Co by mělo být tou hlavní zprávou, kterou chcete kolegům na okrese předat?
Chtěl bych hlavně apelovat na mladé kluky, že tento seminář, který probíhal i na hrací ploše, jim pomůže se zlepšovat. Když vidí, co na hřišti dělají, jak vypadají a jak by vypadat měli. První den to bylo samozřejmě zaměřené na teoretickou část, která je důležitou částí přípravy fotbalového rozhodčího a je stejně potřebná jako praktická část.
Fotbal se bez rozhodčích neobejde! V Rychnově ukázali cestu ve vzdělávání
Okresnímu fotbalovému svazu Rychnov nad Kněžnou se podařilo něco mimořádného. Dokonale zorganizoval seminář pro padesátku začínajících i zkušenějších rozhodčích, kteří pískají ve většině případů okresní soutěže, navíc ho vedl jeden z nejlepších světových sudích Slovák Ivan Kružliak. 
Jan Dušek během praxtické části na umělé trávě rychnovského Spartaku. „Poprvé v historii českého fotbalu rozhodčí z elitního výkonnostního koše UEFA vzdělával rozhodčí na nejnižší úrovni,“ těšilo předsedu Komise rozhodčích a delegátů OFS Rychnov nad Kněžnou Jana Duška, jenž má na vydařené akci hlavní podíl.
Seminář, který začal v pátek teoretickou částí, v sobotu se věnoval především praxi a končil večerní besedou s veřejností, nebyl jenom pro rozhodčí z Rychnovska, ale zúčastnili se ho i ostatní borci téměř ze všech koutů republiky. Pětadvacítku domácích sudích tak doplnil stejný počet z jiných regionů. „Máme tady kluky z Opavy, Olomouce, ale i dalších měst a krajů,“ řekl během praktické části Dušek, který se aktivně snaží přilákat nové rozhodčí a chce pro ně vybojovat lepší podmínky. Ať už jsou to vyšší honoráře nebo větší cestovní náhrady.
„Spousta rozhodčích mi řekne, že půjde raději rovnat zboží do obchoďáků než pískat, protože za to dostane víc peněz a je to bez nervů. Musíme s tím něco dělat, jinak to za chvíli nebude mít kdo dělat,“ upozorňuje Dušek. Právě přítomnost mezinárodního rozhodčího na semináři může mladým kolegům ukázat cestu, kam až se dá při velké snaze dojít. „Jsem přesvědčený o tom, že tohle je možnost, jak zlepšit image fotbalových rozhodčích. Musíme je vzdělávat, hledat pro ně motivaci, inspiraci od inspirativních lidí a podpořit je. Fotbal nemůže být bez hráčů, fanoušků, funkcionářů, ale ani bez rozhodčích,“ uzavřel Dušek.
Vy pískáte nejzářivější evropské soutěže, takže ten rozdíl v samotné hře je patrný. Lze klukům předat zkušenosti z Ligy mistrů směrem do okresů?
Fotbal je všude stejný. Liga mistrů, první liga, i nižší soutěže. Vždy je to jedenáct chlapů na jedenáct. Rozhodčí se musí během zápasu vyrovnat s tím, že hráči někdy intenzitu zákroků přeženou, někdy dochází k předstírání faulů. Nechtěl bych tu dělat rozdíly, ale samozřejmě jsou markantní z pohledu intenzity, kvality hráčů, počtu fanoušků. Každý zápas však musí sudí ukočírovat. Když se o něm po utkání nemluví, znamená to, že ho zvládl.
Co říkáte na dvoudenní seminář v Rychnově nad Kněžnou?
Musím ho pochválit, ať už jde o organizaci či přístup chlapců. Projevili snahu! V teoretických částech se zapojovali do debaty, nebáli se odpovídat. Na hrací ploše jsem jim mohl předat nějaké rady a oni je vždy přijali a vzali si je k srdci. Jestli si z toho odnesli alespoň nějakých 5-10% znalostí a budou o něco lepší než včera, tak měl celý seminář význam.
