Škorpil o současném stadionu: Jako sedět na kopečku a sledovat kluky na louce

„Chtěl bych být nejpozději ve svých 90 letech primátorem, aby se to konečně pohnulo,“ usmívá se pětasedmdesátiletý bývalý kouč, který kromě působení u Votroků získal titul s Libercem, dále vedl Duklu Praha, Dunajskou Stredu či mládežnické reprezentace.

V letošní sezoně kvituje, že Hradec dobře posílil, což se projevilo i na výsledcích.

V závěru srpna město schválilo vypsání tendru na zřizovatele stavby nového stadionu. Řadu let jste členem zastupitelstva. Proč se podle vás za předchozích politických garnitur nepodařilo stavbu nové arény realizovat?

V letech 2007 až 2014 se promrhalo sedm let projektem arény a obchodního centra, když výstavbu i následný provoz měla zajišťovat firma ECE. Leč stávající nákupní střediska ve městě nestála o novou konkurenci, a tak za pomoci neustálých odvolání celé řízení zpomalovaly, až se podařilo celý projekt zlikvidovat. A ještě to byl souboj o čas s projektem výstavby dalšího centra – Aupark u nádraží. Kdyby sev Malšovicích začalo stavět dřív, oni by to nepostavili. Navíc při změnách politických garnitur nemají ti noví tendenci navázat na to dobré z minulosti, ale prohlašují, že ti před nimi dělali všechno špatně a tudíž, žei to výběrové řízení je třeba vypsat znovu a lépe. Výběrová řízení už byla zrušena tři, nyní se vypsalo čtvrté.

Věříte, že nyní už se nový stadion konečně vybuduje a vy budete u slavnostního přestřižení pásky?
O výstavbu stadionu usilovali primátoři Dvořák, Vlasák, Divíšek, Fink a nyní Hrabálek bezmála třicet let. Pokud to ani současná městská vláda nezvládne, chtěl bych být nejpozději ve svých 90 letech primátorem, aby se to konečně pohnulo. Vždyť východočeský kraj rozdělený na Hradecký a Pardubický je jediný, který nemá fotbalový stadions parametry na první ligu.

Za svůj život jste zažil řadu maket a vizí nového stadionu v Hradci. Kdy byla stavba nejblíž a který nápad vám přišel nejbláznivější?
Nepřipadá mi, že stavba byla někdy nejblíž. V bludném kruhu se střídalo, že nechceme, a když chceme, tak neumíme, a když umíme, tak se bojíme, že na nás někdo anonymně podá trestní oznámení. A velkým omylem bylo již zmíněné spojení výstavby stadionu s obchodním centrem. V řadě měst takovéto spojení uplatnění našlo, ale pro Hradec to bylo nerealizovatelné.

Klub vlastní město, což z dlouhodobého hlediska a z pohledu řízení není dobře. Souhlasíte, že by klubu prospělo, kdyby našel silného majitele, jakým je třeba v Liberci Ludvík Karl, kterého jste zažil?
Byl jsem v Liberci víc než sedm let a Liberec s Hradcem nelze v ničem srovnávat. Hlavní sponzor – Preciosa je stále fungující špičková evropská firma, zatímco v Hradci byly podniky jako ZVÚ, ČKD, Tesla, pivovar, Masokombinát Březhrad či mlékárna… Zdůrazňuji, byly. A město klub zachránilo od zániku. Silného majitele všichni zainteresovaní hledají od chvíle, kdy svoji misi ukončil MUDr. Jan Voda. Bůh mu za ty roky, co tady fotbal živil, žehnej.

Trenér Pilný o Holešovi: Dělá maximum, trénoval i zraněný

Jste bývalý úspěšný trenér. Je chybějící fotbalová aréna opravdu takový problém i z hlediska výsledků týmu?
Patnáct let jsem byl trenérem dorostu Hradce a jezdili jsme hrát do Prahy na Spartu. Když jsme hráli utkání jako předzápas na hlavní ploše, nebyli jsme k poražení. Hrálo-li se dole na tréninkovém hřišti, tak ano. Prožitek hráčů i diváků musí proto být jiný, když se hrálo na Všesportovním stadionu před desetitisícovými návštěvami, nebo dnes na našem zbořeništi. Zůstala nám tribuna, kde se díváme do slunce, nebo nám prší za krk a máme pocit, že sedíme na nějakém kopečku a díváme se, jak dole pod námi kluci hrají na louce fotbal.

U řady fanoušků je nyní cítit negativní postoj k hradeckému fotbalu. Jak vy vnímáte současný obraz klubu?
Fanoušci nemají a z objektivních důvodů ani nemohou mít dostatek informací v jakých, a to hlavně ekonomických podmínkách, se fotbal v Hradci dělá. V daných podmínkách je klub stabilizovaný a v rámci možností se všichni v něm působící snaží pro jeho úspěšnost dělat maximum.

Hradecký tým v létě posílil a nyní vede druhou ligu. Má na to se po čtyřech letech vrátit do nejvyšší soutěže?
V minulé sezoně se z různých příčin nepodařilo stabilizovat sestavu a mužstvo působilo v řadě zápasů nesourodě. Po letní obměně kádru bylo od počátku přípravy vidět, že hráči si na hřišti rozumí, což zvyšuje naději na dosažení proklamovaného úspěchu. O něm však nerozhoduje jen kvalita a umění hráčů, ale i štěstí ve hře a to zda se mužstvu vyhýbají zranění a onemocnění hráčů. Což při boji s virem je nevypočitatelné. Také nás určitě nepotěšilo zranění Vašulína, které ho vyřadilo z činnosti na týdny a nelze vyloučit, že na měsíce.

Soutěž právě může zastavit koronavir a nařízení s ním spojená. Jak vy vnímáte situaci ohledně čínského viru?
K tomuhle už jsem se vyjadřoval v jednom ze svých komentářů. Aby se mohl hrát fotbal, stálo Ligovou asociaci (LFA) mnoho úsilí vytvoření protokolu opatření, takzvaného Manuálu covid-19. Ten přinesl obsáhlé pokyny pro kluby, bohužel neobsahoval důrazné varování, jak se mají, nebo nemají hráči chovat ve svém volném čase. A jelikož si i vir dělá, co chce, tak se pak stane, že hráči mužstev, která byla vržena do karantény, se hromadně nakazili při tradičním zápisném, což je alkoholický dýchánek placený novými hráči v týmu. Zmiňme i setkání mladých sportovců v pražském nočním baru Techtle Mechtle a vzešlé hromadné nákazy. A vrcholem zvrácené představy o plnění povinností profesionálního hráče, je účast teplického Tomáše Kučery na rapovém koncertu den před zápasem na Slavii, která se kvůli zápasům o tučný balík peněz v předkole Ligy mistrů bojí nakažení svých hráčů jako čert kříže… A k tomu dodávám, že všichni by si měli uvědomit, na jakém místě žebříčku svých hodnot mají fotbal.