Když nebudeme počítat zápas se Spartou, mohla být Malšovická aréna nedobytná. Rozhodně bylo v silách Votroků vytěžit doma víc. Ne snad že by ve zmíněných pěti mačích měli pobrat patnáct bodů, ale mít o čtyři pět bodů víc než jen tři, k tomu se šlo stoprocentně dopracovat. A pohled na tabulku i číslovku v kolonce bodů by byl o hodně příjemnější. Hradec totiž patří do středu tabulky a ne do skupiny o udržení. Proč tomu tak není? Zkusme najít možné důvody.
Individuální chyby
Fotbal bez chyb by nebyl fotbalem, to je jasné. Nikdo nechce udělat chybu, ale holt se tak někdy stane. Hradec musí mrzet, že někdy ji spáchá nezkušený hráč, jindy zase ostřílený borec. Dalo by se říct, že pokaždé je v tom namočený někdo jiný. Špatná rozehrávka, prohraný souboj, nezachycení náběhu, včasné nedostoupení protihráče, podcenění dané situace. To jsou nejčastější chyby, kterých se hráči dopouští.
Pasivní hra
Vedeme, nemusíme nikam spěchat. Ať si hraje soupeř, ať má míč a my se stáhneme do bloku, nemusíme nikam spěchat, máme nahráno. Tak nějak to nejspíš mají hráči nastaveno v hlavách. Jenže když ustoupíte od aktivního pojetí hry, může se to vymstít. Soupeř nemá co ztratit, vrhne všechny síly do útoku, hraje samozřejmě víc na riziko a buď je za to potrestán do otevřené obrany, nebo naopak udělá ze zápasu drama.
Strach o výsledek
Že by se hráčům na novém stadionu rozklepala kolena? Nesmysl! To by se jim rozklepala hned v úvodních dvou vyprodaných zápasech. Atmosférou to rozhodně není. Spíš když jdete do zápasu po nějakém nezdaru, tak cítíte, že by bylo potřeba uspět. Jste pod určitým tlakem. Vedete o jeden dva góly a začnete si říkat, že už je to nadějné a nějak to ukopete. Ovšem když pak soupeř sníží, jste nalomeni a začnete se bát o výhru. A najednou víte, že to bude ještě boj. V ten moment se psychické rozpoložení obou týmů úplně otáčí.
Kvalita soupeře
Při pohledu na pět uvedených týmů je patrné, že se nejedná o žádné nazdárky, hlavně Plzeň má mužstvo evropského formátu. Při většině inkasovaných branek v těchto duelech to soupeř vyřešil dobře, fotbalově. Prokázal kvalitu. Na druhou stranu třeba Liberec, Ostrava a naposledy Bohemka byly rozhodně k poražení.
Úbytek sil
V tomhle případě se lze bavit o utkáních s Plzní, Baníkem a Klokany. Hráči jsou profesionálové, fyzicky velmi dobře připraveni, přesto se může stát, že síly ke konci zápasu prostě dojdou. V dnešním moderním pojetí fotbalu není moc prostoru na odpočívání. Pohybu a sprintových náběhů je čím dál více a tak prostě někdy někomu dojde dech.
Střídající hráči
To je jedno s druhým. Unavené hráče můžete vystřídat a poslat místo nich čerstvé síly. Protože soupeř třeba ve snaze něco změnit vyslal na trávník tři čtyři nové hráče. Pak už jde hlavně o to, v jakém nastavení jde lavičkář na plac. Jsou dvě varianty. Buď je namotivovaný, plný energie a chce trenérovi vyslat jasný signál, že právě on patří do základu. Nebo naopak jde na plac s určitou naštvaností, že nehrál od začátku. Náhradníci by tedy měli mít úlohu posílení, nikoliv oslabení, což se mnohdy stává.
Ztráta koncentrace
Soustředěnost hraje ve fotbale strašně velkou roli. Votroci o tom vědí své. Několikrát se stalo, že herně nepropadli. Ba naopak, hráli vcelku dobře, ale ne celých devadesát až sto minut. Příkladem budiž střetnutí s Baníkem a v neděli s Bohemians. Dostali snižující či vyrovnávací gól a než se stihli pořádně vzpamatovat, lovili míč ze sítě podruhé. Takové výpadky ze hry se prostě nesmí stávat.
Načítám tabulku ...