Opočno – O novince letošního ročníku v krajské I. B třídě, baráži, a nejen o ní hovořil s Deníkem trenér opočenských fotbalistů Bohuslav Jakoubek.

S jakým cílem jste vstupovali do této sezony?
Chtěli jsme hrát v tabulce vysoko. Když by byla šance na postup, tak se o to pokusit a poprat.

Měl jste od počátku k dispozici kádr, jaký jste si přál, nebo byla nějaká zranění z přípravy?
Kádr byl spíše oslaben proti podzimu. Ze zdravotních důvodů skončil Slezák a dlouhodobě byl zraněn Fryml. Ten sice v půlce jara naskočil, ale potíže se mu vrátily. Pomohl nám až ve druhém utkání baráže.

Váš tým, stejně jako Týniště v krajském přeboru, měl lepší podzim než jaro. Má to stejnou příčinu, tedy v rozdílné kvalitě letní a zimní přípravy, nebo v čem byl problém?
Vidím to trochu jinak. Na podzim s námi jako s nováčkem soutěže spousta mužstev chtěla hrát fotbal i u nás. Na jaře to bylo složitější. Téměř všechny týmy, s výjimkou Předměřic a Malšovic, hrály hodně od zadu, někdy bránily i v deseti hráčích. Těžko jsme se pak dostávali do přečíslení, a tím i vytváření brankových příležitostí bylo složitější. Obtížně jsme většinou dobývali soupeřovu „šestnáctku“ ve více hráčích, soupeřům jsme tak zákonitě vytvářeli prostor k brejkovým situacím. Navíc se nám v některých utkáních přestalo dařit proměňování šancí. Naopak jsme soupeřům po individuálních chybách umožnili skórovat. Týkalo se to podzimních zápasů na domácím hřišti s Novým Městem a Českým Meziříčím, na jaře pak remíz na Lokomotivě Hradec Králové nebo doma s Častolovicemi a nakonec i proher v Albrechticích a Českém Meziříčí a doma se Slavií Hradec. Nikdo z těchto týmů s námi nebodoval tím, že by nás přehrál. Fotbal je o chybách a my jsme jich bohužel udělali mnoho.

Letos jste dvakrát prohráli s pozdějším vítězem I. B třídy skupiny B Slavií Hradec Králové. Byla opravdu o tolik lepší, že jste s ní neudělali ani jeden bod?

S tímto týmem jsme v Hradci sehráli naprosto vyrovnanou partii. Bohužel některá rozhodnutí sudích výrazně ovlivnila výsledek utkání. Nesmyslné vyloučení Škrabala, ve 48. min neodpískaná penalta na Jelena za faul na „malém vápně“ za stavu 1:1. Doma jsme měli po celé utkání velkou převahu, byli jsme fotbalovější a měli šance. Slavia hrála od zadu, ukázněně a takticky vyspěle. Hlavně nám dala lekci z produktivity. Z minima vytěžila maximum. Hraje se na góly, vyhrála tedy zaslouženě.

Na 2. až 6. místě byla velká tlačenice o šanci hrát baráž. Vy jste z této skupiny porazili dvakrát Ohnišov, čtyři body jste vytěžili z utkání s Loko Hradec, avšak se svými největšími soupeři, Předměřicemi a Malšovicemi, jste vyhráli jen utkání doma. Viděl jste tyto zápasy jako klíčové pro udržení druhého místa?

S Lokomotivou jsme ztratili dva body po hrubé individuální chybě. S Ohnišovem byla vítězství zasloužená. Hlavně na podzim v Ohnišově jsme předvedli vynikající fotbal. Hráli jsme ale zápas od zápasu a na každý se snažili připravit co nejlépe. Každé utkání je však jiné a nelze podcenit nikoho. V Malšovicích jsme nehráli dobře a zaslouženě prohráli. V Předměřicích nám chyběli někteří hráči a naše sestava byla hodně kombinovaná. V první půli jsme měli tři vyložené gólovky a nedali je za stavu 1:0. Pak se projevila zkušenost soupeře a druhou půli nás přehrál. Ano, za dané situace byla utkání s Malšovicemi a Předměřicemi klíčová.

