Kliknutím zvětšíteNa facebook jste napsal, že se nedivíte českým fotbalistům, že se jim nechce do Baku. Proč?
Českým fotbalistům se tam nechce kvůli vzdálenosti, kterou budou muset překonat, aby se do Baku dostali a hlavně proto, že tam nebudou mít takovou podporu svých rodin, fanoušků, jakou by mohli mít v některé z evropských metropolí. Vždyť vzdálenost mezi Prahou a Baku vzdušnou čárou je přes tři tisíce kilometrů. Dostat se do Baku tak není vůbec snadné a je otázkou, kolik českých fanoušků se tam dostane. Stejný problém řeší i Dánové.
Jenže vy řešíte něco jiného, že?
Především nechápu, jak se může zápas evropského šampionátu odehrávat v Baku, v zemi, která geograficky patří do Asie.
Ale to není vše.
O diktátorské vládě tamějšího prezidenta Ilhama Alijeva se tu nemusíme bavit. Tím, že se tam odehrává jakýkoliv takto významný zápas, se zvěrstva, která se jeho jménem po celém světě páchají, jen legalizují.
Jaký je Alijevův režim?
Na to neumím odpovědět. Naštěstí jsem tam nežil. Ale můžu říct, co si o jeho režimu myslím. Prezidentem Ázerbájdžánu je od 31. října 2003 dodnes. Nejen opozice, ale jakákoliv kritika vlády se tam netoleruje. A to nejen v Ázerbájdžánu, ale své kritiky jsou schopní dohledat dokonce v centru Evropy. Své by o tom mohl vyprávět ázerbájdžánský opoziční aktivista Mahammad Mirzali, kterého před několika měsíci ve francouzském Nantes napadla skupina útočníků, kteří ho bili, brutálně pobodali a snažili se mu vyříznout jazyk. Mirzali se nedávno nechal slyšet, že cítí, že ho brzy zabijí, přesto nepřestává Alijevův režim kritizovat.
Je to bohatá země?
Kde je ropa, tam jsou peníze. A Ázerbájdžán leží na velkých zásobách ropy a plynu, který těží v Kaspickém moři. Ekonomicky jde o nejsilnější stát na jižním Kavkaze. Jen pro představu, od roku 2014 tvoří ázerbájdžánská ropa přes 30 procent celkového dovozu ropy do Česka.
Proto jste do svého statusu psal o úplatcích, jimiž získali Euro?
To není ale žádná novinka, kterou bych teď objevil. V září 2017 se objevily zprávy, že si Ázerbájdžán kupoval v EU politiky, stopy vedou i do Česka. Na šetření se tehdy podíleli žurnalisté z nezávislého projektu Organizace pro sledování organizovaného zločinu a korupce, Tehdy se odhalilo, že tamější vládní elita provozovala dva roky tajný fond, ve kterém operovali s 64 miliardy korun, z kterých měli uplácet evropské politiky, lobbisty, novináře a podnikatele.
Jaká stopa vede i do Česka?
Za zmínku stojí, že největším zastáncem Ázerbájdžánu v Česku je předseda ČSSD Jan Hamáček, který dokonce v parlamentu založil česko-ázerbájdžánskou meziparlamentní skupinu přátelství. Přímo od Alijeva navíc získal vyznamenání. V minulosti se sice bránil tím, že z toho žádné výhody nemá, je ale velmi zajímavé, že v srpnu loňského roku ministerstvo vnitra, v jehož čele Hamáček je, oznámilo, že Arméni zneužívají azyl, proto si na ně došlápne. Vnitro tehdy rozhodlo od 1. listopadu 2020 Arménii zařadit na seznam bezpečných zemí, v nichž nejsou systematicky porušována lidská práva. 27. září 2020 pak Azerové napadli Armény v Náhorním Karabachu. Je to velmi zvláštní náhoda. Ale doufám, že jenom náhoda.
Kde se bere spor mezi vašimi národy?
Nechci tady zabředávat do historie. Kde je začátek sporu? Kdo začal? To není podle mě důležité. Důležitá jsou fakta. Všichni si myslí, že jde o Náhorní Karabach, který už kolem roku 180 před naším letopočtem patřil k Arménskému království a Azerové si na něj dělají nároky, protože jim ho Sověti v dvacátých letech dvacátého století zanechali v rámci vzniklé Zakavkazské SFSR. Vše je ale podle mě jinak.
Jak?
Azerům, kteří jsou podporováni Turky, jde především o likvidaci všech Arménů. A turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan a ani Alijev se tím netají. Já vždycky říkám, že kdyby Azerové a Turci složili zbraně, byl by na Kavkaze mír. Když složí zbraně Arméni, dojde k další genocidě a bude se opakovat rok 1915. Ačkoliv je nyní mezi Ázerbájdžánem a Arménii mír, Azerové stále vězní desítky mladých vojáků, kteří už měli být dávno doma. Ačkoliv se Alijev zaručil, že nikdo nebude ničit arménské památky, kterými je Náhorní Karabach prosetý, mnoho křesťanských chrámů a kostelů, které přečkaly staletí, již nestojí. Místo toho v Baku nechal Alijev vybudovat muzeum loňského 44 denního konfliktu, jehož součástí je také vězení, kde jsou jakoby spoutaní dva arménští zajatci. Jiné figuríny představují mrtvé nebo zraněné vojáky. Otevření takového parku se rovná institucionalizované nenávisti vůči Arménům. To je potvrzení ázerbajdžánské genocidní politiky.
Jste Armén, nejste zaujatý?
Určitě jsem. Ale ne proto, že bych vyrůstal v rodině, kde by mi bylo od rána do večera opakováno, že jsou Azerové špatní. Jde o pud sebezáchovy.
Máte přehled o tom, jaké postavení má v zemi fotbal?
Netuším. Přiznám se, že ho nesleduju. Z peněz z ropy tam ale před časem postavili Olympijský stadion v Baku, na kterém by jednou rádi pořádali i olympiádu. Doufám, že se to nikdy nestane. Pořádáním velkých sportovních akcí se totiž Alijevův režim snaží legitimizovat svou existenci a to je špatně. Nechápu, že mu jde Evropa na ruku.
Jak velký vliv má Rusko na obě země?
Rusko je velký bratr, který je jednou rukou hladí a druhou bije. Nebýt Ruska, Arménie by na podzim přišla určitě o větší území, kdyby ale Rusové chtěli, to krveprolití by zastavili dřív. To je ale i případ Evropy. Ta mlčela úplně a jenom se čekalo, kdy zasáhne Rusko. Evropa začíná být v posledních letech úplně bezzubá. To je vidět i na případu opozičního novináře Ramana Prataseviče, kterého doslova Bělorusové stáhli z nebes pomocí vojenských stíhaček. Evropští politici udělali bububu, ale nic se nestalo.
Pro odlehčení. Jmenujete se stejně jako slavný arménský fotbalista. Jste příbuzní nebo jde o obvykle jméno?
Bohužel ne. Já nevím, o jak moc obvyklé jméno jde, ale s Henrikem příbuzní nejsme. Ale hodně lidi si to myslí.
20
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
