Kemp byl podpořen Královéhradeckým KFS a OFS Náchod i dalšími partnery. S překladem rozhovoru pomáhal jednatel FK Náchod Milan Vik, který se rovněž do rozhovoru sám zapojil.

Pánové, dá se nějak stručně říct, jakým směrem se dnes brankářské řemeslo ubírá?
Kinnunen: Odpověď na tuto otázku by byla velmi obsáhlá. Stručně se dá říci, že dnešní trend chytání předvádí Manuel Neuer. Dnes se totiž od brankářů žádá, aby byli nejenom brankářem, ale také obráncem i tím hráčem, který je také schopen založit rychlý protiútok.

Zmínili jste německého reprezentačního gólmana. Je tedy Manuel Neuer prototypem moderního brankáře?
Kinnunen: Dá se to tak říct. Já bych mu ale doporučil, aby trochu ze své hry ubral, Stefan by naopak od něho chtěl vidět ještě více. Záleží čistě na názoru každého jednotlivce. Brankářský svět se neustále vyvíjí a jako příklad můžeme zmínit poslední světový šampionát. Podle nás to byl pro brankáře nejlepší šampionát, protože mohli nejvíce vyniknout, jejich hra, zakládání útoku, a to už není pouze o Neuerovi, ale i o dalších. Tam právě moderní hra brankářů byla jasně vidět. Pro mě osobně je ale nejlepší brankář všech dob Jiří Holeček, byť to byl brankář v úplně jiném sportu.

Fotbal je dnes hodně o taktice. Je podle vás v moderním fotbale součástí taktiky i brankář?
Kinnunen: Jednoznačně. Brankář, který umí rozehrávat, brankář, který zakládá hru, brání a diriguje si hráče před sebou, musí být součástí taktiky. Taktika a brankář patří v současné době k sobě, takže já tvrdím, že i brankář je dnes součástí fotbalové taktiky.

Pojďme ke kempu jako takovému. Co vás na brankářích, ať už mile, či naopak nemile, překvapilo?
Kinnunen: Bavili jsme se o tom během kempu prakticky každý den. Bylo tady mnoho hráčů, byli tady třináctiletí brankáři, ale byl tady i devatenáctiletý gólman z Jablonce. Z tohoto pohledu je tak to porovnání strašně těžké. Vždycky najdete na těch hráčích něco dobrého, ale i něco, co se dá zlepšit.
Ekström: První je hra na zemi. Brankáři tady potřebují specializované tréninky, aby si osvojili základní techniku hry nohou i samotné chytání míče. To vše je potřeba zlepšit a hlavně, musí být stále zlepšováno. Bylo by potřeba, když už se někde začalo, aby to také pokračovalo. Pozitivní věcí ale je, že na těch brankářích bylo vidět, že se chtějí něco naučit.

Takže byste doporučovali, aby v oddílech působili specializovaní trenéři brankářů?
Kinnunen: Samozřejmě. My víme, že spousta týmů tady nemá specializované trenéry brankářů, což je bohužel vidět. Odráží se to ve všech kategoriích, i u těch starších je pak vidět, že se u nich ty špatné návyky stále projevují.

Jaké poznatky si tedy o českých brankářích odvážíte?
Kinnunen: Vesměs pozitivní. Mezi těmi brankáři jsme viděli hodně dobrých sportovců z hlediska fyziologie, měli výborné reakce i výbušnost. Jsou tu dobří brankáři v mnoha situacích, ale je třeba eliminovat určité nedostatky, aby byli dobří ve všech činnostech. Brankář musí být komplexním hráčem, musí umět hrát levou i pravou nohou, musí zahrát prsama, vyhodit levou i pravou rukou, musí mít dobré reflexy a musí umět hrát na čáře, pak je to dobrý brankář.

Jak jste se vůbec dostali k této profesi?
Ekström: Já jsem bývalý brankář, chytal jsem profesionálně ve druhé švédské lize. Na konci kariéry za mnou přišli lidé z klubu a zeptali se, jestli bych nechtěl po skončení kariéry pokračovat v tréninku brankářů, a tak jsem na to kývl. Dnes už to dělám dvaadvacet let. V současnosti trénuji druholigový tým žen a zároveň čtvrtou ligu mužů, kromě toho pracuji také jako šéf regionálního centra pro juniorské hráče a ze severního Švédska doporučuji brankáře pro reprezentační výběry.
Kinnunen: Já jsem byl v roce 2003 v Texasu asistentem trenéra, předtím jsem hrál záložníka a v té chvíli mi řekli: „Hele náš trenér brankářů skončil, nechceš to dělat?" A tak mě jmenovali trenérem brankářů. Od té doby jsem se začal vzdělávat, učil jsem se v Americe, ve Skotsku, v Irsku, ve Finsku i ve Švédsku. A to byl můj začátek.

A jak jste se dostali do Náchoda?
Vik: Celé to je tak trochu „práce" mého staršího syna. Jari je totiž zároveň trenérem amerického fotbalu a můj starší syn hrál americký fotbal v Trutnově. Na soustředění před dvěma lety se syn s Jarim potkali a Jari mu řekl, že je i trenérem klasického fotbalu. Syn Matěj mu naopak řekl, že jeho bratr chytá. Starší syn pak jel letos v létě na soukromou návštěvu do Švédska a nato jsme se dohodli, že tam pojede i mladší syn David a vyzkouší si několik tréninkových jednotek pod vedením Jariho a Stefana. David byl kvalitou tréninků nadšen a na základě toho jsme se dohodli, že naši přátelé povedou kemp brankářů tady v Náchodě, kde bylo účelem hlavně naučit juniorské brankáře z různých klubů novým metodám a vedení tréninků pro své mladší kolegy ve svých domovských týmech.

Byl to váš první kemp?
Kinnunen: Kemp jako takový ano. Jinak jako trenéři jezdíme po celém světě.

A hodláte na tento kemp v budoucnu navázat?
Vik: Zájem je oboustranný, účastníci z řad brankářů i trenérů byli velmi spokojeni, takže pokračování je na spadnutí. Věřím, že už na jaře příštího roku. Celý průběh kempu zajišťovali také členové vedení našeho klubu ve svém volném čase, během podzimních prázdnin a vše klapalo jak na drátkách. Za to jim chci všem velmi poděkovat, stejně jako Jarimu a Stefanovi, kteří několikadenní kemp vedli ve svém volnu a zcela bez nároku na honorář!