Nakonec byla vaším největším nepřítelem v boji o účast v baráži Sobotka, druhý tým ze skupiny A, kterou byste stejně bodově nepředstihli, i přes výhru v poslední utkání s Českým Meziříčím. Sledoval jste soupeře ve skupině A po celou sezonu nebo až když to vypadalo, že můžete skončit na stříbrné příčce?
Skupinu A jsem sledoval jako ostatní soutěže v kraji a okrese. V závěru ale určitá matematika byla, to nepopírám.

Štěstí je muška jenom zlatá, jak se říká. Vám nadělila baráž díky odstoupení Náchoda/Deštného B ze soutěže nad vámi. Po zklamání z Českého Meziříčí jste musel hráče znovu motivovat nebo chtěli Kostelec rozcupovat i bez pobízení?
My jsme se hlavně, jak už jsem řekl, neměli dopustit takových zbytečných ztrát se soupeři z konce tabulky a neprohrát doma se Slavií Hradec. Navíc prohra byla vzhledem k dění na hřišti krutá. To vše byla utkání, kdy jsme soupeře hodně přehrávali, ale měli jsme období, kdy jsme neproměňovali šance a ještě zbytečně inkasovali. Tím bychom měli dostatek bodů k postupu přímo, ať už z prvního nebo druhého místa.

Byl první barážový zápas pro vás něčím novým, nebo jste již jako trenér vedl takovéto těžké utkání?
Těžkých utkání je během soutěže hodně. Baráž byla prostě jiná, byla nová a dva zápasy rozhodovaly. V tom bylo kouzlo. Jednoznačně se jednalo o oživení soutěže, což potvrdila i velká účast diváků na těchto zápasech a dala oběma utkáním zvláštní náboj.

Myslíte si, že mužstvo s vedením 2:0 po prvním zápase má lehčí pozici než tým, který musí v domácí odvetě ztrátu dohánět? Chtěl byste být v pozici Jana Plašila?

V takovém systému je povinností doma vyhrát. Jinak jsou šance hodně okleštěné. Spíš je ale důležité, jak se mužstvo vypořádá se zápasem venku, jak utkání zvládne takticky. I přes solidní náskok jsme nesměli nic podcenit. Čtyři body svědčí o tom, že nám se to podařilo. Každý se s tím musí poprat sám, takže neřeším, zda bych chtěl být v kůži někoho jiného.

Po prvním gólu v síti Kostelce se vám po těle asi rozlil pocit blaha, už jste se asi viděli v A třídě. Zatrnulo vám ještě ve druhé půli, přestával jste v nějakém okamžiku věřit v postup?

Bylo hodně důležité, že jsme dali první branku my. To mělo rozhodující vliv na další vývoj utkání.

Během druhého utkání jste většinou v klidu seděl na lavičce, kdežto váš kolega běhal na hranici vymezeného území pro trenéry. Byla to taktika nebo jste rozený kliďas?

Každý prožívá utkání jinak. Mě už hlavně není 35 let, jeden infarkt jsem už měl a hlavně zastávám názor, že neustálým pobíháním po lajně a vykřikováním pokynů na hřiště tomu nepomůžu.

Jaké máte cíle v příští sezoně, kam až chcete s Opočnem dojít?

Nechtěli bychom v I. A třídě setrvat pouze jednu sezonu. Vím ale, že to bude hodně těžké.

Budete potřebovat ve vyšší soutěži posílení z cizích řad nebo budete věřit současnému kádru?

Vždy je dobré kádr oživit a doplnit, přinést nové vtípky do kabiny. Do jaké míry se nám to povede, zatím nevíme.

Kdy začnete s letní přípravou, bude náročnější?

Začínáme druhý červencový týden, hráli jsme déle než ostatní, odpočinek kluci potřebují.

Je pro váš oddíl postup do A třídy organizačně náročnější?

To je otázka pro vedení klubu, nikoliv pro mne.

Co byste řekl závěrem?

Postup do I. A třídy , tuším po třiceti osmi letech, je velkým úspěchem. Ale úspěchem nejen hráčů a trenérů, ale i výboru a všech, kteří se o opočenský fotbal starají. Neméně významnou roli sehrál kladný přístup města k opočenskému fotbalu, bez jehož podpory bychom určitě na takovýto úspěch nedosáhli.