Velmi důležité je to hlavně pro mladé rozhodčí. Lze ve stručnosti shrnout, co musí udělat, aby jednou řídili Ligu mistrů?
Těžko takhle odpovědět. Stojí za tím mnoho věcí, které musí do sebe zapadnout. Ať už je to teoretická příprava, fyzická kondice, nauka. Je potřeba tomu věnovat strašně moc času, pořád se vzdělávat. Nebrat pískání jako koníček, ale jako poslání.
Mezinárodní rozhodčí Ivan Kružliak na semináři v Rychnově nad Kněžnou.
Jednalo se o váš první seminář v České republice?
Ano, první. Ale jak jsem na samotném semináři vzpomínal, když jsem byl mladší a působil jsem na Slovensku, tak jsem zde zápasy řídil. Výměna mezi Českem a Slovenskem fungovala. Pamatuji si, že jsem rozhodoval duel brněnské Líšně proti ČKD Blansko. Nějaké zkušenosti s českým fotbalem mám, taky jsem pískal přátelské střetnutí reprezentace na Letné.
Během praktické části byly k dispozici nejmodernější technologie, vše se natáčelo a hned se dalo pustit na velkoplošné obrazovce a televizi, v čem vidíte přidanou hodnotu?
Kluci mají zpětnou vazbu za pár vteřin, což je strašně důležité. Můžou si udělat obrázek o tom, co viděli na hrací ploše a jak to vypadalo na videu. Je to obrovský rozdíl, protože když si rozhodčí pustí nějakou situaci o dva dny později, už si tolik nepamatujete, jak to v daný moment cítil, kdežto takhle ji hned porovnáte, analyzujete. Zlepší to vnímání hry.
Z REGIONU NA VRCHOL
Jak dlouhá byla vaše cesta z nejnižších soutěží až na samotný vrchol, tedy do Ligy mistrů?
Celkem rychlá. Začal jsem rozhodovat jako 16letý kluk a už ve dvaadvaceti jsem řídil národní soutěže.
Měl jste od začátku ambice se stát profesionálním sudím?
Vůbec! Takhle vysoko jsem nemířil. K prvnímu zápasu jsem se dostal tak, že jsem byl zraněný brankář, nemohl jsem chytat. Otec mi nahodil myšlenku, ať zkusím jít na hřiště jako rozhodčí a využiji zranění. Běhat jsem mohl, ale být v brance ne, proto jsem tohle povolání zkusil. Tehdy by mě nenapadlo, že bych v budoucnu mohl být součásti Ligy mistrů.
Byly v kariéře momenty, kdy si člověk řekl, že by s tím nejraději sekl?
Samozřejmě. Hlavně při zápasech v těch nižších soutěžích, které mají velké grády a jsou vyhecované. Hráči nejsou profesionální fotbalisté a neživí se sportem, proto jim často ujedou nervy a povědí vám věci, které třeba ani častokrát tak nemyslí. Objevují se tam slova, která bychom si mezi sebou mohli odpustit. Rozhodčí pak přemýšlí, jestli to má zapotřebí. Je důležité nebrat si to k tělu, pár nocí se z toho vyspat, otřepat se a nasadit trochu hroší kůži, aby následoval další zápas, který bude vydařený.
Mezinárodní rozhodčí Ivan Kružliak na semináři v Rychnově nad Kněžnou.
Co s člověkem udělá, když poprvé nastupuje v zápase Ligy mistrů a slyší znělku nejprestižnější soutěže na světě, je z toho paf?
Je potřeba si uvědomit, že do Championes League vede dlouhá cesta. UEFA dbá na to, aby byl rozhodčí připraven. Člověk si musí projít několika zápasy v Konferenční lize, v Evropské lize, několika kvalifikačními utkáními. Sudí už potkávají hvězdy, pískají na velkých stadionech, proto z toho paf nejsou, ale slyšet znělku Ligy mistrů je něco, co se neděje každý den. Rozhodčí určitě cítí zadostiučinění a těší se z toho.
Pozná člověk hned po zápase, jestli se mu utkání povedlo?
