Bylo mu diagnostikováno onemocnění srdce, fotbalová kariéra šla stranou. Vydal se na dráhu kondičního trenéra, na této pozici začal pracovat i v druholigové Chrudimi a co se nestalo, nováček FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY ho zapsal na soupisku jako hráče. Kraják tak ve třiadvaceti letech hlásí comeback, tedy alespoň částečný.

Kdy se u vás zdravotní problémy objevily poprvé?
Je to už dva a půl roku. Začal jsem pociťovat, že mi srdce v klidovém režimu bušilo trochu nepravidelně. Začal jsem to samozřejmě řešit. Nejdříve mi nemohli nic najít, poté jsem si po vlastní ose zajistil lékaře v Praze, kde mi na zátěžovém ultrazvuku zjistili, že mám horší výdej kyslíku ve svalech. A navrhli mi, abych si dal půl roku od fotbalu kompletně pauzu.

Nastalo zlepšení?
Bylo to pořád stejné. Následně mi tedy dlouhodobě doporučili, abych snížil svojí zátěž. Byl jsem ještě v juniorce Hradce Králové, což obnášelo pět extrémně náročných tréninků týdně a pak zápas, a následně i v Převýšově. Rozhodl jsem se pokračovat v Kratonohách, kde se trénovalo jednou až dvakrát týdně. Na moji sníženou zátěž ideální, jinak to ale moc optimální nebylo. Nedařilo se a fotbal mi začínal stále více chybět. A pak se v listopadu naštěstí ozval trenér Jirousek.

Jenže nabídka se týkala pozice kondičního trenéra. Nebo jste se bavili také o vašem návratu na hřiště?
Vůbec. Oslovil mě, jestli nechci dělat kondičního trenéra, s čím jsem souhlasil.V tu dobu jsem vůbec nečekal, že se vrátím jako fotbalista. Absolvoval jsem pár tréninků, na kterých jsem se cítil velmi dobře po fotbalové stránce. Samozřejmě, kluci jsou kondičně někde jinde, ale to je jasné. Jsem rád, že si mě v Chrudimi nechali.

Váš první kontakt s chrudimským fotbalem to ale nebyl…?
Z Převýšova jsem šel do Chrudimi na zimní přípravu, hrál jsem zde asi měsíc a půl. Pak ale přišla kontrola u lékaře, po které jsem musel s fotbalem na této úrovni skončit. Angažmá v Chrudimi jsem musel tehdy přerušit.

Byla to pro vás citelná rána? Ve vašem věku vzdát se všech nadějí na kariéru profesionálního fotbalisty.
Bylo to strašné. Navíc jsem něco podobného zažil již před šesti lety. Šel jsem na operaci s kyčlí, chyběl jsem rok a půl. Řekli mi, že mám genetické problémy a že už fotbal nikdy nebudu hrát. Dostal jsem se z toho a pak přišlo srdce. Dodělalo mě to. Ještě, že jsem měl zadní vrátka. Brácha se věnoval fitness průmyslu, takže jsem se do toho pustil s ním. Říkám, že všechno zlé je pro něco dobré. Byl to pro mě signál, abych se začal věnovat kondiční stránce sportovců, otevřelo mi to nové dveře a vlastně i zachránilo.

Jak bratr Ondřej na váš návrat na trávník reagoval?
(zamyslí se) Varoval mě, ať si to pořádně rozmyslím. Prý jestli to mám zapotřebí. Řekl jsem mu, že už si nechci nic dokazovat. Kluci jsou jedno místo od sestupu, chci jít do toho s nimi a snad jim i pomůžu. S tím jsem do toho šel. Nemám žádné ambice se dostat výše. Když slyším o podmínkách, které v první a druhé lize panují, už bych do toho jako hráč nešel. Člověk nemá žádnou jistotu. Jsem spokojený se stabilní prací a fotbalem ve formě koníčku.

Váš bratr dělá kondičního trenéra fotbalistům v Hradci Králové. To bude u Krajáků během východočeského derby pořádně živo, že?
Ohromně se na to těším, celá naše rodina žije fotbalem. Ostatně, nemáme ani na výběr, když je mým strýcem Vratislav Lokvenc. Od malička fotbal sledujeme a na zápas mezi Chrudimí a Hradcem se všichni těšíme. S bráchou spolu pracujeme, sdílíme jednu místnost několik hodin denně. Špičkujeme se, ale tím, že jsem mladší, tak si dovolím více. Těšíme se na to, ale zároveň chceme oba vyhrát. Po zápase si podáme ruku a pojedeme dál.

Má nemoc vliv na soustředění při zápase? Myslíte na ní?
Na koncentraci nemá. Jen, když mám za sebou delší časový úsek pod větším zatížením, kdy běhám nahoru a dolů, cítím, že bych měl asi zvolnit. Podívám se na hodinky a tep je celkem na vysoké hodnotě. Ale z míry mě to nevyvede. Na hřišti vnímám jen hru a na srdce se snažím nemyslet. Musím se víc mírnit než před nemocí, třeba dlouhé sprinty příliš nevyhledávám. Ale dá se to zvládnout.

Chrudimský klub funguje na poloprofesionální úrovni. Odvíjí se současná čtrnáctá pozice od fyzické kondice?
Kluci na tom nikdy nebyli špatně. Pamatuji si, když jsme proti nim ve třetí lize hráli. Celý zápas až do konce kousali, hráli nepříjemně. Všichni jejich styl nesnášeli. A myslím, že ani ve vyšší lize to na podzim nebylo jinak. Prohráli většinou o gól, myslím si, že byl problém především v hlavě. Neměli mentální sílu dojet utkání do vítězného konce. Kondičně na tom špatně nebyli, ale teď budou ještě lepší.

Petr Dejnožka