Před čtyřmi a půl lety vyrazil z Makedonie do neznáma. Do Varnsdorfu. Na cestu ho vyslal známý trenér Jiří Plíšek, který přivedl do Česka superhvězdu Edina Džeka či v Hradci tak oblíbeného Harise Harbu.
Po čtyřech letech na nevlídném severu zamířil Fahrudin Djurdjević (toto je správný český přepis jeho jména) na východ Čech. V neděli se postaví ve 20. kole FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY Varnsdorfu. „Když jsme tam jeli na podzim, nemohl jsem si představit, že budu hrát proti Vanďáku. Ale teď už jsem Votrok,“ říká Makedonec perfektní češtinou.
Mluvíte jak kniha. Češtinu jste zvládl v pohodě?
Jazyky mi jdou, ostych nemám. Myslím, že třeba anglicky mluvím výborně. Ve Vanďáku jsem byl jediný cizinec. Musel jsem se naučit rychle. Kluci moc neuměli anglicky, ale pak přišel z Hradce Jirka Janoušek, který mluví perfektně. Byli jsme spolubydlící a všechno mi vysvětlil. Za půl roku jsem rozuměl všechno.
Je makedonština s češtinou příbuzná?
Doma jsme mluvili i srbsky. Hodně slov je podobných. Ale byly tam i zvláštní situace. My řekneme godina a je to rok. A u vás hodina.
Věděl jste do čeho jdete?
Moc ne. Ale věděl jsem, že chci z Balkánu pryč. O Varnsdorfu jsem nic nevěděl, ale doma jsem měl špatné zkušenosti.
Jaké?
Nechodí výplata. Česko s Makedonií nejde vůbec srovnat. Je tam jeden klub na evropské úrovni, ale ostatní nemají infrastrukturu, hřiště na trénování. Nejsou tam podmínky, aby se hráč zlepšoval. Měl jsem toho dost. Tady je druhá liga na mnohem vyšší úrovni než tam první.
Ale Varnsdorf přece není angažmá snů…
No, to je pravda. (usmívá se) Jenže my jsme hned první rok uhráli pod trenérem Frťalou postup. (Varnsdorf ho nakonec nepřijal - pozn. red.) To byla fantazie, asi moje nejlepší chvíle ve fotbale.
Zdenko Frťala si vás později vzal do Hradce. Je to váš osudový kouč?
Nechci ho moc chválit. (usmívá se) On je ale víc člověk než trenér. Není to tak, že jen přikazuje a kritizuje. Navíc chce, abychom bojovali, ale hlavně hráli fotbal. Dokáže z nás vymáčknout všechno.
Fotbalově jste přechod z Makedonie zvládl. Jaký to byl životní skok?
U nás to opravdu není žádná hrůza. Ale tady jsou podmínky pro fotbal i život rodiny lepší.
Co bylo nejtěžší?
Skoro nic. Asi jen to, abych nejedl váš chleba ke každému jídlu. (směje se) Tady máme pečivo jen na snídani, u nás se jí pořád. Asi je to pro mě lepší.
A co mentalita? Nejsou Češi uzavřenější?
Jo, je to tak. My jsme emotivnější. Víc reagujeme. Občas jsem měl problémy, někteří trenéři si mysleli, že jsem invidualista a negativní hráč. Ale to já nikdy nebyl. Jen když se mi něco nelíbilo na tréninku, dal jsem to najevo.
Češi to nedělají?
U nás je to tak, že když je problém, tak to řekneš. Tady se spíš staráme o to, aby nebyla hádka.
Jaké máte ambice?
Chci s Hradcem postoupit do první ligy. Cítím, že už bych se měl posunout na vyšší úroveň.
Jsme Hradec. A odplata
Na stadionu fotbalového Hradce se budou od neděle podávat nápoje ve vratných kelímcích se sloganem Jsme Hradec. „Chceme být šetrnější k životnímu prostředí,“ vysvětluje mluvčí klubu Michal Petrák novinku.
Zápas 20. kola druhé ligy však nebude jen o kelímcích. Votroci chtějí odplatu, na podzim remizovali ve Varnsdorfu 0:0. Proti bývalému klubu půjde kouč Zdenko Frťala. „Ukázali, že jsou válečníci,“ varuje.