Rozhodně. Víme, jaké situace jsme během zápasu museli rozhodnout a jestli jsme si stoprocentně jistí, co jsme nařídili. Teď je to trochu lehčí díky VARu. Když mi do sluchátka poví: „Ano, Ivane, výborné rozhodnutí.“ Po zápase si uvědomím, že nebylo potřeba přehodnocovat nějakou situaci, červené karty, pokutový kop, všechno šlo hladce, výsledek 2:0. V ten moment vím, že v zápase se nestalo nic špatného a zvládli jsme ho bez problému. Ale když máte v duelu dva pokutové kopy, jeden po zásahu VARu, druhý od hráče mimo hru, červená karta v závěru pro trenéra, cítíte, že utkání asi moc vydařené nebylo. I to přináší fotbalový život a je potřeba to tak brát.
Máte ve své kariéře nějaký zápas, na který nikdy nezapomenete?
Takhle to vůbec neberu. Nejdůležitější zápas je ten, který teprve přijde. Všechno, co bylo, je minulost a netřeba se v tom babrat. Je potřeba se dívat do budoucnosti a věnovat tomu koncentraci a sílu.
Jak bude vypadat následující měsíc Ivana Kružliaka?
I my rozhodčí máme zimní přípravu. V polovině ledna letíme se slovenskými sudími na týdenní soustředění na Tenerife. Až se vrátíme, tak absolvuji seminář UEFA v Římě, potom v polovině února začíná liga na Slovensku a ve stejných termínech i evropské soutěže. Zatím žádnou nominaci nemám, ty se budou dělat až po semináři.
Jak vás naplňuje předávat zkušenosti začínajícím rozhodčím?
Hodně. Jsem velmi rád, že se mohu účastnit takových seminářů. Pamatuji si, že nám zkušenosti předával mezinárodní slovenský sudí Vladko Hriňák. Přednášel nám pravidla či pořádal podobné semináře. Já jsem si toho velmi vážil, bral jsem to jako skvělou možnost, že jsme s takovým rozhodčím mohli strávit nějakou chvilku a prohodit pár slov. Jeho rady jsem si bral k srdci. On mi v minulosti hodně pomohl, proto cítím povinnost, že bych mohl někomu zase pomoct já.
KRUŽLIAK O MS V KATARU A VARU
Nedávno skončený šampionát v Kataru ze začátku překvapil diváky dlouhým nastavováním nad rámec hracího času, jak jste tuhle novinku vnímal vy?
Někdy je čistý čas zápasu pouhých šedesát minut. Beru to tak, že jedna třetina hracího času se ztrácela, proto k tomuto kroku FIFA přistoupila. Jednoduše chtěli poukázat na to, že čistý čas je velmi nízký. Na začátku to bylo určitě překvapení pro fanoušky a délky nastaveného času byly velké, ale bylo vidět, že hráči i fanoušci to postupně pochopili.
Viděl jste nějaký rozdíl v řízení zápasů mezi evropskými sudími a těmi ze zbytku světa?
Netvrdil bych, že tam byl nějaký extra rozdíl. FIFA si připravuje rozhodčí, to není tak, že jim zavolá a jedou rovnou na mistrovství světa. Sudí, kteří tam jsou, absolvují několik přípravných seminářů, kde rozebírají různé klipy, fyzicky se připravují. Myslím, že FIFA jim dala jednoznačná stanoviska k jednotlivým situacím, jak by měli všichni rozhodovat, aby platil stejný metr.
V Česku je pořád velkým tématem VAR, který by měl rozhodčím pomáhat, ale často kupí chyby. Co s tím?
Technika do fotbalu zasahuje. Videoasistent rozhodčích je obrovským přínosem v situacích, které sudí na hrací ploše nerozhodne správně. Jde o pokutové kopy, červené karty, udělení gólu. Je však třeba si uvědomit, že za tím videem vždy sedí člověk, který je samozřejmě omylný. Nemůžeme čekat, že to bude absolutně stoprocentní. Nemyslím si ale, že je to problém České republiky. V každé zemi najdeme nějaké rozhodnutí, které je kontroverzní a fotbalová veřejnost ho přijímá těžce.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
