Podzimní mizérie trápí také Jana Kameníka. Asistent Michala Bílka ve Zlíně působí v klubu téměř deset let.

I když šestatřicetiletý kouč má plnou hlavu starostí a povinností v ligovém Fastavu a na zápasy do malebné obce jezdí jenom občas, ke spoluhráčům i fanouškům si po určité době vypěstoval vztah. Dokud zdraví a čas dovolí, vždycky rád vypomůže.

„Je to trošku změna. Hráčská role je jiná než ta trenérská. Nemusím tam nad ničím přemýšlet. Jdu se odreagovat,“ říká Jan Kameník.

Spousta fanoušků Fastavu netuší, že fotbal aktivně stále hrajete. Co vás na trávníku i v šestatřiceti letech drží?
Ve Zlíně je spousta povinností a občas vypjaté okamžiky, proto jsem rád, když mohu na chviličku vypnout a odreagovat se. Je tam výborná parta kluků. Jsem tam už skoro deset let. Těžko se mi z Vlčnova bude odcházet. Když mohu hrát, rád se na trávníku objevím.

Proč jste si za svůj klub vybral právě Vlčnov?
Pocházím z Otrokovic, ale jelikož jsem pracoval delší dobu ve Slovácku, byla tam taková tendence trenérů jít hrát fotbal právě do Vlčnova. Tenkrát tam se mnou byli Pavel Němčický, Václav Činčala, Miroslav Hlahůlek nebo v samém začátku Honza Palinek. Fotbal nás hodně bavil. Já jsem tam nakonec zůstal jako jediný. Už jsem si říkal, že bych asi nikde jinde hrát nechtěl. K místu mám vztah, máme tam přátele a vždycky když do Vlčnova s manželkou a dětmi přijedeme, cítíme se tam dobře. Jsme tam rádi.

Jak často se do Vlčnova dostanete?
Právě že velmi málo. V poslední době jsem tam jednou za měsíc. Když nemám ve Zlíně žádné povinnosti a nemusím sledovat ostatní ligové týmy, tak tam třeba o reprezentační přestávce jedu a zahrát si.

Udržujete se nějak zvlášť v kondici?
Méně, než bych potřeboval. Na postavě to třeba není vidět, ale představoval bych si, že budu mít víc pohybu. Třeba v létě jsem dělal i jiné sporty. Jezdil jsem na kole, občas se byl proběhnout. Ve Zlíně s kluky moc netrénuji. Přece jenom jsou někde jinde a já nemám takovou výkonnost.
Zaskočím, jenom když je potřeba.

Pořád platí, že ve Vlčnově nastupujete ve středu zálohy a režírujete hru?
Jsem uprostřed a snažím se udržet balon a posunout ho dál. Občas se dostanu k nějakému zakončení, ale to se mi daří čím dál méně.

Letos se vám příliš nevede. Po deseti kolech jste s pouhými pěti body poslední. Čím to je?
Všichni jsme z toho zklamaní. Výsledkově se nám nedaří. S kluky jsem v kontaktu. Dva poslední zápasy jsem odehrál, bohužel jsme obě utkání prohráli. Panuje tam ponurá atmosféra. Když se ale dvakrát vyhraje, poskočíme zase nahoru. Věřím, že se soutěž podaří zachránit.

Za Vlčnov občas nastoupí i extraligový hokejista Martin Matějíček. Jak mu to jde?
Teď jsem ho dlouho neviděl, asi má své povinnosti. (úsměv) Když ale nastoupí, vždycky je to posila. Je to profesionální sportovec, který je dobře připravený. Přece jenom hokejisté mají druhý sport fotbal, takže hrát umí. Do hry navíc vždycky vnese správné nasazení. Jsme vždycky rádi, když přijde.

Jaká je v současnosti úroveň okresního přeboru Uherskohradišťska?
O hráčích mluvit nechci. Nestačím to však sledovat. Málokdy se dostanu na zápasy jiných soutěží. Nemohu a nedokážu to úplně posoudit. Nejsem schopný z pozice hráče říct, zda to před deseti lety bylo lepší, nebo horší.

K Vlčnovu patří také jízda králů. Už jste se této tradiční akce zúčastnil?
Byl jsem se tam podívat. Je to velice zajímavá akce, nehmotné dědictví UNESCO. Pro lidi, celý region je to významná událost. Spousta lidí si na tom zakládá.

A vyhlášené vlčnovské vdolečky jste ochutnal?
Mám možnost si je koupit, objednat. Plánuji, že je brzy přivezu do zlínské kabiny. Ať kluci ochutnají.