanete u fotbalu v jiné roli?
U fotbalu zůstanu, trénuji už delší dobu v SK Jičín spolu s Petrem Benešem a Pavlem Obermajerem děti, kde mám syna. To mě neskutečně baví. Navíc po konci sezony jsem přijal nabídku připojit se ke svému kamarádovi a klubu mého srdce v realizačním týmu SK Lázně Bělohrad. Je to nabídka, kterou prakticky nešlo odmítnout, a těším se na výzvu, kterou to přinese. Hlavně budu dělat, co mohu, abych přispěl a pomohl Tomáši Markovi, který je pro mě jedním z nejprogresivnějších trenérů.
Mezi vaše koníčky patří rybaření, prozradíte vaše největší úspěchy či úlovky?
Ano, je to pravda, rybaření mě pohltilo. Můj kamarád Jakub Ulvr jezdil hodně na kaprařské závody a nějak se naše cesty a vášeň pro rybaření protnuly. Založili jsme tým CT_Trosečníci_Řáholec a jezdíme spolu. Můj největší úlovek váží 17,80 kg. Kdo mě zná, asi si nedovede představit, že jsem někde ticho (směje se), ale pro mě je to neskutečný relax spojený s očekáváním a určitou dávkou adrenalinu. Nějaké úspěchy jsme za sebou měli, ale do detailu bych nechodil. Na další rok máme spoustu domluvených závodů od dvou největších odhozových po mezinárodní soutěže. Uvidíme, co nám další rok přinese.
