„Před dvěma týdny jsme mluvili o postupu, teď je to jinak. Ale dole bychom byli, kdybychom hráli o záchranu,“ řekl po prohře kouč Zdenko Frťala.
Je to tak. Za poslední tři kola získali Hradečtíz devíti možných bodů pouze jeden. K tomu ani jednou neskórovali. Proti Jihlavě si navíc prakticky nevytvořili žádnou šanci – snad s výjimkou povedené přímého kopu beka Otto Urmy.
„Oni nám dali šťastný gól. Kdybych tvrdil, že potřebujeme taky takový, musel bych říct, že nám chybí štěstí. A o tom to není,“ nehledal výmluvu kapitán Radim Ottmar.
To uznávají i ostatní. „U nás je obrovský rozdíl, když dáme první gól, nebo když ho dostaneme,“ upozornil zadák Urma.
Trenér však především připomněl starou bolest mužstva. V kádru schází tahoun, třeba i negativní postava. „Chybí nám nějaké dvě ku…,“ rozohnil se Frťala, „Nějací dva rabiáti. Tady jsou kluci moc hodní,“ doplnil. Není první, kdo to říká.
KOMENTÁŘ: Hodní kluci, díl třetí
Není to nic nového. „Chybí nám nějaké dvě ku…,“ pronesl expresivně po páteční prohře s Jihlavou trenér hradeckých fotbalistů Zdenko Frťala. Pak výraz zmírnil: „Rabiáti.“
I tak je jeho sdělení jasné. Navíc ho kouč ještě dovysvětlil: „Kluci jsou tady až moc hodní.“
Samozřejmě, ve fotbale by mělo vítězit fair play, ale pořád je to tvrdá hra, všemožné úskoky jsou v ní (stejně jako v dalších sportech) běžné.
Votroci však v této disciplíně zrovna nevynikají. V jejich týmu není prakticky nikdo, kdo by drsně zajel do soupeře, kdo by si došel pro faul, vytvořil standardní situaci. Kdo by spoluhráče vyburcoval – třeba i tvrdou promluvou s ostrými slovy.
Bohužel, nejde o novinku, o nemoc, která by černobílou kabinu zrovna přepadla. O stejném problému mluvili už dva předchozí trenéři: nejprve Bohuslav Pilný, po něm Karel Havlíček. Léčba však zatím nezabírá. Ani pod doktorem Frťalou.
