Dnes je z něj opora Rakowu Čenstochová v Ekstraklase, tedy v nejvyšší soutěži, a trenér Jaroslav Šilhavý ho zmiňuje, když mluví o adeptech reprezentace.

„Už to je pro mě čest. Nebudu skrývat, že o tom nesním. Ale nespěchám. Letos je mistrovství Evropy a před ním je jen jeden sraz. Počkám si,“ usměje se. „Ani já nečekal, že moje kariéra dostane takový drajv,“ uznává sedmadvacetiletý obránce.

Nepočítali s tím ani v Hrad-ci, kde nikdy nedostal šanci v áčku. Místo toho zažil cestování po třetí i druhé lize. Zkrátka žádný med. Navíc ho angažovaly kluby, kde to bývalos platební morálkou všelijaké: Kolín, Vyšehrad, Viktoria Žižkov…

„V tuhle chvíli, co se týče financí, bych mohl přemýšlet jen o Spartě a Slavii.

V Plzni mají skvělé bonusy.

Ale v nastavení základních platů je Polsko jinde,“ přiznává dvoumetrový obr.

„Když si vezmu, čím jsem si prošel, neskutečně si všeho vážím. O něčem podobném jsem ani nesnil,“ líčí.

Peníze jsou ve fotbale důležité, tak to zkrátka je. Jenže Petrášek našel v Polsku mnohem víc. S Čenstocho-vou začínal ve třetí lize, zvládl s ní dva postupy. Na podzim v Ekstraklase nevynechal ani minutu a nastřílel tři góly.

Navíc nosí kapitánskou pásku. Splnila se tak slova, jimiž ho vedení klubu lákalo. „Bylo to na jaře 2017. Na Žižkově jsem byl spokojený, ale najednou mi začaly chodit zprávy z Rakowa. Dostal jsem vizi: Postup do druhé ligy, do Ekstraklasy, budování značky, budeš tváří mužstva,“ popisuje.

Všechno se vyplnilo. Rakow s majitelem, který patří mezi sto nejbohatších lidí Polska, nyní hraje střed tabulky.

„Nikdo nečekal, jakou pozici si vybuduju. Od té doby všechno jede,“ usměje se.

Mluví pozitivně, nadšeně, se zanícením. Takový je i hráč. Dává najevo emoce, dokáže se bít za znak, co má na dresu.

„Poláci jsou takoví. Nikdy nejsou v koutě,“ vykládá nadšeně. „Možná je to jejich historií, je to bláznivé, ale nikdy se nepoddají. Vždycky se budou rvát za svůj klub, za Polsko. Obdivuju je,“ netají se Petrášek.

Nejen hrdost ovlivňuje fotbal v jeho druhé vlasti. Zásadní je také víra. O to více v Čenstochové.

Kousek od města totiž stojí klášter Jasná Hora se slavnou ikonou Panny Marie Čenstochovské, takzvané Černé Madony.

„Věřící sem chodí na pouti. Pro nás to bylo nové, přece jenom Česko je silně ateistická země. Ale velmi to respektujeme,“ vyzná se.

„Jednu dobu jsme prohrávali a spoluhráči řešili, že nemáme křížek v kabině. Tak ho koupili a nechali ho posvětit. Od té doby jsme vyhrávali. Věřím, že je něco jako posmrtný život, ale ne v Boha, který vše zařídí,“ vypráví. „Fotbal je hlavně o práci.“

Tenhle přístup se mu viditelně vyplácí.